Uprostřed velkoměsta se prochází jestřáb. Proč ne, je tu pro něho spousta žrádla. Před rodinným dvojdomkem si Otec nedávno postavil kurník. Dokud se však nevrátí z dovolené, musí se o dům i slepice starat jeho dcera. Představa odpočinku a klidného spánku v rodinném domě však zůstane nenaplněna; plány jí překazí jestřáb. Noc co noc útočí na otcovy slepice a jednu po druhé zabíjí. Bezmocná Dcera se snaží dravce zahnat, ale bez úspěchu. Sousedé za okny zvědavě přihlížejí tomu krvavému divadlu a netrpělivě čekají, až ustane, aby se mohli vrhnout na čerstvé maso.
    Autorka napsala mystérium věštící návrat hrubých animálních rysů do lidské společnosti.
    Hra získala v rámci 3. St. Galler Autorentage v roce 2009 cenu publika a poroty.

    „Dobrý den, zdraví Vás True Blue Capital. Vlastníte už naši kreditní kartu? Ne? Díky ní si můžete koupit cokoliv chcete…“ „Dobrý den, zdraví Vás True Blue Capital. Na Vaší kreditní kartě máte dluh $5000. Prostudovali jsme si pozorně Váš případ a radíme Vám splatit tento dluh co nejdříve….“ Giri, Vidya a Ross jsou mladí lidé, kteří nastartovali svou slibnou kariéru (kde jinde než) v call centru společnosti True Blue Capital v Indii. Pracují dvanáct hodin denně v „open space“ bez oken a vymáhají dluhy z Američanů ve státě Illinois. Být výkonný, mladý a dobrý teamový hráč patří mezi jejich kréda. Avšak ne vždy se podaří být úplným profesionálem, a hlavně ne v době krize, kdy vám vaši klienti hrozí, že spáchají sebevraždu, protože nejsou schopni splatit své dluhy.
    Hra o krizi a moderních „jobech“ vás zavede do globalizovaného světa „call center“, kde lidé z chudých zemí vymáhají dluhy z „bohatých“ Američanů.

    Sdělit svému nejlepšímu příteli, že jste milencem jeho dcery je jistě velice delikátní záležitost. Je-li váš přítel ještě navíc obávaným kmotrem mafie Carlos Baldini, extrémně citlivý na vše co se týká rodinné cti, pak je to pro vás věru špatná „karma“. Čtyřicetiletý právník Etienne má totiž poměr s Baldiniho o dvacet let mladší dcerou Stephanií. Celá záležitost se ještě zkomplikuje, když se Stephanie rozhodne svému otci svěřit, aniž by tušila, že to je obávaný mafián. Etienne zpanikaří. Když se to Baldini dozví, bude to pro něho jistá smrt. A jeho obavy jsou oprávněné, jelikož v porovnání s Baldinim je Tony Sopráno hodný pán ze sousedství.
    Ideální téma pro úspěšnou komedii.

    Enzo Moscato napsal tento text k desetiletému výročí smrti svého přítele, dramatika Annibala Ruccella, který tragicky zahynul v pouhých třiceti letech. Leitmotivem tohoto monodramatu je tedy oslava narozenin a stále se opakující volání kočky Rusinelly i jiné narážky na Ruccelovu dramatickou tvorbu. Protagonistou je muž-žena, klasický neapolský feminiello, zřejmě spisovatel, který jakési nepřítomné Ines vypráví příběhy svých románů, aby nějak zabil čas a zapomněl tak na svou osamělost. První román se jmenuje Descartesa a jeho dějová linie se hemží nejrůznějšími absurditami a vtipnými aluzemi na literaturu či filozofii. Děj dalšího románu, Bordel paní Ziny, je situován do Neapole a jde vlastně o vyprávění a vzpomínky jedné z prostitutek. Poslední dějovou linii, která se proplétá s oběma romány i s neustále probíhající oslavou narozenin, tvoří vyprávění o maniakovi i o bezvýchodnosti a špíně života.
    Toto velmi originální monodrama, v němž exceluje sám Enzo Moscato, se uvádí každou sezónu již od roku 1996 a svou proslulostí se pomalu stává legendou. V České republice hostovala tato inscenace na Festivalu jednoho herce v Chebu v roce 2009.

    Do malé rakouské vsi přichází principál Bruscon se svou kočující společností, sestávající z manželky, syna a dcery. Má na repertoáru svou vlastní hru, nazvanou jím Kolo dějin. Z Brusconových promluv vysvítá, že ve hře má vystupovat Caesar, Napoleon, Metternich, lady Churchilová, paní Curieová i další historické postavy. Bruscon tyransky šikanuje členy své rodiny při přezkušování jejich úloh a lítostivě uvažuje nad svým prokletím, které mu přináší život u divadla. Když se schyluje k představení a v hospodském sále se scházejí diváci, hřmění z venku oznamuje bouřku a na volání „Hoří! Fara hoří!“ se diváci rozutečou. Dcera utěšuje zklamaného Bruscona.
    Z Brusconových promluv vyznívá autorův kritický postoj vůči Rakousku, jak je i v jiných hrách u Thomase Bernharda obvyklé.

