Dramatizace věhlasného románu Isaaca Bashevise Singera. Příběh artistního umělce a kouzelníka, který spíš než nad nebezpečnou propastí svého lana balancuje nad četnými vztahy se ženami. Jaša Mazur, více bohém, nežli žid, hledá uspokojení své touhy a opojných vizí. Hledá slávu, lásku, peníze, tedy skoro vše, kvůli čemu se člověk trápí, dokud chodí po zemi. Jaša Mazur hledá velký svět a nachází ho kupodivu v lidském nitru, v nejhlubším koutě našich srdcí, kam se také z pozlacených svícnů, knih a krucifixů utekl Bůh. Kouzelník z Lublinu je pronikavou zpovědí divokého temperamentu a ticha, je oslavou života i nicoty. Odhaluje triky a švindly nejen charismatických kouzelníků, ale nás všech.

Příběh je zasazen do „cirkusového prostředí“, do pokojů žen, milenek a dcer, doprostřed chóru zpívajících chasidů a do prostoru mezi nebem a zemí.   

Dva životní autsajdři, neúspěšný spisovatel v nepovedeném manželství (Tomáš), a schopná a vzdělaná novinářka, nicméně donkichotovská idealistka, která způsobuje jen skandály (Dominika), se rozhodnou zkusit štěstí v politice: založili stranu programově se hlásící k tradicím a duchu první republiky a  jejímu symbolu, duchovnímu odkazu Masaryka.

Jejich Strana ideálů humanitních se s 5,1%  se překvapivě dostane do sněmovny. Musí teď čelit úsměškům co oněmi „duchy první republiky a Masaryka“ míní a co hodlají konkretně dělat. Domča přemluví Tomáše, jako předsedu strany a ateistu, aby šel na seanci a nechal si ducha TGM vyvolat. To se kupodivu podaří. Když se duch TGM dozví rok, ve kterém se nachází, nic už ho nezadrží, aby vyrazil ven: vždycky toužil uvidět svět, jaký bude, až on tady nebude a teď vše může, sám neviděn, uvidět „na vlastní oči“. Nespokojí se však pouze s tím, co vidí, chce všem nepochopitelnostem naší doby i rozumět. Přilepí se na Tomáše a s naléhavostí dítěte se dožaduje neustálého vysvětlování.

Navenek tak Tomáš působí jako psychopat v pokročilém stadiu, mluví sám se sebou, gestikuluje, okřikuje se. Ve sněmovně mu duch TGM skáče do řeči při projevu, hodnotí co a jak bylo řečeno. Koalice i opozice s rekodní rychlostí  odsouhlasí žádost o Tomášovo psychiatrické vyšetření. 

Marně se Tomáš celou dobu snaží ducha zbavit. Navíc Domča ducha TGM brání: mít za konzultanta on line neviditelného Masaryka je neocenitelná výhoda oproti ostatním. Poradí si i s žádostí o vyšetření: na rozdíl od psychiatrických řemeslníků a rutinérů, kteří by nikdy Tomášův stav nepochopili a nevydali glejt, že jen momentálně trpí normálním syndromem vyhoření, ví o doktorce, pro kterou to bude zajímavá i zábavná debata o věcech nadpřirozených: doktorka Wienersteinová, „nádherná baba, Werich v sukních“. Rozprava v její ordinaci mezi ní a TGM a jeho „tlumočníkem“, kterou následně Tomáš Domče vylíčí jako „hody duchaplnosti, myšlenkovou žranici a obžerství  humoru“ a „hvězdnou hodinu trvající několik hodin“. Duch TGM tu vyjádří své rozčarování ze zdejšího „pobytu“, v němž tato debata byla jedinou světlou výjimkou připomínající mu pátečníky u Čapků. To, co tu viděl, není, aspoň pro něj, k životu: neprodleně se vrací ke své rodině do lánské hrobky.

