Tragická fraška ze současné vrcholové politiky. Vládnoucí DSP (Demokratická strana peněz) má vážný problém. Její ministr bez portfeje Hauptfogl se na zbohatlickém rautu opoziční SNVVCH (Strany ne vlastní vinou chudých) snažil zamaskovat, že ještě nikdy v životě nejedl langusty. Statečně je žvýkal a polykal i s krustou - a druhý den ráno je hlavní zpráva všech medií: Ministr bez portfeje má v sobě portfej! Krusta je ochranné pouzdro, latinsky portfej, takže podle ústavy, podle latinského i českého slovníku, podle zvyklostí celého civilizovaného světa - ale i podle prostého selského rozumu - nemůže občan, jenž má v sobě portfej vykonávat funkci ministra bez portfeje. Ministr, ústy své ctižádostivé manželky, okamžitě dává veškeré produkty svého zažívacího traktu k dispozici, aby mohla být provedena forenzní analyza za účelem zjištění přítomnosti portfeje a neprodleně žádá Útvar pro odhalování o stálou čtyřiadvacetihodinovou asistenci s dokumentační technikou na všech WC, jichž použije. Domnívá se, že ho to musí očistit: nebude-li portfej nalezena, jak předpokládá, bude to důvod k podání trestního oznámení na neznámého pachatele. Bude-li nalezena, pak nebude už v něm - takže nic nebrání tomu, aby se na ministerstvo vrátil. Ale je už pozdě! Mechanismy parlamentní demokracie se nezadržitelně rozjely. Sněmovna nepřetržitě mimořádně zasedá, strany se obviňují z účelových provokací, politické objednávky, likvidačních komplotů a spiknutí. Situace v této hluboké politické krizi se stává neudržitelnou. Toho využije novopečená Strana slušných. Vyzve všechny občany, kteří se považují za slušné, aby naplnili náměstí. Ve jménu slušnosti a kvalitního života našich dětí se dobrovolné gardy Strany slušných chystají likvidovat všechny dřívější zkorumpované politické špičky. Ti už tu však nejsou: uprchli na Seychely, Bahamy, do Toskánska. Zůstal pouze očištěný exministr Hauptfogl: neměl konto ve Švýcarsku, ale pouze u ČSOB. Poté, co si ujasní, že byl celý život vlastně slušný, promluví k novým vládcům: "Jsem s vámi! Buďte se mnou! Nejsem s nima!" Je přijat do Strany slušných a v nové vládě mu je nabídnuto ministerstvo bez portfeje…

Hra o vzpomínkách a ztrátě blízkého člověka. Starší vdovec pan Berry se zamiluje do mladé naivní dívky Hazel, která v něm probudí vzpomínky na jeho zemřelou ženu a na dítě, které spolu nikdy neměli. Ve hře se stále častěji objevuje duch paní Berryové, u které žárlivost probudí znepokojení, jež se později vyvine v nebezpečnou zuřivost.

    Ve hře se mísí skutečnost s iluzemi, při níž postavy někdy vypadají skutečně a někdy jenom jako vzpomínky či duchové. Autorka si také hraje s intertextualitou alžbětinských a romantických her, díky kterým vzbuzuje mystickou atmosféru anglických a irských romantických legend.

Tento poetický příběh mileneckého trojúhelníku je skvělou příležitostí pro dva zralé herce. 

Jmenují se Anna a Johann. Oba sice mají o lásce jinou představu, ale přesto se do sebe kdysi zamilovali. Nyní, po sedmi letech společného života, kdy jeden druhého důkladně znají, ztratili vzájemnou úctu a láska se proměnila v nenávist.
Proč už se nemilují jako dřív? Kam zmizel ten počáteční pocit euforie? Jaké to vůbec bylo dřív, když všechno začalo? Co bylo jinak? Proč jim jejich vztah zevšedněl?
Odpovědi hledají Anna a Johann ve filmu, který se o sobě rozhodli natočit. Příběh své lásky tak ve hře vlastně povyšují na umění. Divák přitom občas jen stěží identifikuje, co je ještě realita vztahu a co už je film. Hra má nadějný konec. Když pár snímek dotočí, vysloví Johann otázku: A co budeme dělat teď?