    Hra je inspirována novelou Miguela de Unamuno Nada menos que todo un hombre. (Viz překlad Zdeňka Šmída pod titulem Celý muž, vyd. nakl. Vetus Via, Brno 1997). Zachovává v hrubých rysech dějový sled novely – Julie, dcera zadluženého otce se s pocitem oběti provdá za sebejistého, bohatého muže, který vyrovná otcovy dluhy, ale postupem děje nachází k němu citový vztah, který prochází vývojem i u jejího partnera a je zakončený jeho dobrovolnou smrtí ve chvíli, kdy Julie umírá. Katalysátorem v příběhu a protikladem k chlapáckému Krappovi je utrápený darmošlap, básník, lyrický hrabě, který o Julii usiluje, ale neobstojí ve chvíli zkoušky.
   
    Je to hra o manipulaci, a já si představoval, že musí být vystavěna jako model. Bez snahy o španělské milieu, co nejjednodušeji a exemplárně. Jako hra od Marivauxe. (Dorst)

    Hra o mezilidských vztazích, kterou autor označuje podtitulem Pokus o pravdu.

    V jednom království se neustále otřásá zem. Kterýsi stařeček si vzpomene, že příčinou je obr, který se nespokojeně obrací a je třeba ho ukonejšit. Kdo tak učiní, dostane princeznu. Přihlásí se drzý Franta, který je s příslušným nářadím poslán za obrem. Cestou se k němu připojí poctivý Matěj, kterého Franta využívá jako nosiče. Na své cestě jsou postupně zdržováni hlemýžděm Isidorem, perličkou Šejlou a ježkem Jehličkou. Jim všem Matěj vyhoví v jejich potřebách. Když se blíží do hor, kde sídlí obr, Franta strachem uteče, Matěj se naopak s obrem spřátelí a i jemu pomůže. Zlý Franta se vrátí do království napřed, očerní Matěje a činí si nárok na princeznu, zatím co Matěj je při návratu uvězněn. Ale nakonec se vše vysvětlí a dobro je odměněno.

    Hrbatý, svéhlavý, fantazií nadaný infant Karlos, ustanovený svým otcem králem Filipem za pána světa, se obrací čím dál víc proti otci, kuje proti němu pikle a Juanem d´Austria, sličným válečným hrdinou, s demokratickým Egmontem a jinými. Jsou to ale jen dvojníci skutečných osob, jsou za Karlosem posíláni na pokyn Velkého inkvizitora, aby ho sváděli ke zradě. Tak se Karlos propadá čím dál víc do neskutečného světa. Co je pravé, co je předstírané? Otec ho zavře v jeho pokoji, dá zazdít dveře a okna. Tam pobývá Karlos v osamělosti a přejí se k smrti zaječími paštikami. (T.Dorst)

Hra enfant terrible britské divadelní scény Marka Ravenhilla (Shopping and Fucking, Bazén (bez vody) ) byla v roce 2009 uvedena v londýnském divadle Royal Court v rámci mezinárodního projektu After the Fall. Tento projekt je věnován dvacetiletému výročí pádu berlínské zdi – a ten je právě motivem hry. Dva bratři – dvojčata, Franz a Karl, byli jako děti rozděleni a setkávájí se až po smrti rodičů a pádu Zdi. Zpočátku spolu bratři vycházejí, nadšeni z toho, že se znovu našli, idylka ale nemá dlouhého trvání. Karl, bratr z Východního Berlína, si začne přivlastňovat Franzův život i rodinu, snaží se zapadnout do „západního“ životního stylu.Ale může si Východ a Západ vůbec ještě rozumět, lze spojit to, co bylo rozděleno tak dlouho?

    Je den jako každý jiný. Heiner jde k lékaři, kde se dozví, že má zhoubný nádor na mozku. Diagnóza přichází jako smrtící blesk z čistého nebe. Zamíchá kartami osudu úspěšného čtyřicátníka, jenž je nucen přehodnotit celý dosavadní život. Rozjímá o životě, smrti a lásce jazykem bez emocí a přesto poeticky.
    Claudia Grehn získala za tuto hru v roce 2007 cenu Heinricha Kleista pro mladé dramatiky. „Jde o pochybnosti a idealismus. O ztrátu ideálů. O nemožnost lásky… to jsou ta největší témata, kterými se autor může zabývat…“ (Roland Schimmelpfennig, Laudatio zum Kleist-Förderpreis 2007)