Medea je vášnivá a impulzivní žena, jejíž pád je nevyhnutelný. U Stridsbergové stojí Medea mezi všemi póly lásky: mezi matkou, která svou pyšnou dceru od začátku rozmazlovala přílišnou láskou, mezi mužem Jásonem a jejich syny, kteří vzešli z jejich spojení. Autorka do hry přivádí postavu bohyně, je psychiatrička a současně Medein vnitřní hlas. Medein hořečnatý patologický stav je zde zaznamenán z lékařského střízlivého odstupu. Uražení z opuštění milovaným mužem rozerve Medeinu duši a vede ji do propasti. Jason je čerstvě zamilovaný, vyměnil divokou barbarku za mírnou ženu z dobré rodiny a chce se zbavit starých jedovatých závazků. Když to bude nutné, udělá to s pomocí policie a svírací kazajky. Medea nemůže očekávat pomoc ani od bohyně ani od Kreonta, který sice po krásce touží, ale jeho strach z ní je silnější. Medea je sama se svou ránou na srdci, která není ani považována za skutečnou nemoc. Ekonomicky zůstává stále závislá na Jasonovi, protože násilně zpřetrhala všechny vazby se svým domovem. Jediné, co jí zůstalo, jsou její děti. A to je také to jediné, co ji ještě spojuje s Jasonem. Medea cítí svou touhu po pomstě a děsí se svým činů. Její ponížení a zloba je však silnější, a tak se v její hlavě zrodí plán. Medea chce zabít Jasonovu novou ženu a poté vykonat hrůzné, ale poslední osvobození své rozervané duše.

      Dramatička se opírá o Euripidovu Medeu, ukazuje nám ale tragickou postavu v jiném světle – koncentruje se na její psychický stav ve výjimečně stresující situaci. Stridsbergová nalézá v antické látce až zarážející aktuálnost. Z barbarské kouzelnice se v 21. století stává narušená azylantka bez práv. Dramatička nenechává Medein čin samostatně trčet, ale zařazuje ho mezi činy ze zoufalství, které učinily jiné matky…

Začátek léta na idylickém venkově v Holandsku. Čtyři ženy. Tři sestry Kitty, Francien, Aggie a její dcera Sophie. Malebné prostředí, ale o to složitější vztahy... Ať už se jedná o vztah mezi matkou Aggie a její dcerou Sophií, který je založen na vzájemné závislosti, nebo rozporuplné pocity závisti, odcizení a téměř nedobrovolné vazby mezi třemi sestrami. Aggie chce ze své dcery vytvořit kopii sebe sama – ale bez chyb, které sama ve svém životě udělala. Sophie chce všechno, touží po svém vlastním kadeřnictví – jenom jednoho se děsí – nechce se za nic na světě podobat svojí matce. Kitty  chce hlavně přijít na jiné myšlenky, a tak se společně se svým homosexuálním mužem aktivně angažuje na výchově afrického kmotřence. Francien si nechce přiznat, že její kariéra je v troskách.
Zdánlivě klidné venkovské prostředí znenadání rozčeří nečekaná návštěva zkrachovalé herečky Francien. A tak si jednoho večera, kdy teče alkohol proudem a v místnosti panuje nucené veselí, sestry odkryjí dlouho potlačované bolestné pravdy a tajemství…

 Houtappels nelítostně odkrývá intriky a lži svých postav – přesto s postavami divák soucítí, protože tak pravdivě vystihují rodinný život ve všech jeho podobách.

Podzim ’97. Nad Evropou vane mrazivý vítr plný násilí. Coolio, mladý muž ze Sahelu umírá v utečeneckém táboře. O sedm let později se jeho přítel a společník Boutros vrací do Sahelu, aby rodině oznámil smutnou zprávu o jeho smrti. A to je začátek dlouhé a nepříjemné seance nocí, v níž si je každý vědom toho, že mluvení o zemřelých otevře nevyléčitelné rány…Tato seance je dokonalou příležitostí pro lidské duše roz-žít se, předtím než umlknou navždy…

