TULÁK PO HVĚZDÁCH

Jack London , Karel Vontroba

Překlad: Josef Pospíšil
Žánr: dramatizace
Obsazení: variabilní (minimálně 8 mužů a 2 ženy)

Dramatizace Londonova veleúspěšného románu Tulák po hvězdách vznikla v roce 1998 z potřeby vyjádřit se k tématům role víry a její důležitosti v lidském životě, uvědomování si nezávislosti duše na těle, k tématu vztahu minulých životů k životu současnému. Hra byla s velkým úspěchem uvedena v letech 1998 – 2000 a získala několik ocenění za dramatizaci původního textu, režii a herecké výkony na festivalech a přehlídkách po celé ČR.

Univerzitní profesor Darell Standing byl odsouzen na doživotí za vraždu svého kolegy a odpykává si trest v kalifornské věznici, kde je umístěn v samovazbě za následné údajné spiknutí a plánování útěku. Ocitá se ve společnosti dvou zločinců, Morrela a Openheimera, kteří jsou v sousedních celách. Správce věznice nutí denně Stendinga k doznání účasti a vedení spiknutí prostřednictvím jiného vězně, brutálního násilníka Hutchince. Prostředkem mučení je svěrací kazajka, do které je pokaždé vázán. Trýznění je nesnesitelné a Standing by se rád přiznal, kdyby bylo k čemu. Spoluvězeň Morell má s pobytem v kazajce bohaté zkušenosti, a tak Standingovi svěří způsob, jak tomuto trýznění uniknout díky víře, že duše je na těle nezávislá. Standingovi se opravdu podaří překonat v kazajce několik hodin. Od té chvíle se přestává mučení bát a začíná díky úniku své duše z týraného těla prožívat dobrodružství a konflikty minulých životů, díky nimž začíná rozumět současnému osudu. Svou schopností přežívat dny i týdny v kazajce a další útrapy věznění provokuje Správce věznice k další eskalaci násilí tak, že i brutální vězeň Hutchins se na tom odmítne podílet a zveřejní Správcovo svévolné zacházení s vězni. Stending však svému osudu v podobě trestu smrti neunikne.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.