Šest přátel a jedno mimino si na prázdniny pronajmou letní byt. Ředitel reklamní agentury, kterému chybí čas, jeho milenka, které chybí dítě, spisovatel, kterému chybí inspirace, jeho ex, které chybí chlap, mladí manželé, kterým chybí spánek a mimino, kterému nechybí nic. Je léto, je horko, je vedro, je nesnesitelné vedro. Čím jiným se osvěžit, než skokem do studené vody. U domu je samozřejmě bazén, velký bazén, ale...prázdný bazén. V čem plavat, chybí-li voda? V nekonečných diskuzích, životě, komických situacích...Skočte si do vodní komedie, osvěžte se při letní "Koupačce"!

Obrazové feérie o oddanosti a spoluvině... o lásce. O ženách. Jsou čtyři: Magda Goebbelsová jde v létě 1930 do berlínského Sportovního paláce na akci pořádanou socialisty a tam jí fascinuje projev hlavního řečníka Goebbelse. Hned další den vstupuje do Nacionálně socialistické německé dělnické strany. Za krátký čas začne pracovat v sekretariátě a 19. 12. 1931 si bere Goebbelse. Svědkem je Adolf Hitler. V roce 1938 přísahá Goebbels Magdě s rukou položenou na fotce své nejstarší dcery Helgy: Přísahám, že už dlouho neudržuji žádné vztahy s paní Baarovou, to přísahám při životě našich dětí… Vedle sedmi porodů jsou doloženy 3 samovolné potraty. Obdržela od Hitlera Kříž matky.
     Eva Braunová se jako sedmnáctiletá seznámila s Hitlerem, když pracovala u jeho dvorního fotografa Hoffmanna. Provdala se za něj 28. 4. 1945, před tím byla 15 let jeho družkou, která zůstávala v podstatě veřejností nepovšimnuta. Unity Valkyrie Mitfordová o dva roky mladší než Eva. Když jí bylo 19, umínila si, že se seznámí s Hitlerem. Ostentativně se zdržovala v hotelu Osteria, kam chodil na oběd. Sedávala tam nad učebnicemi němčiny a usilovně pozorovala vedlejší stůl. Až jednou přišel vzkaz: Vůdce by s vámi chtěl mluvit. Unity měla sen o spojení „vládce moří s pánem Země“ a vytvořit tak anglicko-německou světovládu. Hitler ji šikovně využil pro svou propagandu. V září 1939 chtěla Unity zemřít, protože Britanie vyhlásila Německu válku.
     Geli (Angela) Raubalová, dcera nevlastní sestry Hitlera. 1929 se nastěhovala ke strýci do jeho nového bytu, kde je 18. září 1931 nalezena s prostřeleným srdcem Hitlerovou pistolí.
     Jaká byla jejich opravdová funkce a poslání? Opravdu podporovat, povznášet, chránit, pečovat, bránit, zahřívat… Kolik toho žena unese? Kolik toho žena smí? Kde začíná její vlastní odpovědnost a kde končí? Jsou tyto ženy odpovědné za násilí… Jsou spoluvinné?

V Jarmilově životě bylo všechno jakž takž v pořádku až do onoho osudného dne, kdy pochopil, že Svatavu nic a nikdo nezastaví, že ho nezachrání ani Emilčina největší láska ve vesmíru a... že prostě musí pryč. Od té chvíle je ze snílka Jarmila existenciální štvanec. A to ještě netuší, že místa, kam ho jeho útěk dovede, a lidé a události, které potká, předčí všechna jeho očekávání... A co Vy? Vás nepronásledují podivné sny? A co podivné návštěvy? Pronásledujete někdy sami sebe? Svět se Vám převrátil naruby? Co bylo, už není? Cítíte touhu utéct, zbavit se viny, najít svoje kořeny?¬‏ A možná je to všechno jen sen... Ale co když podivná Babina, Tadek a děda Jarda s Vámi nějak souvisí? 
     Dávníkové, groteskní thriller s prvky fantasy autora Michala Langa (*1964) jsou na jedné straně detektivkou o hledání vlastní identity a na straně druhé snovým příběhem o touze létat, o touze někam patřit, o nesmrtelnosti. To vše ve značně humorné a dobrodružné podobě, napříč časem, mytologiemi a žánry.

