Jean Anouilh (1910-1987) se narodil v Cérisole, malé vesnici nedaleko Bordeaux. Jeho otec byl krejčí, matka pianistka a sám Anouilh s oblibou prohlašoval, že divadelní hry musí být solidní a účinné jako dobrá řemeslná práce. Během studia práv na pařížské Sorbonně začíná pracovat v reklamním průmyslu, kde zdokonaluje svůj talent vymýšlet pointy a gagy. V roce 1932 se stává tajemníkem u vedoucího režiséra své doby Louise Jouveta. V tomtéž roce začíná Anouilhova kariéra dramatika. Zde se setkává s Jeanem Giraudouxem, jehož hry mladého dramatika okouzlí a stanou se velkou inspirací pro jeho právě se rodící literární styl. Během následujících let dokončuje hned několik her a přichází první poměrně značný úspěch s Byl jednou jeden vězeň. Zlomovým okamžikem v kariéře je ale uvedení Cestujícího bez zavazadel roku 1937 v režii Georgese Pitoëfa. V období let 1946-1962 neproběhla ve Francii sezóna, kdy by nebylo ve světové premiéře uvedeno některé z jeho děl. Roku 1946 má v Théâtre de l‘Atelier premiéru Romeo a Jana. Inscenace se dočká sto čtyřiceti repríz. Po válce se Anouilh stává nejúspěšnějším evropským dramatikem. Ve Spojených státech získává slávu díky svým „kostýmovaným hrám“, které začíná psát kolem roku 1950. Sem patří Skřivánek (1952), který je autorovým zpracováním osudu Jany z Arku. Dnes je názor na jeho dílo sporný a bývá považován jak za překonaného a povrchního bulvárního autora, tak i za mistrného dramatika. Anouilh své hry s oblibou lokalizuje do historických kulis a konflikty staví zejména na protikladech chudoby a bohatství, mládí a stáří, věrnosti a pomíjivosti, iluze a realistického pohledu, seberealizace a nesvobody, odvozených z našich pout rodinných, společenských a historických. Dramatický potenciál poskytuje věčný rozpor mezi čistotou, láskou, ideály a banalitou, rutinou, všednodenností, sobectvím. Tyto protiklady ztělesňují kontrastní postavy, které obratný autor lapá do pastí šálivých her a komických výstupů plných ironických šlehů a glos. DILIA nabízí v českých překladech následující Anouilhovy hry: Valčík toreadorů, Zlodějský ples, Ardéla neboli Kopretina, Eurydika, Cestující bez zavazadel, Zkouška aneb Potrestaná láska, Chudák Bitos, Miláček Ornifle, Tomáš Beckett aneb Čest boží, Romeo a Jana, Julián, Drahý Antoine, Pan Barnett, Pozvání na zámek, Skřivánek, Scénář, Médea, Antigona, Ředitel opery, Červené rybičky aneb můj otec je hrdina, Drazí ftáci.  

Břetislav Hodek (narozen 24. května 1924, zemřel 18. března 2007), anglista, překladatel, spisovatel.
    Středoškolská studia absolvoval zčásti na Prague English Grammar School a zčásti na reálném gymnáziu v Praze. Na Karlově univerzitě vystudoval anglistiku a divadelní vědu (1950; disertační práce na shakespearovské téma). Tři roky byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Vyšehrad. Po jeho zrušení byl referentem Hudební a artistické ústředny. Od r. 1954 pracoval v nakl. Artia - zprvu jako redaktor hudebního oddělení, později jako šéf redakce populárně naučné literatury. V r. 1967 přešel do ČSAV, kde s dr. Karlem Haisem vytvořil dosud nejrozsáhlejší anglicko-český slovník.
    Celoživotním zaměřením byl překladatelem (W. Shakespeare, B. Jonson, F. Beaumont, R. L. Stevenson, W. M. Thackeray, G. B. Shaw, G. Greene, CH. Fry, L. Lee, R. Cooney, P. Ustinov aj.). Jeho naléháním byly na české profesionální jeviště poprvé uvedeny Shakespearovy hry Konec vše napraví, Jindřich Pátý a Perikles, dvě komedie Shakespearova současníka Bena Jonsona Alchymista a Volpone, anonymní alžbětinská tragikomedie Arden z Fevershamu, Rytíř hořící paličky alžbětinců Beaumonta a Fletchera, Congrevova, Láska za lásku a dvě dramata současného básníka Christophera Frye Dáma není k pálení a Příliš hojný fénix. Hodek je m.j. též autorem tří rozhlasových her (Konec milosrdného Samaritána, Tvůrce hry a Němá smrt), studií Na okraj Hamleta a Vraždy na dobrou noc, tří detektivních románů (Kočka, Kocouři, Případ dávno mrtvých kanonýrů), sborníku Shakespeare a moderní jeviště a monografie Shakespeare: kronika hereckého života.

