Jak říká jeden z hrdinů hry: Dámy prominou, ale pánové už určitě pocítili, co to je být šťastně ženat a zároveň být přitahován vzrušující ženou, která je vdaná. Když je tato žena zároveň ženou vašeho nejlepšího přítele a k tomu ještě nejlepší přítelkyní vaší ženy, a vy vaši ženu opravdu milujete, ocitáme se rázem v situaci, o níž pojednává nejedno dílo světové literatury…
Tolik v kostce téma komedie.
Návod, jak situaci řešit, najde náš hrdina - nakladatel skutečně ve světové literatuře. Nejen v renesančních povídkách, ale především v povídce Roalda Dahla Velká rošáda, tady je skutečně naprosto věcně, krok za krokem popsáno, jak postupovat. Okolnosti mu nahrávají: jeho nejlepší přítel, manžel oné vzrušující a krásné ženy, má chalupu hned vedle. A počátečním oťuknutím je zjištěno, že i přítel by si dal s jeho ženou říct. Nic nebrání, aby oba rozjeli o letní dovolené velkou konspirativní tajnou akci. Spiklenecky se domlouvají na detailech, mezi něž zákonitě patří - nemají-li ženy nic poznat - i filigránské podrobnosti, jak si oba počínají při milostné předehře, při vlastním aktu... Má-li se to provést naprosto důsledně, se vší "logistikou", je z toho akce hodná generálního štábu NATO. Zatímco anglické manželky nic nepoznají, česká žena ví svoje. A tak tam, kde angličtí muži úspěšně dosáhnou svého, s dokonalostí sobě vlastní, začíná se v Čechách děj teprve zamotávat…

První část volného cyklu Antická tetralogie (Tetralogia antyczna) polského dramatika L. H. Morstina (1886-1966) je apokryfní komedií o ženě slavného filozofa Sokrata, který ovšem věčně někde vypráví svá moudra a vůbec se nestará o zajištění vlastní rodiny. To přivede jeho ženu až ke vzpouře, jež však nemá dlouhého trvání, protože i takového Sokrata jeho Xantippa stále miluje. Morstinova hra byla napsána v r. 1939 a pohybuje se v žánru lehké konverzační komedie. Byla uvedena v řadě českých i zahraničních divadel, nabízíme její nový překlad.

Druhá část volného cyklu Antická tetralogie (Tetralogia antyczna) polského dramatika L. H. Morstina je lehkou konverzační komedií, jejíž ústřední hrdinkou je Penelopa, očekávající věrně po léta návrat svého muže Odyssea z trójské války. V okamžiku, kdy už by málem podlehla milostnému naléhání svého mladičkého ctitele, se Odysseus objeví. Protože však své ženě nedůvěřuje, přijde v převleku za žebráka, aby prověřil její věrnost. Penelopa jej však pozná a pěkně jej za jeho nedůvěru zesměšní.

Austin, Dallas, Baltimore a Carolina Baxterovy, to jsou čtyři sestry, pojmenované po městech, ve kterých byly počaty. Pečlivá Carolina je uznávaná právnička,Austin nezávislá spisovatelka, puťka Dallas učitelka a benjamínek Baltimore věčná studentka, společného nemají na první pohled vůbec nic. 

Sešly se v domě své matky, volnomyšlenkářky Mary. Ta leží v koupelně ve vaně, s podřezanými žilami... Postupně poznáváme rozdílné charaktery jednotlivých sester, jejich vzájemné vztahy i to, jaká byla jejich matka, proč přesně se tu dnes sešly a jak jejich matka vlastně zemřela. Tajemství, které v průběhu setkání odhalí, je i přes rozdílnost povah a názorů znovu spojí, rodina je opět pohromadě.

Sister Cities je hra oscilující mezi černou komedií a melodramem, vtipně komentuje rodinné vztahy, různé životní styly a dotýká se i aktuálního tématu eutanázie, stáří a stárnutí.
Typicky ženská témata jsou traktována se vtipným nadhledem připomínajícím to nejlepší ze současné americké televizní tvorby, seriály typu Odpočívej v pokoji anebo Sex ve městě.

Divadelní adaptace i u nás známé Dahlovy knížky pro děti o chlapci Dannym, jenž žije se svým tatínkem v karavanu na široko daleko jediném kousku země, který nevlastní bohatý a nafoukaný pan Hazell.
Danny jednoho dne zjistí, že jeho tatínek je pytlák a chodí lovit do Hazellova lesa. Postupně zasvěcuje syna do svého umění - lovu bažantů na rozinky. V Dannyho hlavě se zrodí skvělý plán, jak panu Hazellovi překazit velký hon, na který je pozvána spousta hostů, kteří by vystříleli všechny bažanty.  Dannyho tatínek je totiž známý pytlák - a pan Hazell chystá pro své hosty hon, při kterém chce v lese vystřílet všechny bažanty.Danny ale všechny bažanty uspí a schová, a tak zesměšní pana Hazella a stane se místním hrdinou.
Dětská kniha o vztahu otce a syna je známá i z filmového zpracování s Jeremy Ironsem v roli otce.

Hra soudobého irského dramatika, která vznikla pro světoznámé Druid Theatre, vychází z irské mytologie a folkloru, současnost se v ní mísí s minulostí v průběhu maškarního mumraje. Drsná realita irského venkova se prolíná s pohádkovými příběhy, pohanské rituály s křesťanstvím, smrt doprovází smích a zrození pláč.
Mezilidské vztahy jsou poznamenány násilím, po generace předávanou nenávistí - a sňatek katoličky s protestantem nemůže dopadnout dobře, dnes stejně jako před lety.V prvním dějství se o tom přesvědčí Lizzie a Jack, ve druhém jejich dcera Sarah a její manžel Hugh, historie se stále opakuje.


