Franc, jeho bratr a synové Karel a Hans společně se svými přítelkyněmi Marií a Evou provozují vesnickou pekárnu. Živnost je pevně zakořeněná v jejich životě a ti, kteří ji provozují, srůstají s vesnickou komunitou. Karel a Marie se mají zítra brát. Všechny přípravy jsou dokončeny. Franc už musí jen upéci svatební chléb z tmavého těsta, do nějž je přimísen popel zlých duchů. Hned po svatbě chtějí Karel a Marie odejít, aby si našli vlastní pekárnu nebo alespoň holičství.
    Hrozí ovšem, že jakési nadpřirozené síly zničí jejich štěstí. Franc nechce nechat Marii z pekárny odejít a Karel se ještě musí vydat hledat zmizelého chlapce. Jeho dávno pohřešovaný bratr Fritz ho však přemluví vydat se do města za starým holičem, který hledá pár podobný Karlovi a Marii, aby mu svěřil svůj obchod. Karel právě ještě stihne navléknout spící Marii na prst snubní prsten a potom musí pryč. Jeho zprávy Marii nezastihnou. Ta si proto myslí, že Karel zmizel, a nakonec podlehne Francovu namlouvání. Sňatku polovičního tchána s vlastní snachou stojí v cestě jen prsten od Karla, který Marie ne a ne dostat z prstu dolů. Co je jednou spojeno, nelze bez potrestání rozpojit. Karel se konečně vrátí. Otázku, jaký osud jeho a Marii čeká, ponechává Schimmelpfennig otevřenou.
    „Podivná směs archaických motivů, magie a kalkulace určují charakter této hry. Jazyk je venkovsky těžký. Jako úlomky skály padají věty. Zůstávají nehnutě stát. Což je úsporné. A také brutální. A někdy násilné,“ píše o Schimmelpfennigově hře Tom Mustorph v eseji Muž mnoha tváří. Hra Věčná Marie měla premiéru v roce 1996 v divadle v Oberhausenu a v roce 1999 získala Kolínskou divadelní cenu.

Year of the Family, hra skotského dramatika Anthonyho Neilsona z roku 1994, je svérázným příspěvkem k diskusi o úloze rodiny v současné společnosti. Na vztahovém propletenci pěti postav ukazuje naši touhou po (by? iluzivním) citu a lidské blízkosti, ale také sílící krutost a odcizenost.
    Hrdinové hry intenzivně touží po rodině - a zamotávají se do sítí iluzí a lží. Hlavní hrdinka Fliss si nalhává, že neznámý bezdomovec je její dávno mrtvý otec a její sestra Claire se nedokáže rozhodnout mezi dvěma naprosto rozdílnými muži, lže oběma a netuší, že i ona je krutě podváděna. Všechny postavy mají nějakého toho kostlivce ve skříni, všichni lžou sobě i ostatním.

Zamordování hraběte Schwarbrechta je veselý, téměř detektivní kus o smutných věcech, celý vyvedený ve verších. Dva detektivové, starý praktik a mladý elév, přicházejí vyšetřovat vraždu hraběte. Kdo může mít zájem na jeho smrti? Komu jeho skon nejvíce prospěje? Že by jeho nevlastnímu synovi Šimonovi, takto univerzálnímu dědicovi? I méně pozornému divákovi je záhy nad slunce jasnější, kdo je pachatelem. Však naši dva policisté, jako by byli hluší, slepí… Nepřesvědčí je ani zběsilá rvačka mezi hraběnkou (čerstvou vdovou) a jejím synem, právě o dědictví. Detektivové nakonec, Šimonem umně zmanipulovaní, obviní zcela nevinnou, prostoduchou ženu. Později je zavražděna i Šimonova matka… Že by se snad „někdo“ nechtěl dělit o dědictví? Policisté, Šimonem opět navedeni na falešnou stopu, mají ihned jasno. I v dalších okamžicích kusu provádějí jednu hroznou, fatální a kardinální pitomost za druhou.

