Trojí květinové dějství: Bělostná protěž, Opojená alpská růže, Pomněnka.
Trojí dějiště: kopec, louka, potok u lesa.
A trojí vrstva firemní sociální hierarchie.
Příliš mnoho mlčení, které neskrývá ani nevěstí nic dobrého a vzpomínky na loňský rok.
Na kopci visí Damoklův meč v podobě myslivce na číhané a pod kopcem cvrká komentátorský sbor cvrčků.
      Horký letní den pod hornorakouským kopcem Cvrch, kde provozní rada a vedoucí personálního oddělení horečně a zodpovědně připravují firemní oslavu pro utužení vztahů s investory a zdokonalení firemní image. Všechno bude přírodní, rurální, původní, jen je třeba louku vydezinfikovat, protože ženy přijdou ve společenské obuvi.
Bude se chlastat a žrát.
      Investoři budou spokojení, firma lepší a prestižnější, …ale mezi sousty není co říct. Má to zamlčovanou pachuť předešlého roku, který se zvrhnul, dopustil násilí, a spořádaně zahladil stopy. A kdo nevydrží hru na ticho, bude taky zahlazen...

Alegorie stále palčivého poválečného mlčení Rakouska, kterému trvalo pár desítek let, než se z pozice oběti přihlásilo ke spoluvině.

Hra o jedné noci v jedné kuchyni. Žena v kuchyni peče koláč a zároveň se jí drobí minulost, sypou se drobečky vzpomínek na lidi, kteří jsou součástí jejího života. V průběhu téhle divné noci se její blízcí, kamarádky, mrtví rodiče stávají součástí její reality a ona poznává samu sebe z jiného pohledu. V rukách žmolí kousky doufání, zklamaní a přemýšlí, kde se stala chyba. V přítomnosti drobných snů, představ a tužeb, které prožívá znovu jako kdysi, hledá, jaký smysl má žít život po čtyřicítce, když děti odrostly a ...
Hra s humorem a s nadhledem hodnotí tzv. krizi zralých žen, které už nejsou dost mladé a
dobré na to, aby měli děti a nejsou ani dost staré na to, aby umřeli. Drobečků je hodně, dohromady netvoří kus koláče, stejně tak hra nabízí spoustu kousků, útržků a variací na vztahy v rodině a nechce odhalit celý příběh, vykreslit vše v úplnosti. Podle hodnocení poroty v soutěži Dráma 2009, jsou právě fragmentárnost a nejednoznačnost hlavní kvality této hry. Okamžiky, kdy si text pohrává s variacemi situací, kdy hovoří o bolestné a současně komické stránce rodinného života. Hra je finálovým textem 10. ročníku soutěže o nejlepší dramatický text ve slovenském a českém jazyce DRÁMA 2010, v celkovém pořadí získala hra třetí místo. Hra vyjde ve sborníku her Dráma 2010 - 2011, který vydává Divadelní ústav v Bratislavě.

   Komedie Bláha a Vrchlická je příběhem muže a ženy, ke kterým osud nebyl příliš milostivý, ale oni přesto neztrácejí  naději, víru a odvahu dát svým nelehkým životům nový smysl. „Dobrý den! Nechtěl byste mi, Bláho, udělat dítě?“ Zeptá se slečna Vrchlická pana Bláhy pod skokanským můstkem. Ten, takovým návrhem zaskočený a uražený, nejdříve odmítne. Ale i on, rozvedený a vážným úrazem připravený o své sny, zatouží po synovi, který by měl lepší osud než on a dokázal to, co se jemu už nepodaří – vyhrát olympijské hry ve skoku na lyžích. Slečna Vrchlická, která je téměř slepá, se rozhodla k zoufalém pokusu oslovit pana Bláhu, protože to chápala jako poslední příležitost stát se matkou. Mít dítě, které bude mít lehčí život než ona a jednou dokáže vytvořit něco „dobrého a krásného.“ Bláha a Vrchlická však není jen komedie o touze po dítěti, po svobodě, ale i o poznávání  sebe sama a hledání hlubšího smyslu života. A také o empatii, o schopnosti vnímat bolestný, strachu plný pláč, který se kdesi neustále ozývá.

