John Porto, stvořitel paralelních světů a mág kyberprostoru, věří, že existence je jako dobře nakonfigurované herní zařízení. To znamená bez všech těch zbytečných věcí jako je třeba láska. Freya Genetrix, archetypální žena, žena všech žen, je z masa a kostí a dobře ví, že na bitevním poli lásky zůstane vždy hromada trosek. Střet těchto dvou postav je jako divoký parkur skrz snové krajiny: jednou Freya promlouvá k hádajícímu se manželskému páru, pak se s Portem zaloguje do jeho světa zážitků, poté se společně objeví jako číslo v kabaretu. Osamělá reportérka se u-dotazuje militantně spokojené slečny Gabriely skoro k smrti, sluha pozoruje klíčovou dírkou obryni a čtyři muži donutí těhotnou ženu k potratu. Hrozí tu ale také něco horšího, hrozí tu zničení všech kultur stále přítomnými obry, sedmi revuálními anděly a vzpourou „nesnících“. Tedy kreaturami, které žijí tam, kde se myšlenka nikdy nepromění v sen…
Revue, burleska, hra s mnoha různými levely – ale na konci zůstane stejně jen to jedno.
On chce ji. Ona chce jeho. Pokud to půjde…

Díky podezřelým drobnostem, kterých si všimne jenom ženská. Podprsenka pod sedadlem v autě. Rtěnka na jeho spoďárech. Můžeš tomu říkat ženská intuice, ale když chlap přijde domů s použitým kondomem přilepeným na podšívce saka, začneš si klást otázky. A zrovna tak různé parfémy. Někdy přišel domů a smrděl jako spojený parfumerie. Každou jsem se naučila poznávat po čichu.
         Manželství Vicky a Marka je obyčejné středostavovské manželství. On je úspěšný reklamní manager, ona si krátí čas prací v manželské poradně a večerními kurzy keramiky na místní univerzitě.
         Vše se změní během jednoho večera, kdy pozvou na večeři Judith a jejího manžela, pedagoga místní univerzity Erica. Tehdy oba páry zjistí, že mají společného víc, než by kdo čekal.
         Rozpoutá se peklo, vypukne boj, v němž nechybí pláč, hněv, údery pěstí či dokonce zásah policie.
         Bláznivá komedie Davida Tristrama o tom, že každý má nějaký ten mimomanželský hřích, je napsaná vtipným a svižným jazykem a s úspěchem se uvádí na mnoha zahraničních scénách.

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Každá nová hra Alana Ayckbourna je přijímána s velkým a pozitivním ohlasem. Ani Life of Riley není v tomto výjimkou.
         Ačkoliv se na jevišti vůbec neobjeví, celá hra se točí kolem „hlavní postavy“ - George Rileye. Zbývá mu pouze několik málo měsíců života, a tak se obklopuje svými nejbližšími přáteli, jimž chce dát své poslední sbohem. Díky nim i u nás známý a často uváděný britský dramatik ukazuje, jak Goerge Rileye všem zasáhl do života. Vzpomínají na něj s láskou i nostalgií, nezapomínají však ani na stinné stránky jeho osobnosti. Všichni si totiž moc dobře uvědomují, že po jeho odchodu jejich život bude jiný.
         Ayckbourn s vytříbeným citem pro jazykovou a situační komikou dokáže s lehkou ironií postihnout obyčejně neobyčejný život, jenž žijeme či můžeme žít i my.
         Hra měla premiéru v roce 2010 v Stephen Joseph Theatre, letos se vydává na celobritské turné.

 

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Popudlivý Skot John a stále nervózní Angličanka Maude se poprvé setkávají na svatbě Johnova svěřence a Maudiny neteře. Podruhé je svede dohromady až prosba mladého páru, aby pro ně vyzvedli v Kalifornii novorozeně, které se novomanželé rozhodli osvojit. John a Maude se vydávají na dlouhou cestu, kterou si dokáží navzájem náležitě znepříjemnit. A aby toho nebylo málo, omylem se ocitají v San Francisku, odkud se po několik týdnů nemohou vrátit zpět do Británie. Během vynuceně tráveného času a starosti o bezbranné novorozeně si však začnou uvědomovat i lepší stránky toho druhého. Domů se nakonec vrací zcela jiný John a zcela jiná Maude, než jací se vydávali na cestu.
         Jemná a citlivá komedie dokazuje, že v druhém se může splést každý a že na lásku není nikdy pozdě.