Tragikomedie o záhadné Blek/Vajtovské komunikaci, kterou ve firmě Black&White absolvuje mladá zoufale rebelantská Nina, aby na závěr prožila skutečný šok, když odhalí, v čem nebo kde je ukryté tajemství firmy. Příběh o rodových (genderových) rolích, které hrajeme vědomě/nevědomě a více méně všichni/všechny poslušně, i když ne vlastní vinou. Příběh o řečových vzorcích našeho chování. Příběh o hře na různé hry a životy jiných lidí, který nás může dovést k otázce, jakou hru vlastně hrajeme my ve vlastním životě. Příběh také o tom, jestli nabýt štěstí znamená - brát ho vždy na úkor jiných, tedy slabších? Hra, která zkoumá, zda je lepší být mužem v sukni nebo ženou s kravatou.
Hra získala 3. místo v druhém ročníku dramatické soutěže Zlatá divadelní žába o novou autorskou divadelní hru, reflektující problematiku rovných příležitostí žen a mužů.

Noc a den, voda a oheň, pedanterie a chaos – to jsou sestry Marie a Isabela. A k tomu ještě krysa bloudící po bytě a hysterická matka, která v jakoukoli denní i noční hodinu nechává vzkazy na záznamníku. Taková je atmosféra, která provází návštěvu Isabel v pokročilém stupni těhotenství u její sestry a manžela Nicka v jejich honosném bytě v centru New Yorku. Přijeli sem z Berlína jen na několik dní, ale i v tak krátké lhůtě hrozí v každém okamžiku zbrklý odchod hostů do hotelu, žárlivé výstupy mezi oběma sestrami odkazující k jejich neméně řevnivému dětství a dokonce i fyzické inzultace. Už by se chtělo říci italská domácnost, kdyby autorka nebyla původem Mexičanka trvale žijící v Německu. S příznačným temperamentem ovládá Justine del Corte svižný dialog, komické situace i jízlivě ironickou karikaturu americké „way of life“ i německé pořádkumilovnosti.
    Hra bude ve světové premiéře uvedena v lednu 2008 ve švýcarském Curychu. Není bez zajímavosti, že by se její režie měl ujmout známý německý dramatik Roland Schimmelpfennig.

Komorní hra Souhlasit se odehrává v holičství, které známé argentinské dramatičce posloužilo jako alegorie militantního režimu prodchnutého atmosférou úzkosti, nejistoty a strachu, který ovládal Argentinu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Přicházející zákazník – anonymní Muž – této atmosféře plně a zcela absurdně podléhá, přičemž se jí brání nadprodukcí akcí a slov. A Holič, který držící otěže moci ve svých rukou, zatím mlčí. Muž je člověk opatrný, který nikoho nechce obtěžovat svou existencí. Jakmile vstoupí do holičského salónu, přizpůsobuje se a – namísto aby se nechal ostříhat – plní příkazy, které mu holič postupně zadává: zamete podlahu, oholí a ostříhá Holiče. Muž není schopen odporovat, zcela ignoruje všechny náznaky sadismu a agrese z holičovy strany a snaží se mu ze všech sil zavděčit, aby se tak zcela vyhnul pracné a složité, nicméně svobodné volbě svého vlastního osudu. Dlouhá řada jeho svolení a ústupků postupně končí tragicky. Holič nakonec Muže „dle zásluh“ obslouží: podřeže mu hrdlo.

Záměr hry katalánského dramatika je zcela jasný: prostřednictvím reality show formátu „Velký bratr“ usvědčuje média z účelové manipulace válečných konfliktů. V úvodních scénách divák a oko kamery sleduje výpovědi obětí brutálních násilných situací, přičemž postupně odhalujeme, že osoby označené speciální bundou jsou ve skutečnosti soutěžícími televizní série „Uprchlíci“. Přestože členové týmu, kteří se bez skrupulí a v touze zvýšit hladiny peoplemetrů s oběťmi i vrahy zaplétají, tvrdí, že dělají „solidární televizi“, vývoj pořadu je usvědčí z opaku. Bunda se totiž nedopatřením dostane do zcela „nudné“ vesnice v mírové zóně. Sledovanost pochopitelně dramaticky klesne, a proto je potřeba válečné násilí okamžitě přenést i sem…
    Autor ve své drsné kritice mediální manipulace nevynechává ani publikum: „Je to nepřítomný hlavní hrdina pořadu Uprchlíci“, vysvětluje, „protože zbytek postav se o něj opírá a řídí se jeho míněním.“