Příběh Julia Cesara, levobočka Rudolfa II., se skutečně stal. Autor hry Bastard z něj ponechal hlavní dějovou linii i některé postavy, historicky s příběhem spojené. Ne všechny však zařadil do přesných časových souvislostí, navíc do děje doplnil některé fiktivní postavy. Vzhledem k tomu, že historická realita ani povaha Juliova šílenství nebyly nikdy zcela věrně zachyceny, jsou některé scény zasazeny do vykonstruovaného prostředí. Hra je tedy třeba vnímat jako uměleckou fikci, nikoli jako přepis historické reality. Příběh se odehrává v několika odlišných dějových liniích a prostředích, které se však z větší části střídají. Jednotícím prvkem hry jsou dva „uvaděči“ děje, kteří některé skutečnosti vysvětlují a případně posouvají děj.

Slavná buffopera z pera Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, která se dočkala řady divadelních i filmových zpracování.
    
Mladý manželský pár Uli a Vanilka se právě rozvádí a toho času bydlí každý v jedné polovině bytu. Podivnou atmosféru naruší Advokát, který přichází manžele poučit o rozvodovém řízení a velkolepě rozvody opěvuje. Situace se ale začne komplikovat s příchodem dalšího narušitele – Listonoše, který přináší záhadný telegram z Liverpoolu. Ten oznamuje, že Vanilčina bohatá Teta zemřela a dosud nenarozené dítě Vanilky a Uliho zdědí milion liber. Uli s Vanilkou se vzhledem k naději na velké bohatství začínají usmiřovat. O Vanilku se ale začíná ucházet i Advokát, protože, dle jeho slov, na otci z právního hlediska nezáleží. Vanilka hledá záchranu a rafinované vyřešení situace u nesmělého Listonoše. Ten nic nechápe a snaží se Vanilce uniknout. Když tu náhle, do dveří vstupuje živá Teta z Liverpoolu...
    
V polovině 60. let 20. století byli autoři Jiří Šlitr a Jiří Suchý jednou z nejpopulárnějších divadelně-hudebních dvojic s nezaměnitelným stylem svých inscenací, hudebním projevem a humorem. Volně navázali na tradici dvojic Jiřího Voskovce a Jana Wericha, později Jana Wericha a Miroslava Horníčka, které vytvářely zábavní divadlo pro širokou veřejnost; ne však prvoplánovými prostředky, ale snahou najít vtip a humor v poezii, hudbě, v alegoriích a parafrázích na současné dění nebo na lidské vlastnosti a chování. V tomto podnebí vznikla v roce 1965 i jejich jazzová buffopera Dobře placená procházka, kterou o rok později převedl do filmové podoby režisér Miloš Forman. V roce 2007 ji právě Miloš Forman společně se svými syny uvedl na scéně Národního divadla v Praze, za což získali Cenu Sazky a Divadelních novin za rok 2007.

Tento příběh se skutečně odehrál na počátku 17. století. Jeho hlavními aktérkami jsou jednak dvě sestry, příslušnice šlechtického rodu Smiřických – Eliška Kateřina a Markéta Saloména, Eliščin neurozený milenec Jiřík Wagner, manžele obou sester Ota Jindřich z Vartenberka a Jindřich Slavata z Chlumu a Košumberka a další osoby, které dotvářejí tragický osud Elišky Kateřiny a spor mezi sestrami. Ten vyvrcholil explozí jičínského zámku, při níž zahynulo přes 40 osob. Podstatná je osoba Elišky Kateřiny, o Magdaléně Saloméně se jenom mluví, přímo ve hře nevstupuje.
     Divadelní hra pracuje tedy s některými skutečnými osobami, některé byly do děje pro jeho přehlednost dopsány, některým byla záměrně pozměněna jejich role v celém složitém příběhu. Divadelní hra si v žádném případě neklade za cíl „přepsat“ historickou realitu, ale celý příběh zživotnit a přiblížit současnému divákovi.