Dvě děti jsou společně vychovávány, ale nemají spolu žádné pokrevní pouto. Jednomu se podaří opustit rodinu a její zoufalou situaci, druhé ale zůstane. Jejich životní úděl vyrůstá z obrovských sociálních rozdílů, které mezi mini najednou jsou, z bratrova patologického obdivování sestry a její viny poté, co se vrátí do míst jejich dětství…

„Hlavním tématem mé hry je obětování se. Zde je to muž, který z lásky obětuje svůj vlastní život. Jeho volba se možná zdá nesmyslná, ale on je zcela přesvědčen o její správnosti: od prvopočátku jsou lidé oceňováni rozdílně a v záchraně těch dobrých dáváte význam slovu pokora. Combat jsem psal jako thriller, jako současné drama, v němž bude sociální izolovanost hrát hlavní roli.“
Gilles Granouillet

„Combat vypráví příběh bratra, který se obětuje pro svou sestru, lépe řečeno nevlastní sestru. Je to také příběh nevlastní sestry, velmi úspěšné ženy, která znovu naváže kontakt se svou matkou a nevlastním bratrem na slavnostním ceremoniálu. Je to příběh nevlastní sestry, která spáchá vraždu.(…) Je to příběh o krvi, o komplikovaném prokazování otcovství a o bystrém muži (nevlastní bratr), který dobře ví, že v maličkatém květináči není možné pěstovat dvě sazenice rajčat, že je potřeba to ošklivé vyrvat (on), aby bylo to krásné (nevlastní sestra) zachráněno…“
režisér Jacques Descorde

Muž přichází domů. Po dlouhé době. Byl totiž ve vězení a nyní se vrací, aby opět viděl své sestry a bratra. Nic není jako dřív. Přesto se vše zdá stejné. „Všechno je nějak staré a bez ducha, všechno je tak zvláštně klidné…“ Dům je jakoby mrtvý, vše jako kdyby bylo mrtvé. Nebo je to skutečně tak? „Můj život se zhroutil“. „Co mám dělat, abych zapomněl?“ „Možná jen klesám na mysli.“ Později se odhodlává: „Musím s tím bojovat!“ Ale už je pozdě na boj – Mužova úzkost je nezměrná, a tak si v záchvatu šílenství před zrakem své zděšené rodiny uřízne ruku.

Minyanova mystická hra plná melancholie, smutku a ztracení vtahuje diváky do mýtického světa jejich nejhorších strachů a nekonečné samoty.

Yarold a Simon žijí na skládce na periferii velkoměsta, blízko rozpadajícího se karavanu patřícího Magdě, staré a nemocné ženě. Simon si neumí poradit se světem. Takže do města chodí každý den Yarold, aby koupil něco k jídlu a něco na zahnání bolesti pro Magdu. Jeho srdce ale touží utéct pryč, utéct co nejdál s Anitou, mladou barmankou z baru 64. Možná další den už nedokáže čelit rozhodování lidí žijících na okraji – být polapen v bezmoci nebo mít naději na to, něčím se stát.

„Největší problém dnešní doby je ten, že si každý myslí, že je luxusní limuzína.“

Zasedací místnost, bufet, prádelna, akvárium. To všechno jsou místa malých a velkých setkání, která mohou člověka změnit i očarovat. Finn dostane kvůli zfalšovanému životopisu okamžitě výpověď z práce. A tím se začne kolotoč „divných“ událostí… Zatímco jde z pohovoru do pohovoru, aby si našel nové místo, potkává zdánlivě náhodně stále ty samé lidi: starou ženu, bývalého kolegu z práce, muže s cigaretou… Zdá se, že ti všichni se mu snaží ukázat, jak dosáhnout úspěchu a uznání. Ani přes jejich snahu ale není Finn nijak motivovaný vrátit se zpátky do úspěšné firmy. Až setkání s tajemnou ženou v akváriu jeho život změní. . .

Hra Fischblut byla pozvaná na Heidelberger Stückemarkt 2010, kde získala jednu z cen. Kromě toho text v roce 2010 získal ocenění Preis der SSA für das Schreiben von Theaterstücken, kterou uděluje Švýcarská společnost autorů (Schweizerische Autorengesellschaft).