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Je obyčejné usněžené prosincové ráno. Tak jako každé jiné v tuto roční dobu v kanadském Torontu. Brenda Kapowitz chystá svého mladšího, osmiletého syna do školy. Její dospívající syn Matthew ještě vyspává ve svém pokoji. Zachvíli začne Brenda připravovat osm svící, jež připomínají blížící se svátek Chanuka. Obyčejné prosincové ráno, jakoby se nic nedělo. Ale děje – před Brendiným domem rozbíjí stanový tábor novináři. Syn Matthew byl odsouzen k domácímu vězení, novináři budou teď sledovat každičký pohyb v Brendině domu. 

Hra Mother of Him si klade dvě základní otázky: Kde jsou hranice lásky k našim vlastním dětem a co vše nás to může stát?

Hra Mother of Him získala britské ocenění King's Cross Award for New Writing a kanadskou cenu Canada's Under 30 National Playwriting Award.

 

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Ravenhillova hra Nation, úžasné dobrodružství o ztroskotání, přežití a cestě do vlastního nitra,  je dramatizací stejnojmenné knihy Terryho Pratchetta..  
    Děj nás zavádí do roku 1860, kdy se po velké katastrofě setkávají dva teenageři Mau a Daphne. Jemu tsunami zničila ves, ji stejná vlna vyhodila na břeh tichomořského ostrova, tisíce kilometrů od domova. Každý z nich mluví zcela jiným jazykem, každý z nich je představitelem zcela jiné kultury a civilizace. Oba se však musí naučit spolu dorozumět, oba se musí naučit, jak v nových a nelehkých podmínkách přežít.
   Spolu začnou zažívat nejrůznější dobrodružství, při nichž je jim nejvěrnějším druhem prostořeký papoušek. Musí se postarat o hladovějící, kteří přežili přírodní pohromu. Musí se naučit opatřit si jídlo, uvařit pivo či odrazit útok kanibalů.
   Jejich vztah nakonec přeroste v lásku a společnou rodinu, jež se stane základem nového Národa.

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Nevěděl, jestli má hlasovat s vládou. Zaplatil jste mu soudní výdaje. Od té doby je vám loajální. Ano? (Žádná odpověď.) Dobře. Třetího července. Necelý měsíc nového funkčního obodobí. Bulvární noviny vyslaly za poslanci reportéra, který jim nabízel peníze za to, když budou odpovídat. Reportér se setkal se třemi poslanci z Konzervativní strany. Všichni tři do toho šli. Nicméně noviny ten článek neotiskly. Povídá se ale, že šéfredaktor je na seznamu novoročních vyznamenání. (Pauza.) Můžete tyto zvěsti potvrdit?
   Thompsonova hra Kdo s koho není mystifikace. Thompsonova hra Kdo s koho je divadelní hra z prostředí britského parlamentu.
   Týden před vánočními svátky čelí nová konzervativní vláda hlasování o nedůvěře vládě. Ministerský předseda se zranil na golfovém hřišti, pět vládních poslanců se spojilo s opozicí. Na obranu ohrožené pozice vládní strany se postaví stranický sekretariát, který ví, jak se v podobné situaci zachovat. Každý zběhlý poslanec má svou cenu, za níž se dá koupit zpět, každé nevýhodné hlasování lze zdržet do doby, než se do parlamentu stihne vrátit potřebný počet poslanců. A navíc – je zde uzavřený sejf, v němž sekretariát schraňuje na každého poslance citlivé informace a který lze kdykoli otevřít.
   Vtipná a dobře napsaná komedie nás zavádí do prostředí vysoké politiky, v němž jsou poslanci pouhými loutkami v rukách všemocného stranického sekretariátu.