Hned v úvodu se jantar přirovnává ke zkamenělému ohni nebo také zrůdě, která vznikla zkřížením živočišné, rostlinné a nerostné říše. Typický mexický námět míšenectví si pro svou hru zvolil filozof, dramatik a malíř Hugo Hiriart. V dobrodružné a velkorysé vizi neboli jakémsi etnologické deliriu (ve hře se mísí mezcal s indickými mnichy a africkými Pygmeji) zúročuje znalosti ze všech svých profesí a vytváří pestrobarevný fantaskní svět plný de Chiricovské optiky, Caravaggiovských výjevů nebo rokokového stylu Ludvíka XIV., kde se lidé potkávají s trpaslíky, maskami, metrovými marionetami a cvičnými zvířaty. Jak by ne, když hlavní zápletkou hry je cirkus, který se ztratil kdesi v hlubinách záhadného pralesa tajemného Bogonsoru.
    O výpravě slavného lovce tygrů George Corbetta najatého na jeho hledání vypráví Tlustý muž, který se jí jako mladý a začínající policista kdysi zúčastnil. Skupinka prožívá řadu úžasných dobrodružství a cirkus skutečně najde. Ten se ovšem nachází ve strašlivě zvráceném stavu: zvířata kdosi vycvičil k vraždění, baletky a akrobati se navzájem propichují dýkami, koně se znásilňují a šašci spolu zápasí. Tomuto zmatku vládne podivné monstrum – chlípný a chtivý kohoutek. V zápase s ním sice Corbett vítězí, ovšem nakonec podléhá velkému klamu a úskoku. Majitel cirkusu ve skutečnosti zorganizoval celou výpravu do Bogonsoru z vlastní chtivosti – nachází se zde totiž bohatá ložiska jantaru.
    Vysoce exotická a vizuální hra je vhodná jak pro činoherní, tak pro loutkové soubory a také pro publikum všeho věku.

Brilantně napsaná komedie předního současného autora argentinského divadla úspěšně obletěla celý svět a dočkala se mnoha prestižních ocenění. Pedikér a starý mládenec Manuel pravidelně navštěvuje hrob své matky, aby jí týden co týden vylíčil, co nového se mu přihodilo. Skutečnost si lehce přibarvuje, některé věci zamlčí, jenom aby se matce jevil v lepším světle. Když jí jednoho dne oznámí, že se konečně chystá oženit, očekává ho po návratu domů neuvěřitelné překvapení: Jeho matka Fanny po deseti letech „odpočinku v pokoji“ vstane z hrobu, aby na situaci osobně dohlédla. Energická žena se tak znovu začne plést do života svého dospělého syna: a jelikož on je pochopitelně jediný, kdo ji vidí a slyší, spouští se řetězec komických situací, nedorozumění, záměn a zmatků...
    Hra Vrátila se jednou v noci byla úspěšně nastudována i v českých divadlech: v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v pražském Divadle na Vinohradech, další uvedení se chystá v Městském divadle v Brně.

Nejnovější text jednoho z nejzajímavějších současných irských dramatiků, Marka O´Rowea, tvoří 3 monology ze současného Dublinu. Dvě ženy (starší sociální pracovnice a mladá dívka) a tajemný mladík v nich vyprávějí drsné příběhy, zpočátku realistické, později mystické, prostoupené démony a anděly, jakoby se postavy na své cestě nočními zákoutími města v deliriu propadaly do očistce či rovnou pekla. Postupně také vychází najevo, že mají víc společného, než se na první pohled mohlo zdát. Terminus je velmi temná hra, znekliďnující a krutá, ale také plná černého irského humoru.
Hra měla premiéru v roce 2007 v irském Národním divadle, Abbey Theatre.V české premiéře ji uvede Divadlo Letí v  listopadu 2009.