V kontaktním představení s písničkami s prvky komedie dell´arte pomohou děti chudému ševci Dratvičkovi napravit jeho strýčka, bohatého chamtivce sedláka

Lakotu. ­

V pavlačovém domě s byty IV. kategorie přechodně bydlí zdravotní sestra Vaňková, rázná paní Lola Natali, vedle ní psychicky labilní paní Tučková, neúnavná hráčka na harmoniku. Paní Věrcová s prořízlou pusou je správcovou tohoto domu a dohlíží na pořádek. Do života na pavlači zavítají okrajově i poštovní doručovatelka Mrázová a pracovnice hudební inspekce Smrčková.

Děj otevírá dětská zdravotní sestřička Vaňková, která se k ránu vrací ze šťastně prožitého večera. O jejím zázemí i profesní činnosti vypovídá řada telefonních hovorů i šťastných SMS. Správcová paní Věrcová odkrývá následky hraní nezbedných dětských kamarádů, které hostila předchozí den paní Natali. Ta si nějaké výtky nenechá líbit, a když zjistí, kdo je za nechutným znečištěním dvora, postará se o neobvyklé ztrestání viníka, i když je to zásah do vlastních řad. Nemá také štěstí na svého nejbližšího souseda, tedy sousedku paní Tučkovou, která je postižena psychickou poruchou i stihomamem a stále hraje na harmoniku. Její vystupování na scéně se děje převážně prostřednictvím její harmoniky, ozývající se za dveřmi jejího bytu. V konverzaci s paní Natali pak přináší řadu komických momentů. Ztracený pejsek Filípek paní Tučkové ji v jejím pošetilém světě radosti nepřidá, přesto i tato ztráta končí šťastným návratem. Stěžejní postavou života na pavlači je svérázná paní Lola. Byla zvyklá na život ve vyšších kruzích a s primitivním prostředím pavlače se vyrovnává po svém, zvláště když je omezena v pohybu po předchozím úrazu. Nahlížíme postupně do soukromí jednotlivých postav a v komických situacích poznáváme jejich skutečný nelehký život, jejich vzestupy i pády, které pokračují ještě někde za oponou. Monolog paní Věrcové v závěru hry dává tušit, že naše hrdinky čekají příznivější časy.

Komedie pro dvě herečky, které zastupují v převlecích další postavy (zdravotní sestra Vaňková v převlecích hraje správcovou Věrcovou, poštovní doručovatelku Mrázovou a pracovnici hudební inspekce Smrčkovou; paní Lola Natali pak v převleku hraje podivínskou Tučkovou).

V kontaktním představení plném písniček se děti dozvědí, co se může stát, když nemůžeme spát. Někdy ani počítání oveček nám usnout nepomůže. Zvláště pak, když se nemůžeme ani do deseti dopočítat. Když desátá ovečka chybí.

Herci Víťa a Miki vypráví dětem pohádku O perníkové chaloupce netradičním a velmi svérázným způsobem. Popleta Víťa, ve své neznalosti pohádky, zavádí příběh stále znovu úplně jinam. Miki za pomoci malých diváků musí Víťu stále opravovat. Děti samy určují děj a vedou  herce správnou cestou.

V kontaktním představení s písničkami pomohou děti pracovitému Karlíkovi změnit jeho líného brášku Pepíka. Nakonec i on pochopí, že bez práce nejsou koláče.

Lehce ekologická pohádka o rybáři, který si spletl rybník s popelnicí. Hastrmanovi a štice Růžence, kteří v rybníčku přebývají, se jeho počínání ani za mák nelíbí. Rozhodnou se proto rybáře napravit. Spolu s dětmi se skutečně podaří, že se rybář zastydí a pochopí, že příroda není skládka na odpadky. Sám se rozhodne spolu se svými novými přáteli – hastrmanem a štikou Růženkou – přírodu chránit.

Hra inspirovaná osudy slavného rodáka ze Zábřehu na Moravě Jana Welzla, známého pod pseudonymem Eskymo Welzl nebo také Arctic Bismarck. Byl cestovatelem, dobrodruhem, lovcem, zlatokopem, vynálezcem, náčelníkem Eskymáků a nejvyšším soudcem v Nové Sibiři. Jeho dobrodružství na základě rozhovorů začal sepisovat Rudolf Těsnohlídek. O další se pokusil Pavel Eisner, ale práci nedokončil. Později dílo dotáhli do konce novináři Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Kniha Třicet let na zlatém severu měla nesmírný úspěch i v zahraničí, dokonce vzniklo podezření, že žádný Eskymo Welzl neexistuje a autorem je ve skutečnosti Karel Čapek, který napsal k zahraničnímu vydání předmluvu. Welzlův život inspiroval Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka k vytvoření postavy Járy Cimrmana. Jan Eskymo Welzl, poutavý vypravěč a pábitel, bývá ve světě je řazen mezi české klasiky vedle Haška a Hrabala. Jeho život popisuje řada knih a filmů a díky této hře se dočkal také divadelního zpracování, vyprávěného s hravostí a groteskní nadsázkou.

„Welzlova osobnost mě inspiruje přímočarou silou a kouzelným vyprávěním. Jeho životní pouť je neuvěřitelná. Je to příběh bojovníka, na který se při naší současné malověrnosti zbytečně díváme s nedůvěrou. Bohužel bývá považován více za pábitele a blázna než za přírodního hrdinu. Je škoda, že o něm více nemluvíme,“ lituje autor hry Martin Františák.

Příběh vypráví o tom, jak si pro chamtivého a nepoctivého kupce Seberáda přijde čert. Ale také o tom, že i peklu se dá uniknout a nad čertem vyhrát, když se nepoctivec změní a na dobro se obrátí. Kontaktní představení s písničkami. 

Kolíček na prádlo se zázračným způsobem při jarní bouřce náhle zvětší. Působením deště vyroste a dokonce obživne. Děda, který kolíček zapomněl před deštěm sundat ze šňůry, má velikou radost, že našel nového kamaráda. Kolíček, kterému dal jméno Pepíček, je také rád, ale jen do chvíle než ho děda požádá o pomoc při práci. Jako kouzelný kolíček on pracovat nebude. Odejde proto do světa, kde chce najít své štěstí bez práce. Při své cestě se setká s několika šizuňky, kteří mu opravdu slibují štěstí bez práce. Ve skutečnosti však chtějí využít jeho zázračné schopnosti ve svůj prospěch. Nakonec je Pepíček rád, když jim uteče a může se vrátit k dědovi.