Zatím poslední O’Rowova hra přináší břitkou, surovou sondu do života jedné středostavovské rodiny. Manželský pár padesátníků – Margaret a Michael – uvítají na začátku hry doma mladšího hosta, Dennise. Teprve postupně z dialogu vyplyne, že Dennis je přítel jejich dcery, jež se ale této seznamovací akce neúčastní.  Zdánlivě bezstarostný hovor naruší až letmá zmínka o jejich synovi – tajemném chlapci, který prý míval své „temné stránky“, v jedenácti letech utekl z domu a beze stopy zmizel. Tak zní alespoň oficiální verze rodičů. Právě tajuplný chlapec se stává ústředním tématem hry – autor postupně poodkrývá jeho osud, přesto Jonathanovo tajemství nikdy úplně neodhalí. Na závěr se alespoň dozvíme, co se stalo oné osudné noci, kdy chlapec „utekl“: poté co se pokusil znásilnit vlastní matku, otec ho zabil. Tím se ale rodina od chlapcova vlivu neodstřihla, jak ukazuje závěrečný výstup hry…

Přestože děj plyne v přítomnosti (de facto v reálném čase pouze s odskoky odpoledne – noc – druhý den), je příběh vyprávěn retrospektivně. Postupně tak odkrýváme jemné vrstvy minulosti: rodinná tajemství, násilnosti, nakonec i vraždu. Přestože je vražda chlapce klíčovým motivem, stává se „pouhou“ pointou, vlastní tragičnost je vedena spíše v přítomném čase než v minulosti a jejích událostech. O’Rowe navíc s chutí své čtenáře/diváky zavádí na falešné stopy, a tak několikrát během hry musí člověk pozměnit předpoklad, ke kterému vedly (jasné) indicie, čímž hra získává jemně detektivní rysy.

Dialogy jsou psány typickým o’rowovským stylem, plné zámlk, přerušení, opakování i nového navázání na započatou, nikdy nedořečenou větu. Mnohé pasáže prostupuje latentní, téměř neznatelná ironie, jiné jsou naopak bez zjevnější příčiny zahaleny temným, tajuplným nádechem (zejména přechody mezi jednotlivými akty). Jak navíc ukázala i britská premiéra v roce 2012, přináší O’Rowova hra zejména výraznou hereckou příležitost pro představitele obou rodičů.

Eric a Cyndy se v životě ještě hledají. Rozhodlnou se, že budou následovat příklad svých přátel Zacha a Shelley a své manželství založí na „Křesťanské domácí disciplíně“. Přenastavení vlastních životů a svého svazku v duchu nového morálního kódu však převrací naruby vše, co o sobě věděli a dosud brali jako samozřejmost. A nejdůležitější otázkou jejich vztahu se pomalu stává: Kdo má ve skutečnosti v jejich soužití větší moc.

Nová komedie oceňovaného amerického autora s nadhledem sleduje snahu opět najít řád v chaosu, který zachvátil novodobé pojetí vztahu.

Cena Laurence Oliviera se udílí umělcům, kteří měli možnost představit se za uplynulý rok na londýnských jevištích. Ceny jsou celosvětově vnímány jako nejvyšší možná pocta v britském divadelním prostředí a jsou ekvivalentem toho, co pro Broadway znamenají ceny Tony a pro  Francii Ceny Molièra.

Výsledky Ceny Laurence Oliviera budou slavnostně vyhlášeny 12. dubna v budově Royal Opera House. Nominované hry jsou k dispozici v DILIA.

V kategorii nejlepší drama byly nominovány tyto tituly:

• Mike Bartlett: King Charles III
• Jennifer Haley: The Nether
• Mark Hayhurst: Taken At Midnight
• Hilary Mantel, Mike Poulton: Wolf Hall and Bring Up The Bodies

V kategorii nejlepší komedie byly nominovány:

• Moira Buffini: Handbagged
• Henry Lewis, Jonathan Sayer, Henry Shields: The Play That Goes Wrong
• Lee Hall: Shakespeare In Love

V kategorii nejlepší znovuuvedení hry byly nominovány:

• Arthur Miller: Pohled z mostu
• Tennessee Williams: Tramvaj do stanice touha
• Arthur Miller: Čarodějky ze Salemu
• Kevin Elyot: My Night with Reg
• David Hare: Skleněný strop

Většina nominovaných her dostupná v DILIA. Dotazy a objednávky na e-mail: kostak@dilia.cz

Královna je mrtva: po letech čekání má na trůn nastoupit princ. Před sebou má mocnou budoucnost. Ale jak má vládnout? Nová kontroverzní hra Mika Bartletta odhaluje pod korunami skutečné lidi, nepsaná pravidla demokracie a svědomí nejslavnější britské rodiny. Drama se záměrně blíží stylem i strukturou Shakespearovým historickým hrám. Většina dialogů je psána blankversem, obsahuje komickou vedlejší zápletku a občasně se v ní zjevuje tajemný přízrak.

Hru v roce 2014 uvedlo londýnské Almeida theatre, odkud se pro velký úspěch přesunula na West End.

Wolf Hall

Anglie v roce 1527. Jindřich VIII. je králem již skoro 20 let a zoufale touží po mužském dědici. Ve snaze o rozvod požádá Kardinála Wolseye, aby přesvědčil Papeže ke svolení anulace sňatku. S každým měsíce, který uběhne bez jediné známky pokroky, roste králův hněv. Do této situace na dvůr přichází Thomas Cromwell. Žoldák, mistrovský politik, právník a zbožňující otec. Zatímco se navenek snaží dopomoct Jindřichovi ke splnění jeho přání, ve skutečnosti nemilosrdně sleduje svou vlastní snahu o panovnickou reformu.

Bring Up the Bodies

Anna Boleynová se stala Královnou, cestu po bok Jindřicha jí pomohl uvolnit Cromwell. Ale i tak Jindřich zůstává bez mužského dědice. Konflikt s katolickou církví izoloval Anglii od zbytku Evropy, zatímco Francie s Římem soupeří o svou pozici. Zatímco Král propadá okouzlení zdánlivě prostičkou Jane Seymourovou, Cromwell pokračuje ve svých snahách na stále těkavějším dvoře. Okouzluje, šikanuje a manipuluje šlechtice, dvořany i cizí posily, aby uspokojil Jindřichovi nároky, udržel národ v bezpečí a přitom pokračoval v plnění svých vlastních ambicí.

Bývalý úspěšný chirurg už nevydrží dotyky živých lidí. Dva hlasy se spojí na telefonu. Zoufala matka prosí o možnost naposledy obejmout svého syna. Mladá žena se snaží nalézt usmíření. Mladý idealistický pár se snaží znovu obnovit svůj vztah po nevěře.

Nesourodé životy se navzájem prolínají, kříží, ovlivňují a propojují. Hra australské autorky, v níž se životy smrskávají na ty nejmenší momenty náhodné intimity.