Poker bez esa je metaforou současné západní společnosti, která funguje na principu "Kumulace, konsumace, frustrace". Hra se vyznačuje prvky groteskní a absurdní slovní komiky, v tradici absurdního dramatu klade důraz na analýzu jazyka, pomocí jazykových her a hříček odhaluje skryté stereotypy komunikace. První obraz se odehrává na stanovišti dvou tuláků, kteří tráví den stranou všeho shonu filozofováním o životě a  pročítáním telefonních stránek. Nic podstatného jim neschází. Do jejich ústraní vpadne nejprve tulák Zrzavec, jehož existence je absurdní: ač tulák, jeho honba za „tuláckým“ luxusem ho činí zcela nesvobodným. Po něm přichází Socioložka a během práce na jedné ze svých statistik upadá do hluboké deprese z vlastní odcizené existence. Druhý obraz je sen tuláků o nebi. Zní tu hlasy nebeského rádia. Obraz končí pokusem tuláků dovolat se Stvořiteli. Z telefonu se však ozývá pouze donekonečna se opakující hlášení „Nezavěšujte, jste v pořadí…“.     Ve třetím obraze se ocitáme zpátky na zemi. Na stanovišti tuláků se znovu objevuje Socioložka, která se rozhodla skoncovat se svým konzumním životem a stát se také tulačkou. Je však absolutně deprivovaná představou, že se musí vzdát civilizačních výdobytků. Nakonec váhavě odchází s činorodým Zrzavcem. Tuláci se za měsíčné noci znovu vrací k pročítání nekonečné řady čísel telefonního seznamu.   Dva bezdomovci On a Ona … jsou utkáni z matérie Steinbeckových dobrovolných odpadlíků a vzbouřenců proti úspěchu. (Richard Erml: Sadomaso, Divadelní noviny, 8.6.1999)

Zbrklý Matěj se po hádce s línou Kristýnkou vydává do černého lesa, aby získal čarovný kámen, který léčí všechny neduhy. Dojde ke třem čarodějnicím, které kámen vlastní, ale získat se mu ho nepovede a je zaklet do stromu. Kristýnka se po čase vydá Matěje hledat a díky své lásce k němu se jí ho podaří vysvobodit. Oba se š?astně vracejí domů k dědečkovi - sice bez čarovného kamene, ale s poznáním, že láska a tolerance jsou důležitější než kouzla. Pohádka „O čarovném kameni“ - ačkoliv používá klasické motivy - nestaví do obvyklého ostrého protikladu černou a bílou, dobro a zlo, jak je v pohádkách zvykem. Letmo se zamýšlí i nad morální stránkou, kdy Matěj vlastně přichází okrást tři staré ženy o cosi, co jim patří a co potřebují k životu. Matěj nakonec, díky zakletí, nemorálnost svého chování pochopí a vzdá se svého úmyslu.

Hra je příběhem rozmanité skupiny přátel, kteří se seznámili shodou okolností, ale jejichž přátelství je silné a intenzivní jako by byli jedna rodina. Dům, ve kterém se tentokrát sejdou, je de facto také jedním z postav hry. Příběhy jednotlivých postav se začínají pomalu odvíjet způsobem, který připomíná čtení románu: "čtenář" objevuje zdánlivě oddělené události, aby se ty pak spojily v jeden společný příběh. Ten večer, kdy se odehrává děj hry, se tito přátelé setkali, aby z domu vyhnali roj vos, který se usídlil na půdě. V důsledku toho ale dům vydá svědectví o svých tajuplných tajemstvích.   Medailonek autorky naleznete zde.

OBSAH
Starší a mladší muž se náhodně setkávají při legendárním startu Nadarova balónu v Paříži v roce 1871. Jsou to Jules Verne, který v té době ještě nenapsal svou slavnou knihu, a soudobý čtenář, který ji zná nazpamě?. Spisovatel si začíná příběh vymýšlet, zatímco znalý čtenář jej ve svých komentářích konfrontuje s poznatky 20. století. Verne vstupuje do děje, aby osobně hrál svého hrdinu Philease Fogga, druhý mu sekunduje coby věrný sluha Passeparteut. Beze změny se přitom odehrává příběh slavné sázky, zda lze za osmdesát dní objet zeměkouli. KE HŘE
K trvalému úspěchu této hry přispěla myšlenka, že lze zbývajících sedmdesát rolí stejně jako početný kompars odehrát s hrstkou herců. Boj Philease Fogga s časem už dnes sotva vzbudí napětí, na scéně však s napětím sledujeme působivý "zápas" malého souboru se záplavou rolí a scénických proměn. Hra, která vznikla krátce po natočení stejnojmenného velkofilmu, si kladla za cíl dokázat nadřazenost divadelní fantazie nad rafinovanou filmovou technikou. Každá dobrá inscenace, často obohacovaná aktuálními narážkami, se stává ódou na nesmrtelnost divadla, většinou kasovním úspěchem a darem pro herce, kteří mohou vychutnat elementárnost divadla.