   Děj se odehrává v malém městečku uprostřed Českého ráje v osmdesátých letech. Krátce před pádem režimu, který vážně poznamenal osudy rodin obou postav a stále ovlivňuje i jejich vlastní životy. Pan Bláha však nalézá odvahu – přiznává, že v opilosti - veřejně vykřičet svou nenaplněnou touhu: „ Zmlátit všechny gaunery, kteří mu a tátovi  zkazili život! Vznášet se tam, kam on sám bude chtít. Svobodný, jako ten pták. Daleko za hranice téhle zatracené a zadrátované země!“ Oba handicapovaní hrdinové nejsou lítostiví, neztrácejí humor a dokáží se smát sami sobě. Zpočátku se scházejí pouze „za účelem zplodit syna“, ale protože dosáhnout toho, co usilovně chceme, nebývá jednoduché a „zaručený návod“ zklame, dochází k rozchodům a novým setkáním, přijímání a odmítání možnosti adopce či dalších lékařských vyšetření, k nevěře, projevům žárlivosti i k uvědomění si, že bez odpouštění se nedá žít.

Jörg je mrtvý. Poté co dostal výpověď ze svého bytu, mu nezbylo nic jiného, než si pustit plyn. Jeho pes Bakunin ale přežil. Realitní makléř Steven hodlá z činžáku, kde bydlel Jörg, udělat hypermoderní Carloft. Steven se nechce o Bakunina starat, a tak ho pouští na ulici. Bakunin hledí na metropoli jako na svět ve stavu nouze, na svět, kde je vše proti všemu, každý proto každému.
Eddie, Jörgenova ošetřovatelka, a hostinská Moni zoufale hledají Bakunina a snaží se dopřát Jörgenovi aspoň nějaké rozloučení. Steven se dostane do konfliktu se synem své milenky Charlotty. Sedmnáctiletý Jan se pokusí zapálit jeho luxusní auto.
Vypravěč Bakunin pozoruje pět zcela rozdílných lidí, kteří se ve složitém světe snaží nalézt svůj životní prostor. V tomto snažení jdou ale většinou „přes mrtvoly“…

Po Für alle reicht es nicht je Bakunin auf dem Rücksitz druhou Lauckeho hrou, která měla premiéru v Deutsches Theater.

Po čem člověk touží v době krize? Christina Merkelová, úřednice v bance, to ví: člověk netouží po jistotě, ale po důvěře. Paní Merkelová začne realizovat svůj nový koncept na překonání krize. O klienty už nebude pečovat v neútulné bance, ale na lavičce uprostřed zeleně. Přichází i první klient pan Bond. Klient Bond a úřednice Merkelová spolu stráví den a noc ležením na louce, na diskotéce, v darkroomu, na terase Twin Towers, abychom se nakonec dozvěděli, že pan Bond byl na cestě do práce a žádnou radu z oblasti finančnictví nechtěl…Ale to už sledujeme, že koncept paní Merkelové nese své ovoce a pan Bond je polapen…Banka svou důvěru dostane!

Getränk Hoffnung je důvtipná komedie o neřádech ekonomické krize, o politických manévrech a kromě toho je také klasickým Lehrstückem pro poskytovatele finančních služeb a jejich klienty. A k tomu všemu je to hra navýsost zábavná, místy cynická a na závěr přijde i happy end. 

Komedie Getränk Hoffnung se dostala do pětice finálových textů festivalu Autorentheatertage Berlin 2011.

Vojevůdce Macbeth, hnán ambicemi své manželky, zavraždí dobrého krále Duncana a sám uzurpuje vládu. Nastává chaos. Odpor proti Macbethovi vede Duncanův syn Malcolm, jenž si na pomoc přivádí anglickou armádu. Lady Macbeth si bere život, Macbeth je zabit a v zemi zavládne pod dobrým králem Malcolmem konečně mír. Tolik Shakespearovo klasické podání.
         U nás již známý skotský dramatik David Greig se inspiroval dobovými kronikami a přichází s jinou, historicky věrnější verzí příběhu. Ta začíná tam, kde Shakespearova končí: Útokem Birnamského lesu na královský hrad Dunsinane.
         Zkorumpovanému a požitkářskému Malcolmovi chybí jako králi skrupule, páteř a zájem skutečně vládnout. Hodlá zabít Gruach, vdovu po svrženém vládci, i jejího syna z prvního manželství, potenciálního dědice trůnu. Angličané za Malcolma odvedli černou práci, a tak se Siward, jejich velitel, na oplátku dožaduje režimu, který by zemi zajistil mír a pořádek. Skotové však patnáctiletého následníka ukryjí a před Siwardem rázem stojí neproniknutelná rodová politka i odpor obyvatelstva...