Mísením mýtického a krutě realistického, snu a skutečnosti, masek a mileneckého páru, se Woodsova hra podobá Topolově Konci masopustu.

Úspěšná hra britského autora Petera Barnese se odehrává ve Francii ve 14. století, v době, kdy v zemi řádil mor. Lidé umírají na ulicích, beznaděj vzrůstá stejně jako náboženské vytržení. A právě tehdy se objeví lék - smích jako reakce na absurdní, bezvýchodnou situaci. Nesourodá skupina komediantů (zběhlý mnich, němý tanečník, bývalá jeptiška, boháč atd) putuje zemí a když už nemůže černou smrt léčit, alespoň pomáhá lidem umírat se smíchem na rtech.Tím se ale stávají trnem v  oku představitelům církve, kteří právě na strachu zakládají svou moc.
Hra, doprovázená písněmi, je pásmem tragikomických výjevů, jakousi variací na středověké frašky a tance smrti, kde smích vládne osvobozující silou a vítězí nad strachem a beznadějí.

Tématem hry jsou mezigenerační vztahy mezi ženami jedné rodiny, jejich vztah k mužům, vztah dcer a matek, dále náš vztah k předkům, či téma, jak se v rámci rodiny dědí dispozice ke stejným chybám v manželství. Hra, napsaná poetickým jazykem, se snaží popsat komicko-tragickou formou tlak, který je na ženy v naší společnosti vyvíjen, aby byly „správnými ženami“, vdaly se a měly děti atd. Hra má dvě roviny – jednu reálnou, v níž se setkávají tři ženy jednoho rodu – dcera, matka a babička, která přichází ze záhrobí, aby napomohla usmíření a přijetí mezi matkou a dcerou. Druhá rovina je snová – v ní jakožto v paralele k beckettovskému Čekání na Godota čekají tři ženy na svou svatbu. Jde o ženské „hrdinky“ národních pohádek a dětské předobrazy „správných žen“ Popelku, Sněhurku a Šípkovou Růženku – na svatbu čekají marně, ženichové ani svatebčané nepřicházejí, místo toho postavy projdou symbolickou proměnou v tajemné androgyny. Hra Čas třešňového dýmu vznikla v rámci rezidentního pobytu autorky v londýnském Royal Court Theatre a umístila ve finále dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka 2007.

Helenka se vrací do svého rodného domu, všechno je tak, jako kdysi, když z něj odcházela. Sousedky Sylva a Květa mají radost, že ji zase vidí, je přeci jejich, teď sice slavná autorka, ale pořád jejich. Květa ji znala, ještě než se narodila, její mamince do porodnice přinesla kompot a tatínka s kočárkem Květin manžel každý den doprovázel na procházky. Byl tajnej, ale Helenčin tatínek nikdy nedělal neplechu, jen po té nehodě v Jáchymově byl dlouho v neschopence, chodil po půdě s provazem, ale elektrické šoky ho brzy vyléčily. Byl to skvělej táta, Helenka byla taková tatínkova princezna. Všechno je tak, jak má být, jen růžový záhon už dlouhá léta nekvete a altánek se zřítil. A ze sklepa se ozývá klavír. Ve sklepě jsou vzpomínky, uskladněná minulost, tlející historie rodiny a Helenčina sestra Alenka… Nejnovější hra s autobiografickými rysy jedné z nejuznávanějších současných českých autorek, Lenky Lagronové se umístila ve finále dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka 2007.

Když ještě Hospodin měl Lamu, byl jeho svět v pořádku. Teď mu jeho miláčka vzali Greenpeace z důvodu údajně nevyhovujících životních podmínek (pro zvíře) a mladík (Hospodin) neví, jak dál žít. Pochopení pro své problémy nenalezne ani u své dívky Anetty, která ho právě opouští, ani u svých kamarádů. Někteří chtějí Hospodina odmítajícího peníze a materiální statky vrátit zpět do „běžných“ kolejí. Jiní zneužívají jeho bezelstnost a dle jejich názoru popletené názory k vlastnímu prospěchu. Andi se nechá Hospodinem zaskočit na pohřbu svého kolegy, Norbert na něm vyžebrá televizi, jeho poslední kus nábytku, a dokonce i Hospodinova matka je hluchá k jeho potížím. Když však proti své vůli přijde k tašce plné peněz, začnou se o jeho život zajímat nejen jeho kamarádi, ale i policie.
    Philipp Löhle ve své hře, která měla loni světovou premiéru v Bochumi, popisuje náš globalizovaný svět z pohledu člověka, který ho odmítá. Bez sarkasmu, ale vtipně. Hospodin žije svou idejí „popřít kapitalismus v kapitalistické společnosti“ nikoli militatně či agresivně, a přesto díky své důslednosti odhaluje životní lži svého okolí. Ovšem i Hospodinovo štěstí je pouze s „ručením omezením“. Autorovi se zdařil protrét velmi současné postavy: kolik podobných dredařů, pejskařů, polopunkerů, baťůžkářů a alternativců dnes a denně řeší podobná dilemata v aktuální scenérii shopping center, hypermarketů, MacDonaldů apod.?