Správní rada Nadace život umělce vypisuje výběrové řízení na poskytnutí grantů z prostředků NIF v roce 2005 na divadelní a literární projekty. Své žádosti mohou předkládat příspěvkové a rozpočtové organizace, pokud do projektu vloží nejméně 50% finančních prostředků. Konečný termín pro podání žádostí je 28. únor 2005. Více informací a formuláře ke stažení zde nebo v sídle NADACE ŽIVOT UMĚLCE, Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1, tel.: 224 142 295.

Kishon je autorem více než padesáti knih. Jeho Rodinné historky jsou považovány za nejprodávanější hebrejskou knihu po bibli. Kishon ale psal i divadelní hry a filmové scénáře a režíroval některé izraelské filmy. Nejproslulejší je Salah Shabati o severoafrických přistěhovalcích do Izraele, další Policejní důstojník Azulai získal Zlatý glóbus a byl nominován na Oscara.     Tento satirik vytvořil (kromě řady jednoaktovek a rozhlasových her) také devět divadelních her. Tři z nich – Byl to pták, Oddací list a Zapla? pánbůh aneb Paternitní proces – se hrály také u nás. DILIA má v současné době k dispozici tyto jeho divadelní hry: Z technických důvodů otevřeno (překlad Martina Schlegelová), Sallah (muzikál, pracovní překlad Alex Koenigsmark), Vytáhni tu šňůru, voda vře (pracovní překlad Jan Vlasák ml.).
    Kishon se narodil v Maďarsku 23. srpna 1924 jako Ferenc Hoffmann. Nacisté ho poslali do koncentračního tábora, holocaust však přežil. Stál přitom v řadě Židů, z nichž každý desátý byl zastřelen. Později to v knize Obětní beránek komentoval slovy: "Udělali chybu - jednoho satirika nechali naživu." Když byl převážen do tábora Sobibor, podařilo se mu z transportu utéci. V roce 1949 se přesídlil do Izraele.
    V padesátých letech začínal jako sloupkař, později začal psát knihy a točit filmy. Velký úspěch měly jeho glosy k šestidenní válce, v nichž se jako člověk, který přežil holocaust, reagoval na to, že Izreal byl stále schopen opakovaně odrážet Arabskou hrozbu, a současně se vyrovnával se s tím, že k tomu potřeboval zahájit preventivní útoky.

Jsme rádi, že vás naše první anketa zaujala a hojně jste na ni odpovídali. Její výsledek nás už těší o poznání méně: jak je vidět, téměř čtvrtina uživatelů žádá o licenci až po premiéře a tím vážně porušuje autorský zákon. Varujeme, nedělejte to! Vystavujete se zbytečnému finančnímu riziku! (Známe několik skutečně odstrašujících tragedií…)       Novou anketu jsme zaměřili spíše „dramaturgicky“. Jak jistě víte, agentážní oddělení stále objednává nové texty od zahraničních i českých autorů. Zajímalo by nás, které jazykové oblasti v naší nabídce nejvíce postrádáte, které vás nejvíce lákají, nejčastěji je uvádíte atd. Tak a teď už jen kliknout!

