20. listopadu oslaví své životní jubileum významný český dramatik, dramaturg a pedagog, profesor Jan Vedral. Autor divadelních her, adaptací a dramatizací byl za svou tvorbu několikrát nominován na Cenu Alfréda Radoka a jeho rozhlasové hry slaví úspěch po celém světě. Přejeme i nadále hodně sil do tvůrčí práce a gratulujeme.

Cenou Nadace Alfréda Radoka ověnčená hra úspěšného českého dramatika Davida Drábka Akvabely, která již našla své příznivce například v Německu, byla nově přeložena do polštiny. Prvního uvedení se text formou scénického čtení dočká 19. listopadu na scéně Divadla Jana Kochanowskiego v Opoli v rámci projektu ODRAMA – Mezinárodní dny nové dramaturgie. V rámci českého dne, kde současnou českou dramatiku zastupuje právě a jedině David Drábek, proběhnou i improvizace a etudy na text hry a diskuse s odborníky. Více informací na http://www.teatrkochanowskiego.art.pl/.

Divadelní a literární agentura DILIA vyhlašuje Divadelní grant pro rok 2006, který je určen studentům vysokých škol s divadelním zaměřením, konkrétně DAMU, JAMU, FFUK, FFMU a FFUP. Grant podporuje studentské inscenační projekty, zejména scénická čtení a inscenace doposud neuvedených českých her (dramatizací) či dosud neuvedených překladů zahraničních her. Novinkou letošního ročníku je, že se o grant mohou ucházet přímo sami studenti. Uzávěrka žádostí je 10. prosince 2005.

Více informací na www.dilia.cz/granty.

Jean-Claude Carrière patří k nejvýznamnějším francouzských autorům současnosti. Jako scénárista a autor spolupracoval dlouhodobě na divadle s režisérem Peterem Brookem, psal scénáře pro filmy Louise Buňuela, Andrzeje Wajdy či Miloše Formana. V českém prostředí jsou známy i jeho divadelní hry – ZÁPISNÍK a především TERASA (tuto hru uvedlo např. pražské Divadlo Na zábradlí, liberecké Divadlo F. X. Šaldy či Národní divadlo v Brně).

Obnovená inscenace Milana Kundery Jakub a jeho Pán v režii Ivana Rajmonta z roku 1975, kterou uvádí pražské Divadlo Bez zábradlí, získala ocenění kritické obce. Oba hlavní představitelé Jiří Bartoška a Karel Heřmánek byli v Divadelních novinách označeni za Osobnosti měsíce. Inscenace byla obnovena již po třetí a po třiceti letech i díky skvělým hereckým výkonům stále oslovuje svou hravostí široké publikum.

VAŘENÍ POLÍVKY
scénická čtení současných, nadmíru aktuálních textů
společný projekt Divadla Husa na provázku a nakladatelství Větrné mlýny

Projekt dvakrát měsíčně představí formou scénického čtení, tedy s opravdovými herci a v zapůjčených dekoracích, jednu českou nebo slovenskou divadelní hru. Scénickému předvedení budou nejednou přihlížet autoři textů, kteří pak dostanou prostor, aby řekli co a jak se jim líbilo. Kdo chce být v IN v českém divadle, toho nesmí tento cyklus minout. Těm, kterým je soudobé drama zcela volné, nabídnou organizátoři talíř husté polívky.   5.12.  Jan Vedral: Máme ho (staří režiséři)
24.11.  Milena Oda: Pěkné vyhlídky
  9.11.  Roman Sikora: Opory společnosti
24.10.  Barbora Vaculová: Žumpa Texty her jsou k dispozici v DILIA.

Petr Čtvrtníček napsal hru Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? na přelomu loňského roku jako reakci na korupční skandál ve fotbalovém svazu. V současné době s touto inscenací hostuje na scénách řady českých divadel, od Teplic po Uherské Hradiště (seznam repríz naleznete zde). V beznadějně vyprodaných sálech excelují v hlavních rolích Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus za živého hudebního doprovodu Malého symfonického orchestru BEZDREV s operními sólisty.
DILIA zastupuje autora hry, text je pro divadelní užití k dispozici v DILIA.

Michal Hvorecký

SLOVENSKÝ INŠTITÚT. JEDNA KOMÉDIA

ve čtvrtek 5. března ve 20:00 ve Studiu Švandova divadla

Po skončení scénické skicy položí autorovi hry Michalu Hvoreckému několik otázek Jaroslav Rudiš.

Lehce kontroverzní groteska z pera mladého úspěšného slovenského autora Michala Hvoreckého.