Hra sleduje každodenní boj o přežití dvou dlouholetých obchodních partnerů, Ziggyho a Flo. Flo zápasí se dvěma domácími skřítky (které představují děti) a kteří ho ruší, když to nejméně potřebuje. Ziggy se snaží svůj život definovat pomocí vědy a poezie a je soustavně zklamaný. Dva hudebníci, jejich noční můry, používají útržky jejich konverzace jako slova písně. Děj se odehraje ve třech dnech. Forma je cyklická, objevují se repetice a vnikají vzorce vztahu, který se nekonečně opakuje.        „…Člověk by myslel, že Ellen Maddow již dosáhla vrcholu ve své sérii rytmických her o ženě v domácnosti Betty Suffer. Ale v Zápasu překonává sama sebe, její imaginace snese srovnání s Haydnem a Mozartem“ - The New York Times   Světová premiéra v La MaMa ETC New York City (1999)

Fern a Rose jsou přítelkyně od dětství, už jejich matky byly přítelkyně a jejich prarodiče – přistěhovalci – měli krámky na stejné ulici. Hra sleduje vývoj jejich dlouholetého přátelství. Obě vychovávají děti, starají se o stárnoucí rodiče, samy stárnou. Navzdory domácím povinnostem a všem změnám, kterými jejich životy projdou, nacházejí stále stejné potěšení ve vzájemných schůzkách a povídání. Jak Fern říká: „Někdy mám pocit, jako by se věci doopravdy nestaly, dokud o nich nepovím tobě.“   Světová premiéra v La MaMa ETC New York City (1992)

Je rok 1950. Nedaleko Londýna žije ve své vile slavný dramatik G. B. Shaw. Jeho hospodyně paní Pearsová  je výborná spiritistka a přivolává pravidelně Shawovu zesnulou cho? Charlottu a Stellu Cambellovou, první představitelku Lízy Doolitlové z komedie Pygmalion. Shaw pozná mladou  studentku – květinářku vyhozenou z koleje. Ta se u něho v Ayote ubytuje a Shaw si ji zamiluje. Učí ji psát - obdobně jako kdysi Higgins Lízu. Jenže: Ellis má už dva nápadníky: Bennyho, který chce udělat z Pygmalionu muzikál,  a Eddie Albeeho, začínajícího dramatika. Po spleti komediálních situací má sám Shaw rozhodnout osud Ellis i svůj. Komedii uvedlo v roce  2003 (v úpravě Jiřího Fréhara a Luďka Horkého) pražské divadlo ABC.            

Michael Cooney, žijící v současné době v Los Angeles, se narodil v Anglii. (Jeho otcem je věhlasný dramatik Ray Cooney, jehož několik úspěšných komedií DILIA rovněž nabízí.)     Komedie „Habaďůra“ (nebo také název „Hosté pana Swana“), která spatřila světlo ramp poprvé ve Windsorském Královském divadle, rozesmává už deset let publikum nejen v Londýně, ale i ve všech světových metropolích. Jak napovídá už český název, jde o velkolepý podfuk. Ten začne vyplouvat na povrch až v okamžiku, kdy Linda Swanová objeví v prádelníku svého manžela Erika dámské prádlo nadměrných velikostí a vzápětí se v jejich domě objeví vrchní kontrolor ze sociálního úřadu. Následuje komediální mumraj nečekaných situací a ztřeštěných záměn, při kterých „diváci doslova řičí smíchy,“ jak napsal jeden z renomovaných anglických kritiků.

Rámec komedie je v současnosti tvořený prologem a epilogem. Do Čech přijíždí mladý Ćechoameričan, který tu má uložit urny dědečka a babičky, emigrantů z roku 1948, a právnicky vyřídit dědictví vily. Vlastní děj se pak odehrává v letech 1945-48 a komediálním způsobem pojednává nástup komunismu v ČSR se závěrečným pučem. Komedie má 2 hlavní postavy - studenty Alici a Šimona. Jejich příběh je zpracován podle klasické báje Orfeus a Eurydika: Šimon jde pro Alici do PEKLA a na rozdíl od antického vzoru splní danou podmínku. Neohlédne se za svou Eurydikou, použije zrcadlo. Alice se vrací na zem, ale tady v té zvichřené době zázraku nikdo nevěří. Co se děje dál, se dozví ten, kdo si komedii přečte nebo zhlédne představení.

Současný anglický dramatik Ray Coony je plzeňským divákům důvěrně známý svými úspěšnými komediemi: 1+1=2, Peklo v hotelu Westminster, Dvouplošník v hotelu Westminster a Rodina je základ státu. Zatímco v těchto rozpustilých fraškách jde o nevěru, díky které postavy zabředají do trapných situací, v komedii Prachy? Prachy! se do mlýnu událostí dostávají kvůli nečekanému nálezu. Kufřík s obrovskou částkou 735 000 liber rozmetá poklidný život spořádaného manželského páru. Vidina bohatství nastartuje rozpory nejen v rodině samotné, ale do problému vtahuje i ostatní aktéry. Geometrickou řadou narůstá řetězec lží, úskoků, výmluv a vydírání. Napětí se stupňuje a s ním graduje i humor.
   Jak se už u her R. Cooneyho stalo téměř zvykem, i tato komedie je uváděna také pod jinými názvy (např. „Bláznivý peníze“ - DJKT v Plzni).