Jmenují se Anna a Johann. Oba sice mají o lásce jinou představu, ale přesto se do sebe kdysi zamilovali. Nyní, po sedmi letech společného života, kdy jeden druhého důkladně znají, ztratili vzájemnou úctu a láska se proměnila v nenávist.
Proč už se nemilují jako dřív? Kam zmizel ten počáteční pocit euforie? Jaké to vůbec bylo dřív, když všechno začalo? Co bylo jinak? Proč jim jejich vztah zevšedněl?
Odpovědi hledají Anna a Johann ve filmu, který se o sobě rozhodli natočit. Příběh své lásky tak ve hře vlastně povyšují na umění. Divák přitom občas jen stěží identifikuje, co je ještě realita vztahu a co už je film. Hra má nadějný konec. Když pár snímek dotočí, vysloví Johann otázku: A co budeme dělat teď?

Hra je v současné době na repertoáru několika divadel v Německu, Rakousku i Švýcarsku.

Franco Maggi je primářem kardiochirurgie a zároveň radním pro zdravotnictví s vyhlídkou na slibnou politickou kariéru. Přichází mladá novinářka, aby s tímto úspěšným mužem udělala interview. Rozhovor však vyjde neautorizovaný a plný kontroverzních informací z Francova osobního života. Vyhozením novinářky se však nevyřeší celá řada problémů počínaje kolegou alkoholikem, mladou dívkou, která se do Franca zamiluje a vyžaduje jeho pozornost, neúspěchy a konflikty ve straně, přes podezření, že ho podvádí manželka, noční anonymní telefonáty, nezdařenou operaci malého chlapce až po zjištění, že jeho vlastní otec pobíral úplatky a jako uznávaný kariochirurg porušoval etická pravidla.

Všechno spolu souvisí – jeho neúspěchy v politice, pokroucený rozhovor, anonymy, vlivná farmaceutická firma, kterou odmítl – vše je jedna hra s přesně stanovenými pravidly, která on porušil. Volá manažera, který se ho snažil zkorumpovat, a přistupuje na jeho podmínky.

Na oslavě vlastních narozenin vmete Franco všem přítomným do tváře, co si o nich myslí. Poté zavolá novinářce a předá jí senzační podklady pro skandální článek. Když novinářka odejde a on zůstane sám, svlékne se, ulehne nahý na gauč a... konec zůstává otevřený.

Ve městě se koná výstava psů. Ale pouze páníčkové čtyřnohých šampiónů se domnívají, že se jedná o soutěž krásy a zručnosti. Ve skutečnosti se zde psi schází na tajné misi s cílem domluvit se na taktice a přivést své bezradné a frustrované majitele na správnou cestu.
Mezi soutěžními koly se odehrávají dialogy dvounohých účastníků, kteří občas „zamrznou“ ve štronzu, aby dali prostor psím konverzacím. Různé psí rasy, velikosti a povahy jsou vysoce personifikované nejen díky hercům, kteří je ztělesňují, ale také prostřednictvím dialogů a způsobu, jak rozumně řeší problémy, přičemž působí inteligentnějším dojmem než jejich páníčkové, degradovaní na společenské karikatury.
Konfrontace probíhá ještě na třetí úrovni mezi páníčky a psy, kteří se volně přeměňují v manžely, manželky, babičky nebo sestry s podobnou povahou a umožňují nahlédnout do zákulisí rodinného života, čímž ještě detailněji vykreslují charakteristiku postav páníčků.
Žena v domácnosti Scarlett si uvědomí, že svého muže nesnáší stejně jako pitbulla Wotana, extrovertní zpěvačka se ostře pohádá se sestrou a dobrácký student Jonas navždy zůstane fixovaný na svou babičku stejně jako na dogu Helenu.

Tandem Schneider – Brown získal za muzikál Show dogs! v roce 2007 ve Štýrském Hradci cenu Frank Wildhorn Award for Musical.

