Kde identita tvá? sleduje příběhy lidí, kteří pod vedením svérázného kouče pracují na svých nových identitách. Herec Franz se snaží vymanit ze škatulky toho, kdo hraje role nacistů, éterická Věra zkoumá ve své vaně možnosti života mořské panny a Venezuelanka Jana je odhodlaná překonat všechny kulturní šoky a co nejlépe zapadnout v Česku. Cesta seberozvoje je však trnitá a nevyzpytatelná.

Dramatická výpověď o problematice svědomí, charakterových zkoušek a sebezničujícího konzumenství. Příběh letce, který zmizel v bermudském trojúhelníku s celou letkou, a když se po čtyřiceti letech nezestárlý znovu objeví, stane se předmětem zájmu psychiatrů i politiků. Postupná rekonstrukce toho, co zažil, přináší svědectví o podivném biologickém organismu, jenž své oběti pohlcuje tím, že je nechává žít ve věčných slastech. Antiutopický rys morálně apelativního dramatu podtrhuje tragické finále hry nenabízející žádnou útěchu či naději, neboť letcova touha podat své svědectví veřejně naráží na vedení kliniky i záměry politické moci. 

Modelová tragikomedie Holátka využívá principu „divadla na divadle“. Dvě vzájemně se protínající motivické linie hry tvoří zkoušky amatérského divadla připravujícího inscenaci pásma o Ptákolidech, jejichž svět postihla zkáza, a privátní život členů souboru. Postupné odhalování jednotlivých charakterů, spjaté s motivy svědomí a viny, přerůstá v závěru pod náporem falešné zprávy o tragické havárii kolegů v mravní zkoušku a dává hře vyznění společenskokritické morality.

Letní komedie plná nadsázky a satirického humoru zpracovává fenomén šíření poplašných zpráv. Sociolog a vědec Bedřich Semínko a reportérka Valérie Kusá rozehrávají experiment, který má ukázat, jak se nepravdivé informace šíří společností jako virus. V rámci této mystifikace rozšíří zprávu o výskytu komárů nakažených malárií na našem území, což vyústí v lavinu absurdních situací, zmatků a komických nedorozumění. V jednotlivých obrazech se dostáváme například na  tiskovou konferenci, nudistickou pláž či palubu vesmírné lodi Apollo.   

Hra zároveň odlehčeně přibližuje teorii memetiky a upozorňuje na důsledky bezmyšlenkovité důvěry v média. Text takřka pouliční komedie nabízí velký prostor pro hereckou improvizaci a scénografickou svobodu a je vhodný  pro soubory, které preferují živelnější formu vyprávění. 

Autorem hry je Robert Král a kolektiv.

Manželský pár ve věku padesáti let jako každý rok tráví Silvestr doma se svými vrstevníky, rovněž manželským párem, který už mnoho let patří mezi jejich nejbližší přátele. Tentokrát poruší zajeté stereotypy a poslední den v roce se rozhodnou oslavit jinak než v minulosti. Obvykle poklidný silvestrovský večer se změní v jednu velkou komedii. Začnou se dít nepředvídatelné věci s nečekaným rozuzlením, které navíc naruší nečekaná návštěva „přepadovka“ dospělých dětí manželského páru, který oslavu hostí. Svým rodičům přijdou oznámit nečekanou zprávu.

Významovou část monologu  Marie tvoří dvojí plán: děj se rozehrává ve dvou časových rovinách, v současnosti a minulosti. Současnost ztvárňuje postava Herečky (která přebírá pro svou uměleckou interpretaci životní peripetie postavy Marie) a  minulost (v níž se ze vzpomínek a naznačených témat dovídáme důležitá data z polských poválečných politických dějin) představuje autentická Marie.

Marie, lékařka protialkoholické léčebny se vyznává z toho, jak prožila svůj život a své lásky. V jejím životě zakotvili tři muži. Prvního milence (ve své svazácké nerozvážnosti v 50. letech m.s.) „zradila“. Zemřel potom následkem důlního úrazu. Celý život na něj vzpomíná a zjevuje se jí ve snech. Druhého muže, který jí zařídil život na vsi a s nímž má dceru, po čase opouští a vrací se zpět do města, do léčebny a přednášet na univerzitě. Její třetí muž, původní profesí historik, který nikdy nepracoval ve svém oboru (nebo nemohl?) a nyní pracuje jako soustružník, je člověk, který není s to se uvázat či někde zakotvit. Proto i tento vztah končí a zůstává jen na udržovaném přátelství a občasných návštěvách.

Kompozičním elementem monodramatu je Mariina nemoc a blížící se smrt – proto se Marie rozhodla pro zpověď (v dopisech) neznámé Herečce a divák či posluchač se dovídá to, co Herečku z Mariina osudu nejvíc zaujalo a co se rozhodla interpretovat.

V textu jsou citace děl básníků,  L. Staffa, samotného autora (Wszystko jest obok)  a úryvek básně T. S. Eliota Dutí lidé.       

Dějištěm hry je kosmetický salon, který nabízí i masáže. Vtipně pojatý nápad o masérce v kouzelném kosmetickém salonu, který dokáže nejen omladit tváře svým klientům, ale i vyhladit a zatřít jakékoliv známky negativních lidských vlastností – bezcharakternosti, sklonu k nepoctivosti, kariérismu, zrady přátel apod. Dokonalá maska totiž zajišťuje úspěch ve všech sférách lidské existence, takže lidské tváře jsou dokonalé, bezúhonné, usměvavé, dokonce i příjemné a jejich „nekalé činnosti“ či různorodá větší či menší darebáctví jsou eliminována.

Poučíme se s vtipem a humorem o tom, že nejtěžší je udržet si tuto masku až do konce života. Nadčasová hra o upovídané ženě – masérce, která se na společenské problémy dívá s velkým nadhledem a žahavým humorem.

Po formální stránce oblíbený (a v Polsku velmi často využívaný) princip jevištních akcí: rozehraný vztah živého herce s loutkou – manekýnem.

I o vážných věcech se dá vyprávět s humorem a nadsázkou.

Komedie na neveselé téma domácího násilí. Žena se přichází přiznat na policii k vraždě manžela. Ve hře nejdete mnoho scének ze života ženy, spoustu humorných až absurdních situací.

Absurdní drama o hledání smyslu získávání titulů a způsobu jejich dosahování, získávání postavení a dosahování vlivu s úžasem poznání, že úklid v tomto směru může hrát zásadní roli. Koncentrované myšlenky pro pozorného diváka, který provázen humorem se bude dobírat podstaty smyslu ověnčených jmen tituly.