Režie: Braňo Holiček

Groteskní příběh o setkání mladého Bratislovera a Wienislavy se odehrává v bizardní národní kulturní instituci, které hrozí zánik. Záhadný ředitel, který neumí německy, a jeho věrná tlumočnice dělají všechno proto, aby své posty zachránili. Hra ironicky zobrazuje vztah dvou lidí na pozadí příběhu dvou nejbližších velkoměst Evropy. Michal Hvorecký napsal hru v němčině pro vídeňský divadelní projekt Wortstätten a sám ji přeložil do slovenštiny. 19. března bude mít premiéru ve vídeňském Theater Forum.

Michal Hvorecký (narozen roku 1976 v Bratislavě) je úspěšným mladým spisovatelem. Vydal celou řadu románů a povídkových sbírek – např. Silný pocit čistoty, Lovci & zberači, Posledný hit, Plyš a Eskorta, který 10. března vychází v německém nakladatelství Klett–Cotta. Jeho knihy vyšly v překladech do německého, polského a českého jazyka. Adaptaci románu Plyš uvádí bratislavské Divadlo Aréna.

Rozhovor s autorem hry Slovenský inštitút. Jedna komédia. Michalem Hvoreckým

Jste především literát, romanopisec, a přesto se již druhému vašemu textu podařilo prorazit na divadelní prkna. Neděsí vás extrovertnost divadelního žánru? Nepreferujete raději intimnější vztah čtenář – kniha?
Píšem rôzne texty. Keď pracujem na románe, rád si odskočím ku glose alebo k fejtónu. Divadlo ma láka už dlho. Je to kolektívna práca, veľmi odlišná od prózy. Nie náhodou všetci divadelníci hovoria: mŕtvy autor – dobrý autor. Stačí, ak sa pozriem do zrkadla a úplne ich chápem. So živými spisovateľmi sú len problémy. Som priaznivec literárnych čítačiek a odtiaľ je už k divadlu len na krok. Mám dojem, že časť dnešnej divadelnej tvorby sa novým spôsobom pokúša adaptovať prózu. Veľa režisérov sa vymaňuje z klišé tradičnej „dramatizácie“ a nechávajú na pódiu odznieť celú poviedku alebo novelu. Je v tom aj snaha o väčšiu autentickosť voči predlohe a navyše je dnes človek zvyknutý na oveľa väčší objem informácií a vizuálnych vnemov naraz. Prežívame návrat k rozprávaniu, k príbehu – v literatúre, v divadle, v reklame aj v živote.

Vaše hra Slovenský Inštitút. Jedna komédia je poměrně kontroverzní a silně kritická groteska způsobu propagace „národní“ kultury v zahraničí. Svým tématem je pro nás Čechy, kteří zažíváme „vzrušení“ z předsednictví Evropské unii, velice aktuální. Inspiroval jste se skutečnými událostmi nebo snad konkrétní institucí?
Hoci neraz proti svojej vôli, spoznal som už viacero veľvyslanectiev aj kultúrnych inštitútov v rôznych európskych krajinách. Keď som túto hru predčítal v Berlíne, prišli za mnou ľudia z Goetheho inštitútu, presvedčení, že som sa inšpiroval u nich. To isté mi vo Viedni hovorili pracovníci Rakúskeho kultúrneho fóra. No a že majú z pripravovanej premiéry paniku pracovníci viedenského Slovenského inštitútu, to vám asi nemusím hovoriť. No môj „Inštitút“ je vymyslený, literárny, no určite sú v ňom mnohé moje vlastné zážitky a skúsenosti. Propagovať kultúru akejkoľvek krajiny štátnou, oficiálnou cestou, je vždy nesmierne ťažké. Preto som šťastný, že vystupujem len sám za seba a túto nezávislosť si strážim.

Patříte mezi nejúspěšnější současné slovenské autory doma i ve světě. V těchto dnech vychází váš román Eskorta v Německu. Myslíte, že mezinárodního úspěchu může autor dosáhnout „mezinárodními“ tématy nebo je naopak dobré reflektovat konkrétní národní skutečnost a situaci?
To sa nedá zovšeobecniť. Myslím si, že zahraničných vydavateľov už nezaujíma česká a slovenská literatúra len tak sama o sebe, ale určite ich zaujímajú konkrétne knihy, silné príbehy, ktoré by mohli osloviť a prilákať aj nemeckých alebo anglických čitateľov. Naše dve stredoeurópske kultúry už nie sú nijaká exotika, geograficky ani politicky, ale máme svoj osobitý hlas a ten si môže nájsť svoje publikum. Česká literatúra to má vo svete trocha ľahšie, pretože viacerí vaši autori sú svetoznámi a to sa nijakému slovenskému dosiaľ nepodarilo. Mňa aj kvalitné nemecké denníky pravidelne označujú za slovinského alebo českého autora. Tak dúfam, že vám nerobím hanbu…

Vstupenky v ceně 80,-Kč zakoupíte na pokladně Švandova divadla.

