1) k získání příspěvku NČHF z prostředků Nadačního investičního fondu s uzávěrkami k 31. 3. 2005 a k 30. 9. 2005 na podporu: ucelených projektů přispívajících k propagaci a šíření české soudobé hudby, projektů, které jsou výrazným přínosem pro českou hudební kulturu, projektů systematické hudebně nakladatelské činnosti a muzikologického bádání, projektů umožňujících účast vynikajících studentů - občanů ČR na kvalitních zahraničních hudebně vzdělávacích programech. 2) k získání příspěvku NČHF s uzávěrkou k 31. 3. 2005 na následující projekty:   Obor skladatelský: realizace CD s díly žijících českých autorů vážné hudby, případně českých skladatelů druhé poloviny 20. století, podpora koncertního provozování české hudby, vytvořené od druhé poloviny 20. století. Obor interpretační: realizace CD pro mladé talenty ve věku do 30 let, podpora studia v zahraničí pro studenty českých hudebních vysokých škol nebo jejich absolventy do 30 let věku. Obor muzikologie: vytvoření nebo vydání monografie k české hudební kultuře, zpracování hudebního fondu (archivu, pozůstalosti) osob či institucí (katalog, prameny). Obor hudby populární, jazzové a příbuzných žánrů: realizace CD s archivními nahrávkami, které mapují historii české a moravské hudby, podpora koncertů nebo koncertních cyklů, které se zaměřují na menšinové hudební žánry. Do grantového řízení NČHF jsou přijímány výhradně čitelně vyplněné formuláře doplněné o příslušné přílohy. Formuláře žádostí včetně podmínek pro poskytování příspěvků NČHF a NIF jsou k dispozici na internetových stránkách Nadace ČHF www.nchf.cz, případně je možné je na požádání zaslat poštou (telefon kanceláře NČHF 257323860, 257326975).

31. března 2004 zemřel hudební skladatel a dirigent Petr Doubravský. Narodil se 10. dubna 1925 ve Vídni, studoval v Praze gymnázium a  později dirigování (P. Dědeček, A. Klíma) a skladbu (M. Krejčí a F. Pícha) na konzervatoři. Působil zprvu jako korepetitor Pěveckého sboru Československého rozhlasu, později jako operní dirigent v Olomouci a zejména v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. DILIA vydala notové materiály k jeho opeře „Magdalena“, kterou uvedlo liberecké divadlo v sezóně 1976/77.

Ve věku 82 let zemřel dne 29. 3. 2004 britský herec, režisér a spisovatel Peter Ustinov. Peter Ustinov se narodil v Londýně v dubnu 1921, jako jediný syn ruské umělkyně a novináře. Ustinov, v jehož žilách kolovala krev švýcarská, italská a francouzská, se sám vždy cítil být Angličanem. Dvojnásobný držitel Oscara Peter Ustinov účinkoval ve více než pěti desítkách filmů a četných divadelních inscenacích, osm filmů sám režíroval. Prosadil se jako operní režisér, jevištní výtvarník a malíř. Napsal přes pětadvacet divadelních her, deset scénářů, více než desítku románů a jiných próz. Výběr z dramatických textů, které DILIA zastupuje: Láska čtyř plukovníků (překlad Břetislav Hodek), A voda stoupá, V půli cesty na strom, Cílová kamera.