Tomáš konečně Masarykova ducha pochopí, dá Domče za pravdu, s lítostí přizná, že mu bude chybět... Masaryk se ještě na moment vrátí, aby se, jak slušnost velí, rozloučil a omluvil za nepříjemnosti, jež jim způsobil. Domča stačí ještě vznést dotaz, jak to vidí s jejich stranou? Odpověď je překvapivá: osobně lituje, že obětoval politice, té přelétavé nevděčné dámě, většinu života. Vždyť jeho celoživotní dílo Republika Československá již neexistuje. Kdyby všechen ten vyčerpávající čas věnoval své vzácné rodině a literatuře... Ostatně pan Tomáš je přece spisovatel...

Motto: „Tak dlouho chodíš na večírky až zestárneš a namísto ketaminu sháníš kendamil.“

Druhý text z řady příběhů s Miriam Šedou, celoživotním autorovým alteregem. Tentokrát se Macháček v rámci prequelového vyprávění vydal do nejútlejšího dětství i dospívání svojí antihrdinky, aby pátral proč v prvním dílu cyklu postava Miriam Šedé ozřejmuje, že „jako sirotek umí docenit“ řadu věcí. Při psaní vycházel Macháček ze svých bezprostředních rodičovských zážitků. Ačkoliv děj zasadil do raných let 21. století (a pokračuje k současnosti), rodičovství navždy zůstane nepřenositelnou, jedinečnou zkušeností, o níž si ale mnozí - lidově řečeno - “musí něco myslet”. Elektrizující surrealistická skrumáž obrazů má pak asociovat tempo, v němž se novopečení rodiče, navíc nesezdaná dvojice - známý optik v silné zálibě ve Star Wars a progresivní feministka - ocitá. Součástí textu je experimentální báseň VŠECHNO obsahující přes 420 jednoslabičných slov.

V rámci scénické poznámky, jaksi pod čarou, se rozvíjí druhý celek R: Generace sebelítosti, fiktivní rozhovor s autorem, ještě fiktivnějším Macháčkovým alteregem. Jeho podstata má doslova přijít na hnijící zoubek zdánlivé doby nevinnosti, v rámci níž se mohla i vážná témata propírat prizmatem popkultury i popkulturních referencí, protože tehdy přece “o nic nešlo”.  

Než se českými jevišti přehnalo autofikční šílenství, vznikla Miriam Šedá, text, v němž se autor sám stává postavou. Představuje poněkud nejistého, promiskuitního pedagoga na humanitním pracovišti, který si masivně přivydělává psaním hoaxů. V nepravděpodobné romanci ho smete studentka „bez příčiny“ a pozdější femme fatale Miriam Šedá, prorokyně života v naprosté prázdnotě, fanatická milovnice Star Wars a autorovo celoživotní alter ego. Dialogy i struktura textu jsou konstruovány s vědomím, že život probíhá jako neustálá série rozhovorů bez pointy (například při přijímačkách, posezení na baru nebo při kokainovém mejdanu). Pointami tedy nehýří ani Macháčkovy dialogy, jakožto nevysvětlují přítomnost ironických scénických poznámek, které jako nezbedné, anarchizující elementy vstupují do rozprav i děje. Vše se rozmělňuje v mlze vnějškových podnětů jako vědomí člověka zavaleného vizuálním smogem a zároveň přežívajícího v ideovém vakuu. Navzdory skepsi si je autor vědom, že světu i životu zbaveného smyslu vrací přese všechnu obecnou prázdnotu význam i drobné banality a pokleslé žertování.

Text se umístil na 5. - 9. místě v kategorii Nově uvedená hra v rámci ankety Cen divadelní kritiky 2020.   

Pro děti od 4 let a celou rodinu. Andělé mají rušné období. Zlý král Herodes se bojí. Pastýři jsou v pohodě. Josef s Marií mají co dělat, aby to vše přečkali. A co Ježíšek a tři králové? Takhle přesně to tenkrát bylo.

Vánoční hra (lze hrát cca od listopadu do února).

Hra měla premiéru v lednu 2024.

Pro děti od 3 let a celou rodinu. Zajíček objevuje svět. Nachází kamarády, se kterými zažívá dobrodružství. Zajíček se naučí být trpělivý a myška pečovat o svoje zoubky. Nakonec i návštěva doktora se s pomocí kamarádů dá přežít. A zajíček vlastně není ani tak moc malý.

Hra měla premiéru v říjnu 2024.