         Dunsinane rozhodně není suchopárnou historickou freskou ani pouhým odkazem ke slavné hře. Greig pokládá dnešnímu světu provokativní otázky: Dokážeme vnutit svůj mír cizímu národu? Dovedeme pochopit jinou kulturu? Mohou silová řešení fungovat?

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

Rodina mladíka Billyho je velmi specifická. Velmi inteligentní, hrdě nekonvenční s vlastním jazykem, humorem a pravidly tvoří de facto do sebe uzavřené impérium, kde se může opravdu všechno. Chceš-li, můžeš být hrubý či ironický. Záleží jen na tvé schopnosti si svou hrubost či ironii vyargumentovat. 

   Jenom Billy v této rodině stojí trochu stranou. Snad je to tím, že je hluchý, což ho činí jediným členem rodiny, kdo skutečně naslouchá. Teprve až setkání se Sylvií, která postupně ztrácí sluch, mu dodá odvahu, aby se k pravidlům rodiny-impéria vyjádřil. Budou jeho slova vyslyšena?

 

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Tématem této komedie je omyl v přisouzení stáří sochy, která byla dosud vysoce ceněna jako artefakt z druhého století, ale která ve skutečnosti vznikla ve století šestnáctém. Jde o spor historika umění a restaurátora, který se ptá, zda je socha méně krásná, víme-li, že je jen půl tisíciletí stará. A jak se omyl v přisouzení stáří sochy projeví v její ceně. Hlavní protagonisté – historička umění a vědec v roli restaurátora – používají jazyk svého oboru a přes počáteční zásadní rozpor dospívají k happy endu, zatímco jejich mladí spolupracovníci, rovněž žena a muž, na konci příběhu zjišťují, že si už věřit nemohou.

 

Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Umřel Vám bližní? A nejste zrovna při penězích? Jste počestný/á Rakušan/ka?
Tak to se s důstojným pohřbem rozlučte, protože na zahradě se zakopávat nepovoluje a slušná kremace či hřbitůvek srazí Vašemu hubenému rozpočtu vaz bez mrknutí oka.
Pak ovšem nezbývá, než... se obrátit na Anděla. Anděla chudých.

Richard čili Marc Maló se postará. Rozprášit na louce, v potoce, či pod kořeny stromů?
Pod záštitou švýcarské velkostatkářky budou velectěné ostatky dýchat svěží vzduch svobodného Švýcarska, které si na mimohřbitovní zákazy nepotrpí. Vozič uren Hans tedy naloží dvacítku uren a cestuje za hranice, kde dá duším v klidu země dojít pokoje a blaženosti.
Marc Maló mezitím flirtuje s hloupoučkou sekretářkou Martinou, nechává manželku Veroniku utrácet vydělaná eura za šik botičky a přijímá pozvání velkostatkářky na skleničku sektu v čistém prostředí rajského Švajcu. Na první pozvání po mnoha letech katovské izolace, neboť všude tam, kde se ocitá Marc Maló, se s železnou pravidelností a překvapující rychlostí umírá. Jízdami ve společnosti mrtvých duší uzoufaného Hanse mezitím svádí osud dohromady s hezkou osiřelou matkou Ilse, klientkou pohřebního podniku pro méně majetné či šetřivé, a celá společnost cestuje do země Alp a sýrů za filozofováním o smrti a nesmrti nad sklenkou poctivě vypohřbívaného šampaňského.

Tři krátké aktovky věnované autorem mladé generaci, jejichž společným tématem je lež, to znamená pravda, protože lež je chápána jako „opak pravdy“. Zaobírat se fenoménem lži je tudíž totéž jako zaobírat se fenoménem pravdy, možností ji říkat, neustálým pokušením ji deformovat a mnoha způsoby překrucovat. Lžeme všichni, lžeme stále a máme z toho špatné svědomí. Společné zamyšlení nad pravdou lži a lží pravdy.