Scénář pohádky byl napsán pro dětský divadelní soubor, ale je možné jej využít i pro dospělé herce, kteří se v ději pohádky mohou docela dobře vyřádit. Jedná se o klasické pojetí zápasu dobra se zlem, ale také chytrosti s hloupostí a nadutostí. Text je psán tak, aby byl srozumitelný a lehce zapamatovatelný. Hra je vhodná pro realizaci v interiéru, ale také v exteriéru, kde scéna může být součástí přírodního prostředí. Je nenáročná na kostýmy i rekvizity, obsahuje nečekané děje - např. překvapivý vstup víl na rychlou, hlučnou hudbu, kdy tančí moderní tance, apod. Herci mohou komunikovat s hledištěm (např. s nabídkou buchet v závěru). Hra je vhodná pro mateřské školy, základní školy – 1. stupeň, nebo pro domovy důchodců, ale také pro nejrůznější oslavy konané ve venkovním prostředí. Obsazení 6 děvčat a 4 chlapci (nebo 6 žen a 4 muži),  4 vstupy, délka trvání – cca 40 minut. Minimální ozvučení a osvětlení, 1 hudební nástroj (kytara nebo harmonika).

Významný český státník, politik a diplomat, správce královských měst a nejvyšší hejtman Hynek Ptáček z Pirkštejna, rád pobýval v místě svého zrození – na hradě Pirkštejně v Ratajích. Tento hrad je v téměř nezměněné podobě (až na některé barokní úpravy na počátku 18. stol.) poměrně dobře dochován. Hynek Ptáček měl jedinou dceru Markétu, později provdanou za syna Jiřího z Poděbrad - Viktorína, kterou rod Ptáčků z Pirkštejna vymírá. Jiří z Poděbrad často zajížděl za svým vychovatelem Hynkem Ptáčkem na Pirkštejn a trávil zde sice krátké, ale určitě příjemné chvíle, mezi něž patřilo i zdokonalování se v šermu a v kurtoazii. V šermířské baladě jsou kromě Hynka Ptáčka a jeho dcery Markéty (ve skutečnosti ji jako dospělou nemohl zažít, zemřel ve čtyřiceti letech na Pirkštejně 27.8.1444, je zde také v kostele sv. Matouše pochován) ostatní postavy vymyšlené. Důraz je kladen na herectví a předvedení šermířského umění, což je nosný obsah celého děje. Text i vlastní realizaci scénáře balady lze upravit podle vlastních potřeb a zkušeností herců a šermířů. Počet účinkujících - 6 mužů, 2 ženy, družina, dvě části (Hradní komnata a Turnaj), doba trvání dle vlastních šermířských možností cca 40 minut, lze hrát na veřejném prostranství při nejrůznějších slavnostech nebo v interiéru.

     První část veselého kusu se zpěvy se odehrává ve třicátých letech 20. století, v americkém městě Texarkana. Zde se chystá český inženýr Nováček Antonín uvést v život svůj důmyslný vynález: kompresor vhánějící vzduch do píšťal varhan v kostele sv. George. Netuší však, že tím připraví o práci jistou mírně retardovanou osobu - Mary Concordovou. Ta si to nechce nechat líbit a se svým tupým a zuřivým manželem se za inženýrem vypraví – a začnou se dít věci… Do sporu se musí vložit i místní kazatel McBůček! Antonín Nováček – hlava česká otevřená – ale nakonec nalézá geniální řešení. A Američané jen koukají.

     Ve druhé části této povedené taškařice se přesuneme do staré vlasti. Zde se do chudé domácnosti manželů Sehnoutkových snaží „na nějaký čas“ vetřít páreček povedených vyžírků, manželů Pižlových. Záhy se z Ameriky vrací i Sehnoutkův strýček Nováček Antonín – s totožným záměrem. Kostel sv. George v Texarkaně do základů vyhořel vinou neodborné instalace elektrického vedení napájejícího kompresor. Pro inženýra se stává texarkanská půda horkou. Nějaký čas pobývá v Chicagu, kde se s přítelem Antoniem Chuanem Saranchem živí coby gigolové. Pak se však Antonínovi zasteskne po „rodné hroudě“… Nakonec vše končí přesně tak, jak má!

     Komedie má dvě samostatné části – v případě nedostatku herců každý z aktérů „stihne“ 2 role.