Hra je v současné době na repertoáru několika divadel v Německu, Rakousku i Švýcarsku.

Franco Maggi je primářem kardiochirurgie a zároveň radním pro zdravotnictví s vyhlídkou na slibnou politickou kariéru. Přichází mladá novinářka, aby s tímto úspěšným mužem udělala interview. Rozhovor však vyjde neautorizovaný a plný kontroverzních informací z Francova osobního života. Vyhozením novinářky se však nevyřeší celá řada problémů počínaje kolegou alkoholikem, mladou dívkou, která se do Franca zamiluje a vyžaduje jeho pozornost, neúspěchy a konflikty ve straně, přes podezření, že ho podvádí manželka, noční anonymní telefonáty, nezdařenou operaci malého chlapce až po zjištění, že jeho vlastní otec pobíral úplatky a jako uznávaný kariochirurg porušoval etická pravidla.

Všechno spolu souvisí – jeho neúspěchy v politice, pokroucený rozhovor, anonymy, vlivná farmaceutická firma, kterou odmítl – vše je jedna hra s přesně stanovenými pravidly, která on porušil. Volá manažera, který se ho snažil zkorumpovat, a přistupuje na jeho podmínky.

Na oslavě vlastních narozenin vmete Franco všem přítomným do tváře, co si o nich myslí. Poté zavolá novinářce a předá jí senzační podklady pro skandální článek. Když novinářka odejde a on zůstane sám, svlékne se, ulehne nahý na gauč a... konec zůstává otevřený.

Ve městě se koná výstava psů. Ale pouze páníčkové čtyřnohých šampiónů se domnívají, že se jedná o soutěž krásy a zručnosti. Ve skutečnosti se zde psi schází na tajné misi s cílem domluvit se na taktice a přivést své bezradné a frustrované majitele na správnou cestu.
Mezi soutěžními koly se odehrávají dialogy dvounohých účastníků, kteří občas „zamrznou“ ve štronzu, aby dali prostor psím konverzacím. Různé psí rasy, velikosti a povahy jsou vysoce personifikované nejen díky hercům, kteří je ztělesňují, ale také prostřednictvím dialogů a způsobu, jak rozumně řeší problémy, přičemž působí inteligentnějším dojmem než jejich páníčkové, degradovaní na společenské karikatury.
Konfrontace probíhá ještě na třetí úrovni mezi páníčky a psy, kteří se volně přeměňují v manžely, manželky, babičky nebo sestry s podobnou povahou a umožňují nahlédnout do zákulisí rodinného života, čímž ještě detailněji vykreslují charakteristiku postav páníčků.
Žena v domácnosti Scarlett si uvědomí, že svého muže nesnáší stejně jako pitbulla Wotana, extrovertní zpěvačka se ostře pohádá se sestrou a dobrácký student Jonas navždy zůstane fixovaný na svou babičku stejně jako na dogu Helenu.

Tandem Schneider – Brown získal za muzikál Show dogs! v roce 2007 ve Štýrském Hradci cenu Frank Wildhorn Award for Musical.

  Polibky z Lavandou, je komorní, ale zároveň dynamická hra, plná zvratů a překvapení.
    „Mladá dívka - Stéphanie a mladý muž - Jean-Paul stojí na jevišti několik metrů od sebe,  čelem k publiku. Na počátku představení se na sebe nedívají.  Jejich repliky se křižují, každý z nich pokračuje ve svém vnitřním  monologu…“
    Stéphanie se během představení mění z jednoduché zdánlivě prostoduché ušlápnuté venkovanky na oddanou a rozhodnou osobu. Ví, že tato cesta vede do pekla, přesto se po ní vydá a brání si svoje štěstí až do konce. Jean-Paul se tváří jako suverén. Suverenita je však jenom maskou, která zakrývá jeho nezralost. Nehledí na následky, chce zkrátka „něco“ udělat, osvobodit se a vystoupit ze všednosti a průměru.
    Známý francouzský romanopisec a dramatik Christian Giudicelli text koncipoval v podobném schématu jako „Premiéru mládí“ pro Annie Girardot a Odette Joyeux. Hra se úspěšně uváděla na mnoha evropských jevištích.

