Geroges Venables, vnitřně velice citlivý a zranitelný premiér, a jeho ministr financí Hector Cramond, militantní puritánský Skot, připravují velice puritánský rozpočet, který má uvalit daně na věci jako je bingo, hazard a noční kluby. Den před tím, než s ním vyjdou na veřejnost, oba dostanou šokující zprávu. Ukáže se, že jeden z nich je otcem hezké Shirley, která je následkem večírku na výroční schůzi Strany pokroku, která se konala před dvaceti lety. Po mnoha peripetiích se zdá, že vše dobře dopadlo, když dopadne další bomba: premiérův uctivý a nesmělý tajemník je ve skutečnosti jeho syn...

Tragedie Penthesileia je svébytným Kleistovým ztvárněním mytických příběhů o mladé královně Amazonek, které se vmísí do bojů u Tróji, aby si mezi řeckými vojáky ukořistily ploditele pro svůj ženský stát. Ona sama na pokyn boha Marta usiluje o vojevůdce Achillea, do něhož se zamiluje a Achilleus do ní. Tragickým nedorozuměním ho Penthesileia v pominutí smyslů nelidským způsobem zabije a když pozná svůj omyl, dobrovolně umírá.  Tento nový úplný překlad je po překladu Otokara Fischera z r. 1912 druhým převodem Kleistovy veršované tragedie do češtiny. Penthesileia byla u nás inscenována v roce 1914 K. H. Hilarem na jevišti Vinohradského divadla.

Miguel Mihura patří mezi přední autory španělské dramatické tvorby. Jeho schopnost podívat se na události všedního dne pohledem neotřelým je zdrojem osobitého humoru, kterým se vyznačuje většina jeho komedií. Jinak tomu není ani ve hře Maribel a podivná rodina. Dvě stárnoucí dámy, sestry doňa Paula a doňa Matylda, se jednoho dne seznámí se čtveřicí dívek, které vnesou vzruch do jejich poklidného života. Důvěřivost je dobrá vlastnost, ale i ona má své meze…
    DILIA dále od tohoto autora nabízí české překlady her Tři cylindry a Vila paní Renardové.

Komedie britského autora, která měla premiéru v Londýně v roce 1998, se v poslední době těší velikému úspěchu i v Kanadě. Je to příběh dvou asi čtyřicetiletých manželských dvojic, jejichž karavany spolu sousedí v přímořském kempu v jižní Anglii.. První dvojice jsou maloměš?áci, kteří si za velké peníze koupí nový karavan, druzí jsou umounění manželé, jejichž karavan se jistě každou chvíli rozpadne. V průběhu dalšího děje, kdy se obě ženy rozhodnou jít na pánský striptýz, se ukáže pravá povaha všech čtyř protagonistů. Psáno břitkým perem, které dovede na správném místě a ve správnou chvíli využít britského suchého humoru.

Děj se odehrává v pátek večer v hospůdce na předměstí. Paula a Dympie se vypraví tancovat do malého podniku na předměstí. Vezmou s sebou přítelkyni Moniku, která se zábavě ve společnosti záměrně vyhýbá – stále nedokáže překonat šok ze smrti svého manžela. Paula a Dympie se snaží ožehavému tématu vyhýbat, přesto k němu diskuse sklouzne. Monika se z nahromaděných emocí v záchvatu vyzpovídá a určitým způsobem i očistí. U vedlejšího stolu naslouchá Gordon - čeká totiž na kamaráda Stephena, se kterým chce probrat rozchod se svou manželkou. Ten se k podobným tématům tváří velmi nepřátelsky, nicméně později se i on začne Gordonovi svěřovat se svými problémy. V druhém dějství se obě skupinky spojí – arogantní Stephen si odvádí domů nově sebevědomou Moniku, která jej chce jenom využít; nesmělý Gordon se při tanci sbližuje s hádavou Dympie. Během hry pomalu vyplouvají na povrch osobní problémy jednotlivých lidí, jejich emocionální krize, strachy, úzkosti, ale i touha po jakémkoli smysluplném partnerském vztahu. Postavy jsou reálné a uvěřitelné, jejich psychologie je pečlivě vykreslena. Jazyk je živý a vtipný, střídají se polohy velmi komické i hořké. Jako celek je hra laděna víceméně pozitivně.