Felix Mitterer
DIE BEICHTE
(Zpověď) 2004
Překlad: Magdalena Štulcová (2004)
Obsazení: 2 muži, 1 chlapec Drama inspirované skutečnou událostí v rakouském St. Pöltenu. 50letý Martin přichází za starým knězem a chce se zpovídat. Ti dva se dobře znají. Co všechno odhalí konečné účtování? Postupně se odkrývají krutá tajemství. Kněz Martina v dětství sexuálně zneužíval. Obě? se však mezi tím sama stala viníkem – na vlastním dítěti. Felix Mitterer už mnohokrát zpracoval ožehavá společenská témata, jako vždy i tentokrát se smyslem pro jemné nuance a tématický přesah. Ve své nové hře se pokouší zachytit utrpení, které z obětí dělá viníky… Další překlady zastupované DILIA: Neznám krásnější zemi (překlad Vladislav Čejchan), Pan Jedermann (překlad Magdalena Štulcová) a Abraham - hra o lásce (překlad Magdalena Štulcová).

Sylabus přednášky   Kapitoly ze současného divadla frankofonní subsaharské části Afriky   Je současné africké divadlo východiskem z euroamerické divadelní krize?
Jak vnímáme africké divadlo v Evropě?
Jaká je tradiční a moderní úloha africké masky?
Odkud vyrůstají myšlenkové kořeny současné generace autorů?
Co dali „otcové“ současného afrického dramatu do vínku svým „nehodným dětem“?
Kdo je Koffi Kwahulé, Caya Makhélé, José Pliya, Kossi Efoui, Léandre-Alain Baker, ...?
Co je pro Afričana slovo? A co pohyb? Jak přemýšlet o současném africkém divadle?   Cyklus přednášek je na divadelní vědě FF UK historicky první ucelenou intelektuální výpravou do neznámého a dosud neprobádaného světa současných afrických divadelních kultur, a to zejména frankofonní subsaharské části Afriky. Jako přednášející vystoupí čeští odborníci na daná témata z řad afrikanistů, teatrologů, překladatelů i praktických divadelníků: Prof. Dr. Luboš Kropáček, Mgr. Jana Jiroušková, Mgr. Alena Rettová, Mgr. Hana Geroldová, Michal Lázňovský, Zuzana Cihlářová, Monika Rebcová, Lucie Němečková,...     Vzácným hostem bude francouzská teatroložka, kritička a profesorka na univerzitě v Rennes 2, Sylvie Chalaye, dramatik a filosof z Toga, Kossi Efoui a dramatik a nakladatel z Konga, Caya Makhélé. Jednotlivé přednášky budou doplněny ukázkami unikátních filmových dokumentů a záznamů inscenací.

    Hry tohoto "nepokořeného liberálního intelektuála", "mistra sociální tragédie" zvaného také "svědomí Ameriky" neztratily podle kritiků dodnes na aktuálnosti a kritické ostrosti. Tématem jeho rozsáhlého díla, které ovlivnilo nejen americké drama, ale celé moderní divadlo, se stala lidská existence. První dramatické pokusy napsal ve 30. letech, kdy studoval na Michiganské univerzitě literární a divadelní vědu. Už tehdy si vysloužil dvě literární ceny. Po ukončení studia v roce 1938 psal rozhlasové hry a také se angažoval ve "federálním divadelním projektu", vyhlášeném vládou v roce 1939. Jeho členové byli později podezřelí, že jsou komunisté.
    Od konce druhé světové války se už živil výhradně psaním. Jeho prvním světovým úspěchem bylo drama Všichni moji synové (1947). Následovala zásadní hra Smrt obchodního cestujícího (1949), za kterou dostal Pulitzerovu cenu. Ve hře se Miller vrátil k tématu hospodářské krize. Vypořádal se v ní s koncem "amerického snu" v jeho naivní a maloměš?ácké podobě. Do osoby obchodního cestujícího Willyho Lomana promítl svého otce, který se coby podnikatel z krize nikdy nevzpamatoval.
    Mezi nejznámější Millerova díla patří také Pohled z mostu (1955), Incident ve Vichy (1964) o pronásledování Židů během druhé světové války, Cena (1968) či Americké hodiny (1980), nostalgická rodinná kronika znovu z doby hospodářské krize. S americkým antisemitismem se vypořádal v roce 1945 svým jediným románem nazvaným Ohnisko nenávisti. V roce 1987 vydal své paměti Zákruty času; múzy ho neopustily ani po osmdesátce (próza Ošklivá dívka, 1995). Divadelní senzací loňského podzimu ve Spojených státech byla Millerova nová hra o rozpadu jeho manželství s Marilyn Monroeovou nazvaná Konec natáčení. Miller se v ní po čtyřiceti letech vrátil ke svému neš?astnému manželství se slavnou herečkou. Poprvé se k němu vyjádřil už v roce 1964 dramatem Po pádu. DILIA nabízí tyto překlady Millerových her: Dvakrát o lásce (L.Trávníček), Hrdelní pře - Čarodějky ze Salemu (M.Lukeš), Pohled s mostu (J.Chuchvalec), Pohled z mostu (J.Grossman), Případ ve Vichy (H.Budínová), Smrt obchodního cestujícího (J.Chuchvalec), Stvoření světa a jiné (I.T.Havlů), Všichni moji synové (O.Ornest), Vzpomínka na dva pondělky (F.Vrba), Zkouška ohněm (A.Skoumal). DILIA má k dispozici tyto texty her v originále: The Archbishop´s Ceiling, The Last Yankee, The Ride Down Mt.Morgan.