K témuž účelu obdržela DILIA příspěvek přiznaný Nadací Bohuslava Martinů v celkové výši 200 000,- Kč. Můžeme tedy s radostí konstatovat, že při náročném finančním zajištění vzniku nové edice a vydání kompletních provozovacích materiálů světového díla podle současných evropských standardů se nám dostalo výrazné pomoci. Oběma dárcům patří náš dík! Opera Bohuslava Martinů „Julietta aneb Snář“ podle hry Georgese Neveux měla svou premiéru 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze pod taktovkou Václava Talicha. Původní francouzský text skladatel nakonec zhudebnil ve svém překladu do mateřštiny, existuje však rovněž teprve nedávno z fragmentů plně rekonstruovaná francouzskojazyčná autorská textová verze opery, vzniklá zpětně adaptací původního textu na vzniklou hudbu. (Ještě při uvedení v Paříži v roce 2002 byl užit nevhodný francouzský překlad.) I při opakovaných uvedeních za skladatelova života bylo vždy použito pouze provizorních, totiž rukopisných notových materiálů; autograf partitury věnoval Martinů dirigentu Václavu Talichovi. Pouze klavírní výtah opery v úpravě Karla Šolce vyšel již v roce 1947 v nakladatelství Melantrich. Kompletní provozovací materiály vydala DILIA v roce skladatelovy smrti – 1959. Toto je také dosud jediné tištěné vydání díla. Předmětné nové vydání poprvé uveřejní a nabídne obě originální jazykové verze, českou a francouzskou, a navíc dva překlady z poslední doby – německý Dietfrieda Berneta a Aleše Březiny (s úspěchem použit při festivalovém uvedení v rakouské Bregenzi r. 2002) a anglický z pera předního operního režiséra současnosti Davida Pountneye. Podložení hudebního textu hned čtyřmi jazyky – pochopitelně nikoli zároveň, nýbrž po dvojicích, aby nebyla snižována přehlednost a použitelnost hudebnin – má své důvody. Text opery je dost rozsáhlý, přitom děj a jednání postav jsou složité, takže porozumění obsahu děje si pravděpodobně i v budoucnu bude vyžadovat uvádění v obecenstvu plně srozumitelné jazykové variantě. Nelze se tudíž spoléhat na to, že bude Julietta uváděna na světových operních scénách pouze či převážně v originále, s využitím dnes běžných titulkovacích zařízení. I tak však existence hudebnin s textem ve více světových jazycích znamená dostupnost komplikovaného mistrovského díla českého skladatele výrazně širšímu okruhu potenciálních zájemců z řad hudebníků a inscenátorů, a tedy pomoc v jeho rozletu. Námět přitom není časově ani územně vázán, naopak má velký přesah a bohaté inscenační možnosti. Rovněž hudba B. Martinů se zdá oslovovat stále větší okruh hudebníků a posluchačů, postrádajíc – při výrazné originalitě tvůrce ovšem – jakékoli bariéry pro vzdělané publikum.

Françoise Saganová, vlastním jménem Françoise Quoirezová, se narodila 21. června 1935 v obci Cajarc ve východofrancouzské oblasti Dauphiné. Proslula jako romanopiskyně a dramatička, když svůj první slavný román „Dobrý den, smutku“ zveřejnila v roce 1954 ve svých 19 letech. V poválečné francouzské literatuře se záhy prosadila jako spisovatelka, která dobře ovládá své řemeslo a umí vyjádřit životní pocity značné části mladé generace. Saganová také skládala šansony, psala filmové scénáře a působila jako filmová režisérka. Řada jejích románů byla s úspěchem zfilmována.   Výběr z dramatických textů, které DILIA zastupuje: „Zámek ve Švédsku“ (překl. J.Simonides), „Kůň ve mdlobách“ a „Někdy i housle“ (překl. E.Bezděková).

Pavlíček často pracoval pro televizi, z jeho televizních dramatizací klasických děl je nejznámější Babička Boženy Němcové, kterou podle jeho scénáře natočil režisér Antonín Moskalyk. František Pavlíček se narodil 20. listopadu 1923 v Lukově na Zlínsku. Za druhé světové války po maturitě pracoval jako lesní dělník, poté vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pavlíček působil jako dramaturg v Českém rozhlase a v barrandovském filmovém studiu, koncem 60. let byl ředitelem Divadla na Vinohradech. V roce 1970 byl z funkce odvolán, poté se živil jako skladník. Od začátku 70. let byl Pavlíček perzekvován kvůli své politické činnosti, jeho díla proto byla často publikována a inscenována pod jinými jmény. Byl signatářem Charty 77, jeho politická činnost ho koncem 70. let přivedla do vězení. Po listopadu 1989 působil přes rok ve funkci ústředního ředitele Československého rozhlasu. V roce 2001 byla Františku Pavlíčkovi udělena Cena Vladislava Vančury za celoživotní dílo (před ním získal toto ocenění také F. Vláčil). Výběr z dramatických textů, které DILIA zastupuje: Babička, Bajaja, Dávno, dávno již tomu, Chvála prostopášnosti, Kníže Bruncvík, Labyrint srdce, Malá mořská víla, Pasáček vepřů, Postaru se krást nedá, Slavík, Tři zlaté vlasy Děda Vševěda, Zápas s andělem.