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Když chceš lidi vydráždit, musíš jim dát něco, co by mohli mít radši než to, co maj rádi, A NEBO něco, co by mohli NESNÁŠET víc než to, co maj rádi... Můžeš jim předestřít dobrou MYŠLENKU, ale to bude fungovat, jen když jim to umožní dělat něco, co předtím nemohli. Tak třeba volná láska nebo vraždění židů, že jo.
         Mametova politická fraška ze současnosti si bere na mušku počínání fiktivního amerického prezidenta Charlese Smithe před nastávajícími volbami, v nichž nemá na znovuzvolení velkou šanci. Smith se však nehodlá vzdát bez boje. Svou chystanou kampaň opře o novou interpretaci svátků Díkůvzdání, jež by mu pomohla získat patřičný kapitál od „zinteresovaných“ kruhů. Setkáváme se tak s krocany v televizi, s moderním náčelníkem indiánů i s pasekou, kterou napáchá prezidentova lesbická autorka projevů, když si z Číny přiveze nejen adoptované miminko, ale i ptačí chřipku. Mametova komedie vtipně a břitce komentuje stav současné vysoké politiky i mnohé společenské nešvary, jak se s nimi dnes a denně setkáváme. Je výborně a trefně napsaná – čeští diváci jí budou skvěle rozumět!

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

            V domě vládne lakotný a despotický vinař Blanchet a všichni kolem něho – jeho žena, dcera Sylvie a služka Marša trpně snáší jeho nálady. Do domu přichází synovec Marcel, kterého sem poslal jeho zbankrotovaný otec. Marcel se od strýce dozvídá, že jeho zbankrotovaný otec spáchal sebevraždu, a rozhodne se odjet do ciziny. Nemá ovšem peníze na cestu, ani na zaplacení pařížských dluhů. Sylvie, která se do něj zamilovala, mu dává všechny své úspory a on jí za to slibuje společný život, jen co se vrátí. O tomto milodaru se dozvídá vinař Blanchet a vyvolá velikou hádku, při které umírá jeho žena. On sám je za dva roky raněn mrtvicí a zcela ochrnutý.
            Posunem v čase se dostáváme o sedm let později, kdy se vrací Marcel. Nikoli však k Sylvii, ale do Paříže, kde se uchází o přízeň dcery velmi bohatého podnikatele. Dluhy jeho otce ale stále nejsou zaplaceny a boháč odmítá dát svou dceru  synu bankrotáře. Sylvie pod tíhou nekonečné lásky zaplatí všechny jeho dluhy, jen aby on byl šťastný, zatímco je sama nucena žít v domě na vinici s věrnou služkou Maršou, nemocným otcem a starostmi o majetek a rozsáhlé vinice.
            Hra má překvapivý závěr, dobrou dramatickou stavbu, živé dialogy a je herecky velmi vděčná. Je určena nejen pro amatérské soubory. Volně zpracováno na motivy románu Honoré de Balzaca Evženie Grandetová v roce 2008.

            Rozhlasové hry nevyvolávají skandály. Drábkova Koule však vzbudila pozornost už před svým uvedením (na ČRo 3 - Vltava měla v režii Aleše Vrzáka premiéru 25. 1. 2011) a po něm rozpoutala doslova mediální při. Dotýká se totiž nedávné minulosti, k níž stále ještě nejsme schopni postavit se čelem.

            Legenda československé atletiky, koulařka paní Milena přichází do rozhlasového studia, aby posluchačům, „všem těm skvělým lidičkám“ popřála „pěkné odpolko“ a povyprávěla o svém životě. Drama je fiktivním portrétem zestárlé československé atletky Mileny, která lásce ke sportu obětovala všechno: stát jí vnutil doping, zbavil ji soukromí, vybíral jí přátele, rozhodoval o její účasti na závodech v zahraničí i o možnostech založit rodinu. Není až tak důležité, koho nebo co které faktografické okolnosti mohou připomínat. Jednak Drábkova hra není doslovná, jednak je pro její pochopení nutné vnímat ji jako celek. Milenina zpověď je totiž formulována jako rozhlasový rozhovor s ukázkami a zasazena na pozadí běžného vysílání. Kus se tak vysmívá rozhlasové maše, kýčovitosti některých pořadů, mindrákům jejich tvůrců, úrovni volajících, nostalgii po socialismu i rozpatlanému vyjadřování. A takový obraz společnosti je skutečně nelichotivý. Sama Milena je pak postavou spíše tragikomickou. Autor ji ukazuje jako oběť, která si neuvědomuje svůj díl viny, i jako člověka, který má potřebu pomáhat druhým.