    Miroslav Ondříček toužil po filmařském řemesle už jako malý kluk. Fascinovaly ho pohyblivé obrázky, které mu promítal v kinu Ilusion na Floře pan Čvančara. Byla to magie. Zatím ne umění.     Šel za svým snem krok za krokem. V šestnácti se stal filmovým laborantem, v osmnácti asistentem kamery ve zpravodajství. Po dvacítce švenkrem u Vojty a mistrů kamery Jana Čuříka a Jaroslava Kučery. Ve třiceti natočil slavný debut Konkurs s Milošem Formanem a potom následuje plejáda filmů, jimiž proslavil českou kameru u nás i na mezinárodním fóru: Vlasy, Amadeus, Ragtime, Hoří má panenko, Valmont ad. S Milošem Formanem, Božská Ema s Jiřím Krejčíkem ad.     Šňůru filmů prodloužil z osmdesátých let až do první poloviny devadesátých let v Americe. V lednu 2004 získal pro českou kameru vůbec nejvyšší mezinárodní ocenění od Americké asociace kameramanů. Tím se zařadil mezi evropskou elitu italských, švédských, francouzských mistrů kamery a potvrdil tak vysokou úroveň osobitého pojetí filmového obrazu.     Čím je zvláštní jeho obraz? Tím jak vystihuje téma, styl filmového vyprávění. Od Hoří má panenko po Amadea, od Taking off po Awakenings z roku 1990. Protože každá látka vyžaduje jinou náladu světla, jiné řešení prostoru, jiné pojetí pohybu, prostě jiný výraz.     Asociace českých kameramanů mu děkuje za skvělou reprezentaci umělecké profese u nás i ve světě. Blahopřeje mu k dožité sedmdesátce a za celoživotní dílo mu uděluje nejvyšší české ocenění kameramanského umění u nás.     DILIA kromě této ceny pro významné kameramanské osobnosti uděluje již třetím rokem Cenu Evalda Schorma za nejlepší inscenační projekt studentů vysokých uměleckých škol a v letošním roce udělí první Cenu Jana Kříženeckého pro nejlepší studentský film.

DILIA vypisuje 5 stipendijních míst na workshop pro mladé překladatele Překladatelská dílna 2006 - Překlad současné britské hry (se zaměřením na severoirské drama). Termín podání přihlášek: do 10. května 2006. V příloze najdete přihlášku a další informace pro případné zájemce o stipendium. Písemné vyrozumění o přidělení či zamítnutí stipendia obdržíte do 31. května 2006.
Více informací na www.dilia.cz/dilna nebo e-mailem: schlegelova@dilia.cz