  Polibky z Lavandou, je komorní, ale zároveň dynamická hra, plná zvratů a překvapení.
    „Mladá dívka - Stéphanie a mladý muž - Jean-Paul stojí na jevišti několik metrů od sebe,  čelem k publiku. Na počátku představení se na sebe nedívají.  Jejich repliky se křižují, každý z nich pokračuje ve svém vnitřním  monologu…“
    Stéphanie se během představení mění z jednoduché zdánlivě prostoduché ušlápnuté venkovanky na oddanou a rozhodnou osobu. Ví, že tato cesta vede do pekla, přesto se po ní vydá a brání si svoje štěstí až do konce. Jean-Paul se tváří jako suverén. Suverenita je však jenom maskou, která zakrývá jeho nezralost. Nehledí na následky, chce zkrátka „něco“ udělat, osvobodit se a vystoupit ze všednosti a průměru.
    Známý francouzský romanopisec a dramatik Christian Giudicelli text koncipoval v podobném schématu jako „Premiéru mládí“ pro Annie Girardot a Odette Joyeux. Hra se úspěšně uváděla na mnoha evropských jevištích.

Polka Anna i její dva téměř dospělí synové pracují jako výpomoc během sklizně jablek v Německu. Na jednu stranu jsou vděční za možnost výdělku, na druhou stranu si však jsou vědomi své neuspokojivé pozice imigrantů. Snaží se proniknout z okraje společnosti do jejího centra, čímž se jen zaplétají do sítě vztahů s alkoholiky a prostitutkami a propadávají hloub a hloub do vlastního zoufalství.
Všechny postavy touží po tom, co nemají, aniž by věděli, co vlastně chtějí.

Hra Ernte, oceněná na festivalu Theatertreffen 2010 v rámci sekce Stückemarkt, je aktuální sociální drama imigrantů, jehož svědky se každodenně stáváme i v České republice.

    Jak dokážeme milovat někoho, kdo se vymyká naší morálce? Hra „Beautiful Child“ je o manželském páru, Harry a Nan, pro které je jejich spolužití bojištěm hádek a nevěr. Z  manželské letargie je však vytrhne jejich syn, když k nim přijde na oběd a požádá je, jestli by mohl zůstat. Isaac, učitel a malíř, se potřebuje skrýt před světem, jelikož hrozí, že jeho tajemství vyjdou na světlo světa. Isaac se totiž zamiloval do nesprávného člověka. Miluje malého chlapce. A protože chápe, že společnost ho za tuto náklonnost odsuzuje, utíká ke svým rodičům a žádá je o pomoc. Pro Harryho a Nan nastává situace plná sebezpytování a odsuzování se. Provinili se oni? Byli špatnými rodiči? Jak dlouho to už trvá? Proč si toho nikdy nevšimli? Isaac byl tak krásné a milé dítě... Hororová situace pro každého rodiče, který ve svém dítěti nechce a nemůže vidět zrůdu. Ve snaze pomoct mu se Isaacovi rodiče stávají jeho soudci. Chtějí ho milovat, ale ne takhle. Musí přece existovat způsob, jak se tohoto prokletí zbavit. Jak zachránit Isaaca a zároveň uchránit děti jiných rodičů. Harry a Nan tak nacházejí řešení, sice bolestivé, ale zároveň obnovující předchozí stav.
    Současná rodinná parafráze na řeckou tragedii se úspěšně hrála ve Spojených státech.

