Dva produkční a neúprosně se blížící začátek představení. A ne jen tak ledajakého. Premiéra. Už jen hodina do startu. A na krku samé trable.

Text se snaží nahlížet z perspektivy několika divadelních profesí na zákulisí divadelního provozu. Autorka v něm vychází s vlastních zkušeností, které v různých divadlech zažila, a snaží se skrze ně poukázat na nešvary, které divadelníky nejen trápí, ale i ty, na kterých se mnohdy sami podílejí.

Dvě postarší vzdělané dámy se chystají společně oslavit jubileum jedné z nich. Jako dárek k sedmdesátinám objedná ta druhá u agentury „STÁJ GIGOLO“ dva placené společníky pro jejich slavnostní večer. Tito gigolové mají být ale podle smlouvy pouze strůjci společenské zábavy, nikoli jakékoli erotiky. Jeden z gigolů se však při telefonátu s jejich šéfem velmi nevybíravě až vulgárně vyjádří o obou dámách, o jejich stáří a o jejich ujetém vlaku erotiky. Přitom ale netuší, že je dámami poslouchán za dveřmi. Tento odsudek dámy nesmírně urazí a rozhodnou se, zcela proti podmínkám smlouvy, na gigolech právě erotiku za každou cenu požadovat a donutit je tím k úprku a navrácení peněz. To se jim ale přes veškerou snahu nepodaří, přičemž v závěru příběhu se do dění zapojuje i šéf a majitel firmy, bývalý boxerský šampion. Vše se pak rozvíjí řadou překvapení a úsměvných situací. V celém příběhu se o erotice sice často mluví, žádná praktická se v něm ale ani náznakem nekoná.  

Do chaty kdesi na samotě za vesnicí postupně přicházejí různé osoby. Jen příchozí manželský pár mluví o tom, že přijeli na casting. Díky tomu, že má každý z deseti navzájem si neznámých lidí plnou hlavu právě té soutěže, do které se přihlásil, probíhají jejich dialogy stylem „jeden o voze, druhý o koze“. Postupně vycházejí ven na terasu, aby se „provětrali“.  V momentě, když jsou zase všichni zpět, objeví se na scéně policejní komisařka, která jim oznámí, že dole u jezera byla nalezena mrtvola muže. Vyšetřování začíná sepsáním jmenného seznamu zúčastněných, při tom se ukáže, že všechna křestní jména začínají písmenem „V“.  Dále se diváci dozvědí, kdo na jaký casting přijel, čímž se vysvětlí jejich podivné způsoby vystupování. Komisařka chce provést rekonstrukci, nikoliv vraždy, ale toho, co dělaly jednotlivé osoby mimo chatu.

Na terase za chatou usedne komisařka do skládacího (rybářského) křesílka a sleduje rekonstrukci. Jednotlivé postavy vycházejí z chaty na terasu. Teď se ukazuje, že někteří se dokonce znají z dřívějška, někteří lidé by mohli mít důvod se někoho ve svém životě zbavit. Postupně se mění zdánlivá podezření a naopak ověřená alibi. V momentě, kdy to vypadá, že vrahem mohl být i někdo z venčí, dochází ke zvratu.

K velkému překvapení všech děj náhle stopne komisařka (ve skutečnosti televizní režisérka, ale to netušili ani diváci, ani účastníci castingu) a oznámí, že končí natáčení. Postavy na jevišti jsou v šoku, když se dozvídají, že nešlo o casting (a o mrtvolu), že se vlastně staly protagonisty nové mystifikační reality show, seriálu „Abeceda Života“, dílu 22. s podnázvem „Vražedné Véčko“.

Předěly jednotlivých obrazů jsou vyplněny vtipnými audio reklamami.

Zemřel slavný malíř a těsně před smrtí spálil svůj dům a s ním všechna svá díla. Zachovalo se jen jedno jediné, to poslední, uložené v sejfu švýcarského hotelu. Veřejnosti bude poprvé odhaleno právě dnes. Na slavnostní akt odhalení přijelo pět žen, které od autora obdržely osobní pozvánku s vlastnoručním podpisem, odeslanou ještě před jeho smrtí. V závěti totiž stojí jediná věta: „Obraz zdědí ta mrcha, která mě zabila.“ Zcela jistě jde o metaforické vyjádření. Historici umění se shodují, že na portrétu musí být zobrazena ta, která byla pro umělce tou nejdůležitější. Autor si také přál, aby se této významné události zúčastnili svědci, aby se předešlo jakýmkoli pochybnostem. Buď bude podoba zobrazené ženy očividná, a vše proběhne hladce, ale pokud je obraz abstraktní, bude nutné vyslechnout příběhy všech pěti žen, aby se zjistilo, která je onou vyvolenou.

K dispozici je podrobná synopse v češtině.