Více informací na www.dilia.cz/8v8 a www.divadlo-leti.cz

PROJEKT VZNIKL ZA PODPORY MK ČR, MAGISTRÁTU HL.M. PRAHY A SPRÁVNÍ RADY DILIA.

Milena Oda, česká autorka próz a dramat žijící v Německu vyhrála s textem "schritt und tritt" v anonymní soutěži na literárním festivalu Marguaritte d´Or ve Vídni první cenu. Jury byla po odhalení totožnosti autora velmi překvapena, neboť tipovala, že jím nejspíš bude čtyřicetiletý německý autor-muž. Předání ceny proběhne na začátku ledna.

DILIA a LETÍ uvádí nový divadelní projekt 8@8

Divadelní a literární agentura DILIA ve spolupráci s nově vzniklým divadlem LETÍ představuje seriál inscenovaných čtení 8@8, v rámci něhož chce originální formou představit vynikající současné české i zahraniční divadelní hry. Jednotlivé večery cyklu koncipují tvůrci jako komorní skicy k budoucím inscenacím. Osmidílný seriál 8@8 uvádíme od listopadu 2005 v Eliadově knihovně pražského Divadla Na zábradlí, začátky jsou vždy ve 20 hodin.
Více o projektu naleznete zde. KRÁLOVSTVÍ
Lenka Lagronová

obsazení: 2 muži, 4 ženy, řádové sestry

Křehký příběh stárnoucí spisovatelky Beátky se odvíjí v jedenácti obrazech. Na počátku ji vidíme v kuchyni domku, kde osaměle žije se svou starší sestrou, s obrovskou mísou medu, kterou naplnil jejich otec v den, kdy se Beátka narodila. Sestra jí vyčítá, že neumí žít, že je stále jen smutná, žádná radost v ní není. Beátka je nervózní, je zamilovaná do Davida, ale bojí se, "že zase nic..…zase jen čekat."
     Druhá scéna se odehrává v moderním venkovském kostelíku na slavnosti, kdy je mezi řádové sestry přijímána mladičká dívka. Setkáváme se tu se všemi postavami, které tvoří Beátčin vesmír: její starší, mrzutá, milující sestra Marta. Padesátiletý David, stále ještě velmi krásný muž. Moudrý, statečný kněz, jeptišky a stará bláznivá Šimona, která na hřbitov, kde kdysi tekla řeka, chodí chytat ryby a doufá, že se stane "opravdickým rybářem" jako býval její dávno mrtvý děda. Její donekonečna se opakující replika "Na rybu se musí čekat" je jakýmsi leitmotivem celé hry. Když ve třetí scéně po slavnosti společně uklízejí, pozve David konečně Beátku na schůzku.
    Čtvrtá scéna se odehrává na hřbitově, Šimona zase "chytá", obě sestry nervózně, ale s nadějemi očekávají Davida. Beátka touží naplnit smysl ženského údělu, mít děti, vlastní domov a rodinu. V páté scéně ji však David oznamuje, že brzy zemře, její sen se rozpadá, netěší ji ani, že jí někdo poprvé v životě vyznal lásku a políbil ji. David jí nerozumí, vybízí ji, aby zúročila svůj talent ("Ty nepotřebuješ děti. Ty máš talent! …Teď máš krizi, ne?"), sám je plně zaujat velkolepou tragikou svého osudu. Po nějakém čase se však ukáže, že David neumře, jeho svět se pomalu hroutí. Beátka však nakonec najde sílu v nové cestě, pokusí se následovat onu mladičkou dívku a všechno se začne měnit a obrozovat - Beátka začne jinak psát, Marta vyhodí zbytek medu na otcův hrob, v posledním obrazu začne zase pršet a znovu se objeví řeka, Šimona chytne rybu a přinese ji všem ukázat do kostela, ryba zemře, ale i David nakonec zachytí odraz její nové síly.
    Poetika hry osciluje mezi duchovním poselstvím a téměř jadrným, lehce groteskním humorem a realistickou drsností všedního života postav. Krátké repliky, některé jakoby "odposlouchané" ze života, jiné plné křehké symboliky. Především ženské postavy přinášejí několik skvělých hereckých příležitostí. Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.