Peškova dramatizace klasické české pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký se stala na dlouhá léta profilovou inscenací brněnského Divadla Radost, kde se dočkala více jak tří set repríz. Půvabný, vtipný a svižný scénář nenechá malého diváka doslova vydechnout. Vedle hlavních postav, tedy Prince, Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, je děj vyšperkován řadou postaviček, které mají za úkol posouvat či vtipně komentovat děj. Například postavičky hradních hlásných, královského posla nebo kocourů zlého čaroděje.
V druhé části pohádkové komedie proměňuje dramatik hlavní postavy děje v loutky. Tento princip však lze, drobnými režijními úpravami přesunout do činoherní roviny. Nicméně autor doporučuje ponechat některé zdobné figury v loutkovém provedení. Např. již zmíněné kocoury.
Pohádka je zpestřena řadou melodických písní z Peškovy skladatelské dílny. Autorem textů písní je Pavel Polák. Notový materiál i hudební podklady může DILIA zprostředkovat.

Krátká jednoaktovka odehrávající se v současné Itálii. Manželský pár po padesáti letech. Nahlížíme do jeho soukromí právě ve chvíli, kdy čeká na příjezd stěhovacího auta, aby se po padesáti letech společného života vystěhoval z bytu do domova důchodců.
Během nekonečného čekání sedí On a Ona znaveni mezi stovkami sbalených krabic a krátí si dlouhou chvíli vzpomínkami na mládí - od seznámení až po první překročení prahu domu, který teď musí opustit. Významnou úlohu zde hraje okno uprostřed místnosti, kterým nahlížíme do tajů času a sledujeme střídání současnosti s minulostí.
Jsme svědky vtipných a ironických dialogů s nadějí na lepší zítřky. Hra je skvělou příležitostí pro vyzrálý herecký pár.

Bezejmenný syn v nejlepších letech ztratí smysl života, smysl pro zodpovědnost a doslova zamrzne ve stádiu sebelítosti a egoismu. Dá výpověď v práci, opustí ženu i děti, zanedbává svého bratra astmatika, který se užene k smrti, zničí přátelství s Ulfem a není schopen postarat se ani o svého stárnoucí otce, který následkem pokročilé senility přichází o rozum a vylévá do synova šatníku čočkovou polévku…
Kde se najednou vzaly všechny ty problémy? Kam zmizel ten úspěšný mladý muž a pozorný otec rodiny? Kdo za to může?
Když sobectví syna ustoupí zdravému úsudku, je již pozdě na záchranu bratra, přátelství a zřejmě i rodiny. Nezbývá než udělat radost otci a vyrazit k jezeru s lahví dobrého koňaku.

Hra vyhrála festival současné dramatiky Heidelberger Stückemarkt 2009, kde získala také cenu publika. V rámci berlínského festivalu Theatertreffen 2009 dostala jednu z hlavních cen spojenou se zakázkou na novou hru.

   Mírně absurdní komedie Dominika Nowaka popisuje ironicky, ale mnohdy smutně naši současnost. Milovník ovocného vína zvaný Čuču se snaží za každou cenu udržet nad vodou, ať už jako reklamní figurína nebo provozovatel erotických stránek. Pomáhá svému příteli Oliverovi zvanému Olo udržet se psychicky nad vodou po fatální autonehodě, ale ten se mu nakonec odvděčí tím, že mu svede jeho dívku Annu. Anna zase sleduje rozklad vztahu svých rodičů a nechtěně pomáhá udržovat svému dlouhodobě nezaměstnanému otci milostný poměr s Číňankou, s níž se otec seznámil při pobytu u bratra v Austrálii, který mu zaplatil letenky, aby se s ním po dlouhé době uviděl a přitom mu tím dal patřičně najevo, jak obrovský rozdíl může být mezi emigrací a setrváním v postkomunistické realitě. Do toho všeho dějem fatálně zamíchá stará panna, tetička Tereza, která svou nedostatečnou saturaci v sexuální oblasti nahrazuje přehnaně demonstrovanou vírou. Sledujeme osudy šesti nešťastných lidí, jimž se můžeme smát, ale ve skutečnosti se možná smějeme sami sobě.
   Komedie Dominika Nowaka byla jednou z vítězných druhého ročníku literární soutěže pořádaného Teatrem Powszechnym v Lodži. Oceněním je závazek zmíněného divadla tuto hru inscenovat.