Polka Anna i její dva téměř dospělí synové pracují jako výpomoc během sklizně jablek v Německu. Na jednu stranu jsou vděční za možnost výdělku, na druhou stranu si však jsou vědomi své neuspokojivé pozice imigrantů. Snaží se proniknout z okraje společnosti do jejího centra, čímž se jen zaplétají do sítě vztahů s alkoholiky a prostitutkami a propadávají hloub a hloub do vlastního zoufalství.
Všechny postavy touží po tom, co nemají, aniž by věděli, co vlastně chtějí.

Hra Ernte, oceněná na festivalu Theatertreffen 2010 v rámci sekce Stückemarkt, je aktuální sociální drama imigrantů, jehož svědky se každodenně stáváme i v České republice.

    Jak dokážeme milovat někoho, kdo se vymyká naší morálce? Hra „Beautiful Child“ je o manželském páru, Harry a Nan, pro které je jejich spolužití bojištěm hádek a nevěr. Z  manželské letargie je však vytrhne jejich syn, když k nim přijde na oběd a požádá je, jestli by mohl zůstat. Isaac, učitel a malíř, se potřebuje skrýt před světem, jelikož hrozí, že jeho tajemství vyjdou na světlo světa. Isaac se totiž zamiloval do nesprávného člověka. Miluje malého chlapce. A protože chápe, že společnost ho za tuto náklonnost odsuzuje, utíká ke svým rodičům a žádá je o pomoc. Pro Harryho a Nan nastává situace plná sebezpytování a odsuzování se. Provinili se oni? Byli špatnými rodiči? Jak dlouho to už trvá? Proč si toho nikdy nevšimli? Isaac byl tak krásné a milé dítě... Hororová situace pro každého rodiče, který ve svém dítěti nechce a nemůže vidět zrůdu. Ve snaze pomoct mu se Isaacovi rodiče stávají jeho soudci. Chtějí ho milovat, ale ne takhle. Musí přece existovat způsob, jak se tohoto prokletí zbavit. Jak zachránit Isaaca a zároveň uchránit děti jiných rodičů. Harry a Nan tak nacházejí řešení, sice bolestivé, ale zároveň obnovující předchozí stav.
    Současná rodinná parafráze na řeckou tragedii se úspěšně hrála ve Spojených státech.

Peškova dramatizace klasické české pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký se stala na dlouhá léta profilovou inscenací brněnského Divadla Radost, kde se dočkala více jak tří set repríz. Půvabný, vtipný a svižný scénář nenechá malého diváka doslova vydechnout. Vedle hlavních postav, tedy Prince, Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, je děj vyšperkován řadou postaviček, které mají za úkol posouvat či vtipně komentovat děj. Například postavičky hradních hlásných, královského posla nebo kocourů zlého čaroděje.
V druhé části pohádkové komedie proměňuje dramatik hlavní postavy děje v loutky. Tento princip však lze, drobnými režijními úpravami přesunout do činoherní roviny. Nicméně autor doporučuje ponechat některé zdobné figury v loutkovém provedení. Např. již zmíněné kocoury.
Pohádka je zpestřena řadou melodických písní z Peškovy skladatelské dílny. Autorem textů písní je Pavel Polák. Notový materiál i hudební podklady může DILIA zprostředkovat.

Krátká jednoaktovka odehrávající se v současné Itálii. Manželský pár po padesáti letech. Nahlížíme do jeho soukromí právě ve chvíli, kdy čeká na příjezd stěhovacího auta, aby se po padesáti letech společného života vystěhoval z bytu do domova důchodců.
Během nekonečného čekání sedí On a Ona znaveni mezi stovkami sbalených krabic a krátí si dlouhou chvíli vzpomínkami na mládí - od seznámení až po první překročení prahu domu, který teď musí opustit. Významnou úlohu zde hraje okno uprostřed místnosti, kterým nahlížíme do tajů času a sledujeme střídání současnosti s minulostí.
Jsme svědky vtipných a ironických dialogů s nadějí na lepší zítřky. Hra je skvělou příležitostí pro vyzrálý herecký pár.