Drama se odehrává v prostředí rodiny, která 17 let vydržela žít s tělesně i duševně postiženým synem, než ho krátce před začátkem děje hry umístila do ústavu. Vztahy uvnitř rodiny jsou však už silně narušené. Druhý syn nalézá ze vzdoru k intelektuálně založenému otci, hlásajícímu humanitu a toleranci, útočiště v partě skinheadů a dojde tak daleko, že bezdůvodně zabije nevinného černocha. Manželka svého muže nenávidí, dcera neúspěšně hledá vlastní místo v životě. Otec, kterého zklamou i jeho občanské aktivity, se napůl šílený uchýlí do zdevastovaného obytného vozu, aby tam dožil život "na dně".

Hakim o svojí hře-monologu píše: „Hra Popravčí č. 14 nabízí „mentální topografii“ jednotlivce, který prožil občanskou válku. Tento jednotlivec není zpočátku nijak zvlášť politický, ani neobyčejně hrubý. Jde o někoho dost banálního. Člověka bez kvalit. Avšak neúprosný sled událostí, tragický proces, v něm probudí temné síly – fanatismus, nenávist - které v něm už snad byly latentně přítomny.“
V množství současných válečných nábožensky motivovaných konfliktů bohužel stále aktuální téma.
    Inscenace hry získala v roce 1991 Cenu publika na Festivalu v Saint-Herblain.

Komedie o dvou sestrách, jejich matce, tátově popeli a manželství s omezenou trvanlivostí.
    Do rodinného sídla na břehu moře přijíždějí za čerstvě ovdovělou matkou Ingrid dvě sestry Mia a Roos. Mia má pubertální děti, přebujelý pocit zodpovědnosti, starost o mámu a nefunkční manželství. Mladší Roos, bývalá školní kráska, děti nemá. Zato vlastní přepychovou rezidenci v Bangkoku a nefunkční manželství. Původní plán byl vysypat tátův popel do moře. Jenomže Mia nejdřív málem ztratí igelitku s urnou, matka Ingrid se dcerám mezi výpadky paměti svěří, že poslední slova jejich otce byla: „Tohle byl život na hovno.“, Roos šílí, že maminka chce přijet do Thajska na návštěvu, melouchař a bývalý spolužák dcer Walter by rád koupil jejich dům a do toho na břehu moře uvízne vorvaň…
    Vorvaň je hra o štěstí, které nemá rádo smrádek uhnívajícího manželství. Šanci máte, když zvednete zadek a otevřete oči. A tak se Ingrid na stará kolena vydá na misi, která se jmenuje „budete šťastní, ať se vám to líbí, nebo ne“. Do Thajska, kde budou praskat ledy, tajemství i urny, zatáhne také dceru Miu a spolužáka Waltera.
    Hra Vorvaň nabízí skvělé herecké příležitosti dvěma herečkám středního a jedné herečce staršího věku. Kdyby příběh neakcentoval matčin život a její starost o dcery, těžko by se dalo mluvit o hlavní roli, žádná z hereček totiž prakticky neopustí jeviště.
    Nizozemský herec, dramatik a scénárista Frank Houtappels napsal originální komedii, krapítek absurdní, s překvapivými zvraty a hlavně až do konce s drápavým podtónem. Vorvaň je portrét čtyř osamělců, kteří dělají všechno pro to, aby ze svých životů oškrábali rez.

Nick je svobodný mladý muž okolo třicítky z New Jersey. Jeho rodiče odešli do důchodu a odstěhovali se na Floridu. Avšak základ rodiny, babičky a dědečkové z matčiny i otcovy strany, italští přistěhovalci, stále žijí v New Jersey. Nick k nim chodí každou neděli na oběd. Tentokrát má pro ně úžasnou zprávu: dostal nabídku na pozici, na kterou dlouho čekal. Přináší to však povinnost přestěhovat se na druhou stranu Spojených států do Seattlu. Tedy daleko od svých prarodičů, které miluje, ale kteří mu často také pořádně brnkají na nervy. Nickova úžasná zpráva ovšem není přijata s nadšením. Jeho prarodiče nemohou pochopit, že by se Nick odhodlal je opustit. Začnou tedy vymýšlet nejrůznější scénáře, jak ho udržet doma. Příští neděli pozvou na oběd roztomilou mladou dívku Caitlin a čekají, jak se věci vyvinou...
    V této báječné laskavé komedii se budete cítit jako u svých vlastních prarodičů. Nickova italská rodina je českému divákovi možná bližší než publiku v New Yorku.
Hra byla uváděna i pod názvem Famílie.