Děj hry nás zavádí do zkušebny Deathmetalové skupiny Exterminátor. Její kapelník Martin nás seznamuje s historií této kapely. Po marných pokusech dostat se „nahoru“ a získat smlouvu s nějakou nahrávací společností skupina živoří. Z letargie ji vytáhne až nabídka získat regionální dotace, pokud skupina vystoupí jako reprezentant regionu před nejpopulárnější skupinou země jako předkapela. To nabízí určité možnosti znovu na sebe upoutat pozornost a za regionální dotace pořídit profesionální demo nahrávky. Navíc regionální festival je známý v celé zemi. Skupina se tedy s nadšením pouští do práce, ale podmínky politiků kapele poněkud podráží nohy, mají totiž nastudovat daleko lehčí a líbivější repertoár, než je deathmetal. Kluci po dlouhém váhání na kompromis přistoupí a jsou na zkoušku vysláni na rockový festival do jiného regionu. Tam však naneštěstí nezkušený zvukař zlikviduje celou ozvučovaní aparaturu, určenou pro všechny skupiny, festival tím prakticky ukončí a navíc způsobí značné škody pořadatelům. Aby skupina svou vinu vykoupila, dostane od regionálních politiků nůž na krk. Mají hrát celé léto na tanečních zábavách ohrané hity a navíc hrát zdarma na svatbě starostovy dcery. Skupina se vzbouří, a tak následuje vyhazov ze zkušebny a hrozba žalobou za způsobené škody. Muzikanti tedy na podmínky politiků přistoupí. Pro deathmetalovou kapelu to znamená strašné pokoření a když jsou na poslední zábavě přinuceni hrát lidovky ve stylu dechovek, kapela se dostává až na samotné dno. Začíná proto připravovat překvapující uměleckou odpověď mocným svého regionu…
     Komedie polského dramatika, která byla jednou z oceněných v literární soutěži Teatru Powszechnego v Lodźi, je zdánlivě pouhou nevinnou zábavou o partě věčných smolařů. Nabízí však naléhavé otázky, kde končí umělecká svoboda umělců, kteří jsou zabezpečeni finančními dotacemi a nakolik mají právo mocní tohoto světa zasahovat do umělecké tvorby. Hra se odehrává v českém příhraničí, a proto nedá moc práce převést děj do České republiky, což udělá z komedie inscenaci ryze českou, protože problémy kolem svobody umění jsou na obou stranách hranice prakticky stejné.

David a Judith jsou hrdinové – už od dětství Spiderman a Catwoman. Tehdy však byly jejich hry nevinné a nikomu neškodily. Dnes získaly politický rozměr založený na prázdné ideologii a spočívají v odpalování bomb v místních obchodních domech. Naši „hrdinové“ brojí proti vlastní generaci šťastných úspěšných vrstevníků. Je jim teprve osmnáct a něco přes dvacet a už za sebou mají psychoterapeutická sezení. Sami jsou neřízené bomby, které hrozí každou chvíli vybuchnout.
Rodiče, učitelka Doris a redaktor Wolfgang, si přejí, aby se jejich děti měly dobře. Nejsou však schopni a hlavně ochotni cokoliv snášet, tak se pro jistotu na nic neptají. Maminka při prvním náznaku špatných zpráv pláče, tatínek odchází do vany…

Palmetshoferova první hra byla poprvé uvedena 20. 3. 2009 v Mülheimu v divadle Theater an der Ruhr. Jazyk hry je umělecky stylizovaný, hlavní myšlenky skryté ve vtipných slovních obrazech.

„Revolta proti stvořiteli“ (V. Sorokin)
Na počátku všeho je požár, při němž přijde hrdina hry o dům, své dva psy, všechen majetek i celou budoucnost. A tak se vydá na pouť do smolenského blázince, kde by chtěl v klidu dožít. Cestou k tomuto efemérnímu ráji doslova ničí, rdousí a požírá všechno, co mu přijde do cesty. Nejprve utluče souseda, který ho nechce nechat přenocovat, pak zlomí vaz smolenskému bezdomovci, aby získal jeho místo pod mostem, zardousí a sní jeho psa a nakonec rozřeže na kousky kněze v místním klášteře, aby mu zajistil cestu do nebe. U tohoto posledního činu je přistižen smolenskou zásahovkou a dalších šest let stráví v kómatu ve vězeňském blázinci, kam se tolik toužil dostat. Když se jednoho dne zčistajasna probere, musí se vypořádat se dvěma věcmi – s láskou v podobě sanitářky s divnýma nohama a s Bohem, který ho celých těch šest let udržoval při životě.
     Stejně jako předchozí autorovy hry je i v Červenci hlavním nosným prvkem text hry a její silně příznakový, rytmizovaný jazyk. Drsná surovost příběhu dvaašedesátiletého venkovského maniaka, oživující poetiku předních představitelů ruské postmoderny (J. Mamlejev, V. Sorokin či V. Jerofejev), a hrubost jazyka, kterým je tento příběh vyprávěn, pak ostře kontrastuje s autorským požadavkem, aby text interpretovala žena.
     Červenec (2006) je další a zatím poslední z řady bohoboreckých a bohohledačských her jedné z klíčových postav současného ruského dramatu, herce, dramatika a režiséra Ivana Vyrypajeva (*1974). Jeho divadelní hry, např. Kyslík (2002) nebo Bytí č. 2 (2004), jsou hojně překládány a inscenovány na mnoha světových scénách. Za svůj celovečerní film Euforie (2006) získal řadu ocenění doma i v zahraničí, včetně Zlatého lvíčete v Benátkách. Minimalistické nastudování hry Červenec v moskevském divadle Praktika v hlavní roli s autorovou ženou, mladou éterickou herečkou Polinou Agurejevovou, se stalo jednou z divadelních událostí roku 2006.