Formuláře žádosti o dotaci, rozpočtové formuláře a podmínky pro přihlašování projektů si vyzvedněte na adrese: http://www.mkcr.cz/ - umění a knihovny-granty nebo na: Ministerstvu kultury, odbor umění a knihoven,
Praha 1, Maltézské nám. 1 - Nostický palác MgA. N. Zichová - oblast divadla a tance tel. 257 085 213, natasa.zichova@mkcr.cz,
PhDr. A. Chorvátová - oblast hudby tel. 257 085 218, anna.chorvatova@mkcr.cz,
Mgr. R. Musil - oblast výtvarného umění, užitého umění, uměleckých řemesel, architektury tel. 257 085 209, roman.musil@mkcr.cz.

Božena Šimková (nar. 1935) vystudovala FF UK, pracovala jako redaktorka a divadelní dramaturgyně. Řadu let spolupracovala s vysíláním pro děti v rozhlase i v televizi. V letech 1974-1986 vznikl na základě jejího scénáře slavný večerníček „Krkonošská pohádka“. Na svém kontě má přes 30 televizních inscenací, několik rozhlasových her a téměř desítku her divadelních a také několik překladů. Na vydání svého prvního románu „O mrtvých jen dobře“ musela kvůli cenzuře čekat téměř čtvrt století – do r. 1992.     Detektivní román B. Šimkové „Svatba bez příbuzenstva“ (nakl. Motto, 2003) se odehrává v létě 1992. Režisér Mísa má těsně před svatbou – má si brát o mnoho let mladší učitelku Alenu.. Ovšem v noci před svatbou, po oslavě ve Filmovém klubu, je na pražské Kampě nalezen mrtev. Podezřelých je hned několik: byla motivem k vraždě chystaná svatba, peníze, byt nebo snad film, který měl začít natáčet? Nebo to byla náhoda?     DILIA ve svých vydáních prezentuje B. Šimkovou především jako autorku pohádek (a to převážně ze 60. a 80. let): Sedm krkavců (1965), Kocour v botách (1969), Zlatá panna (1980), O vodě, lásce a štěstí (1981), O zakletém hadu (1986), Třetí sudička (1986), Kovářská pohádka aneb Jak přišli kováři k měchu a další.

DILIA, Divadlo LETÍ a Švandovo divadlo na Smíchově uvádí poslední letošní díl
Cyklu scénických skic 8@8

15. 12. ve 20.00 hodin ve Studiu Švandova divadla

Petr František Maška: BLBOUNI
Režie: Petr Štindl

Jedni slaví narozeniny a druzí se cpou kynutými knedlíky na čas. Všem je trochu sladko a trochu na zvracení, vítězům spíš než poraženým. Radoslav býval starostou, už jím není. V nedělní čas polední mluvíval do obecního rozhlasu, už do něj nemluví. V žertovném obleku slovem provázel klání jedlíků, už je neprovází. Doba zdá se doznala změn. Jen Václav i nadále chodí na houby, Věra provozuje pojízdnou prodejnu a o sobotách roznáší pivo dobrovolným hasičům, nimrodům a jejich ženám. Robert se vyšvihl, odrbal bahno z bot a ušpinil si ruce. Chrást se rozhodl ukout sousedskou pospolitost, i tluče proto do sousedů hlava nehlava. Co se stane, když stojaté vody rozřízne rybička? Hořká venkovská tragikomedie mladého českého dramatika Petra Františka Mašky se umístila ve finále Ceny Evalda Schorma za rok 2006.

Cyklus scénických skic 8@8 uvádí DILIA ve spolupráci s Divadlem LETÍ a Švandovým divadlem za podpory Správní rady DILIA, MKČR a MHMP.

V 11. čísle Divadelních novin byl zvolen režisér Vladimír Morávek "Osobností měsíce" za inscenování hry Davida Drábka Akvabely. Blahopřejeme! V Klicperově divadle v Hradci Králové nastudoval režisér Vladimír Morávek "na rozloučenou" ve světové premiéře hru Davida Drábka Akvabely. Ani tentokrát neslevil z vysokých nároků: uvádět v premiéře původní dramatickou novinku bývá riskem v metropoli, natožpak "na oblasti". Podmanivá a znepokojivá inscenace důstojně završuje desetileté režisérovo působení u Klicperů. Recenzi inscenace přináší Divadelní noviny č. 11.