Oslava narozenin skončila předevčírem, kocovina ještě trvá, ale jedna věc Olju teprve čeká. Musí otevřít poslední mámin dopis. Je jí osmadvacet. Přesně tolik bylo její mámě, když umřela. Před smrtí přitom napsala čtyřiadvacet dopisů, ke každým Oljiným narozeninám jeden. Teď zbývá přečíst ten poslední… Ještě je čas, nic se nesmí uspěchat. Ani druhé loučení s mámou. Přesto se někde v Olje už sbírá na všechno, co bude potom. Co bude potom? Když už teď její tělo ví, že…

Osobitá, otevřená a ironická zpověď temných zážitků, trapnosti a beznaděje mladé ženy žijící na jihu Ruska. Tématem hry není jen mateřství a mezigenerační dialog, ale i hledání lásky a místa na světě. Nelineární vyprávění mladé ruské dramatičky, představitelky „nového symbolismu“ se dotýká osobní zkušenosti i věčných otázek.

„Snadno a rychle ses vzdala Ruska, buď tedy důsledná a vzdej se i svého jazyka!"

„Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.“

„Fuck The War Together“

„V našich stepích je víc sněhu než v ráji.“

Autentické dokumentární svědectví dramatičky, která opustila Rusko kvůli Putinově válce na Ukrajině. Mozaika složená z reálných zpráv a autorčiny korespondence na sociálních sítích, e-mailové a chatové konverzace s jejími přáteli, příbuznými, ale i trolly a zcela cizími lidmi je zasazena do částečně smyšleného rámce vztahu s přítelem Ignátem – Ukrajincem z Kyjeva, který začátkem války vstoupil jako dobrovolník do armády a se kterým vzápětí ztratila veškeré spojení. Hra nám zprostředkovává průnik do psychického rozpoložení Rusů, kteří aktivně nesouhlasí s Putinovou agresí, nechává nás nahlédnout do jejich nesnadné životní situace, odhaluje rozpadající se mezilidské vztahy uvnitř rodin i mezi přáteli, ztrátu jistot, nutnost úniku, ať už v podobě emigrace či vnitřního exilu. Zároveň poukazuje na principy vymývání mozku u opačně smýšlejících Rusů. Nechává promlouvat i ukrajinskou stranu, která může mít k tzv. "hodným" Rusům problematický a rozporuplný vztah.

Hra existuje také ve zkrácené verzi a v monologické verzi, v níž je zdůrazněna pouze milostná linie, ale stále jde o text o válce.

Hra byla přeložena do angličtiny, francouzštiny a češtiny.

Fantasmagorická road-movie po mrtvém těle mrtvé vlasti ve jménu splnění mise: uskutečnit Putinovu smrt. Odyssea je svobodná matka, žijící na chudém předměstí ruské provincie. Je hlavou rodiny, kterou tvoří postižená dcera a tchyně. Její bývalý manžel je ve vězení. Žije "jako všichni ostatní", ale jednoho dne (v předvečer začátku hry) uposlechne podivné znamení a koupí králíka na sváteční guláš. A jako ve staré pohádce v něm najde kachnu. A v kachně je vejce. A protože kdysi absolvovala kurz folkloristiky na filologické fakultě, ví, co je ve vejci: smrt padoucha; smrt vládce. To ví každý. Ale osud zasáhne a vejce nakonec skončí v odpadkovém koši. A Odyssea se ocitá tváří v tvář svému osudu. Její běžný každodenní život skončil a ona se podobně jako Frodo k sopce vydává na smetiště, kterým je Platónův Eidos Ruska.

Na této groteskní cestě do Pustiny se setkává s mnoha přízraky, které ztělesňují avatary a tváře vlasti: s Babou Jagou závislou na internetu, s Putinovým ideologem, s mrtvým Gogolem, kterého Rusko kdysi uneslo z Ukrajiny a pak se jím nakazilo, s básníkem a občanem, s mrtvými opozičníky a s jejím mrtvým manželem, který odešel z vězení do války na Ukrajinu a nyní představuje vyslance všeho zla..... Po mnoha dobrodružstvích Odyssea zjišťuje, že Putin není sám, že je to jeden ze tří tváří. Je to legendární ruský tříhlavý drak Zmey Gorynyč. Jednu hlavu se jí podaří zničit a úřady ji za to odsoudí k popravě. Nastává obludně kruté mučení, protože (přesně podle Michela Foucaulta) ten, kdo se pokusil o tělo vládce, se pokusil o tělo státu. Ale osud opět zasáhne...

Osud Odyssey však není důležitý. Důležitá je Putinova smrt.

Hra je jedním z vítězů mezinárodní soutěže Ljubimovka v roce 2023 (nominace pro profesionály).

V současné době se překládá do němčiny a polštiny.