1) So Please Be Kind (Tak prosím tě)
Muž a žena vejdou v doprovodu hotelového sluhy do pokoje a přetřásají jména starších amerických herců. Až po chvíli se dozvíme, že na ulici potkali herce, na jehož jméno si nemohou vzpomenout (pozn.: pro neamerické prostředí není podstatné, že některá jména jsou u nás neznámá). Muž si najednou uvědomí, že mají jen tři hodiny času: pochopíme, že ti dva jsou milenci. Svlékají se, ale jméno jim stále vrtá hlavou. Světla zhasnou, uplyne" půl hodiny, světla se rozsvítí, milostný záměr nevyšel... Muž se vymlouvá, že pořád myslí na onoho herce. Žena si vzpomene, že ho viděla ve filmu, na kterém byla před lety s manželem. Zavolá mu. Dozví se jméno. Oběma se uleví. "Teď už nám nic nestojí v cestě", říká muž, ale oba zůstanou bez hnutí.

2) Twas Brillig (citát z nonsensového verše z Alenky v říši divů) (17 str.)
Mladý úspěšný spisovatel Bob nastoupí s nadšením do filmového studia. Manželka se těší, že konečně vyřeší své finanční problémy. Boba navštíví producent Vogel a během přátelské rozmluvy se náhle zeptá, jaké je hlavní město USA. Bob to pokládá za absurdní žert. Protože neodpoví, dostane výpověď. Přijde rozjařená manželka. Bob jí sdělí, že ho vyhodili. Vysvětluje, že Vogel po něm chtěl změny ve scénáři a zeptal se ho na hlavní město USA. Žena nejprve nechápe, pak si zoufá. Kvůli hrdosti přijdou o příležitost ve chvíli, kdy si chtěli pořídit dítě! Bob se ujistí, že jím nebude pohrdat, a prozradí, že Vogelovi odpověděl.

3) Come Next Tuesday (Příští úterý) (7 str.)
Muž a žena sedí v obýváku. On čte noviny, ona lepí fotky do alba a hovoří - příští úterý oslaví osmnácté výročí sňatku. Rozplývá se, jak mají š?astné manželství - bez ohledu na křiklavé známky manželovy nevěry. Jednou se do bytu vloupal muž v prasečí masce a ze sejfu vytáhl dámské kalhotky manželových milenek a inkriminující dopisy. Jenže ona ví, že manžel chce nevěru utajit pouze z ohleduplnosti k ní, a stále ho miluje. Její muž občas monolog přeruší dotazem, zda neslyší něco podezřelého. Pak se vzdálí do ložnice, ze které po chvíli vyjde muž s prasečí maskou a nožem...

4) Present Tense (Čas přítomný) (15 str.)
Matka a otec v obýváku. Někdo zvoní. Uvažují, kdo to asi je, a neotevřou. Budou tvrdit, že byli v posteli. Do té se také odeberou a pak se dohadují, zda žena otěhotněla. (Oba mají ve zvyku doplňovat partnerovy výroky synonymy či průpovídkami.) V průběhu celovečerní konverzace (se zatmívačkami) otec občas z novin přečte zprávu z Vietnamu a po čase pochopíme, že ve Vietnamu je jejich syn. Ukáže se, že nejde telefon - kabel je vytržený ze zdi. Pak uvažují, jaké to bude, až se syn vrátí (to otec chtěl, aby narukoval - někdo musí bránit svět před komunismem). Matka vzpomíná, že otec kdysi synovi nenapsal omluvenku na přírodopis, když měli pitvat žáby (někdo to dělat musí - jak by jinak věda pokročila). Syn nakonec žáby pitval - a zvykl si (i Kennedyové jistě ctili život, ale žáby určitě pitvali bez váhání, soudí matka). Někdo zvoní.(Opět se můžeme dohadovat, zda zvoní někdo se zprávou o synově smrti, zda kabel vytrhl otec, který o smrti ví, jestli případné početí zaranžoval kvůli tomu, atd.)Popis obsahu nemůže postihnout půvab textu, spočívající v často absurdních dialozích, místy připomínajících styl Petra Zelenky.