Jedno zazvonění u dveří změní Marcovi Parodimu celý život. Nezvaný host, Paolo Ferri, se u Marca chová jako doma, nechá si uvařit kávu a hlavně – je to vrah. Když u Marcových dveří zazvoní druhý nezvaný host, Paolo Ferri ho nemilosrdně zastřelí, zatímco mu Marco připravuje v kuchyni kávu. Mrtvola na podlaze a vrah fuč. Chiara, Marcova kamarádka, není poslední, kdo si myslí, že toho mrtvého zabil Marco. Nakonec uvěří Marcovu vysvětlení, nikoli však policie, ani lékaři na psychiatrickém oddělení. Marco je nucen podstoupit několikaletou terapii a odchází z ústavu s přesvědčením, že to bylo tehdy jeho druhé já, dokonce pojmenované jako Paolo Ferri, které vraždilo. Poměrně vyrovnaný a „vyléčený“ Marco se ožení s Chiarou a žije šťastně, celá ta nepříjemná záležitost je po 9 letech konečně za nimi. Ale ouvej, jednoho dne potká Marco na ulici muže, který se představí jako Paolo Ferri… Velmi dobře napsané dialogy zpracovávají vážné téma vtipnou formou a čtenář/divák jen pomalu cítí, jak mu tuhne úsměv na rtech.

Komorní romantická komedie britského dramatika, skladatele a zpěváka Willyho Russella (např muzikál Pokrevní bratři) vypráví pygmalionovský příběh mladé a nevzdělané kadeřnice, která by se ráda naučila něco o anglické literatuře a jejím profesorovi, kterého živelná a upřímná Rita pro změnu naučí něco o životě a vlastně i literatuře, protože její vidění světa je příjemně neotřelé a originální.Ritě vzdělání a nové obzory umožní změnit život a získat sebedůvěru – málem při tom ale ztratí sama sebe...
V Británii byla v roce 1980 vyhlášena nejlepšíkomedií roku, tři roky poté ji režisér Lewis Gilbert zfilmoval s Michaelem Cainem a Julií Waltersovou.

Nejnovější hra Pool (no water) dramatika Marka Ravenhilla, slavného „enfant terrible“ britské dramatiky 90. let, se věnuje tématu přátelství a jeho odolnosti vůči závisti a zášti. Jak se skupina umělců, kteří se přátelí již řadu let, vyrovná se závratnou kariérou jedné z nich? Jsou pozváni do její luxusní vily s nádherným bazénem a jejich závist přerůstá v nenávist. Předstírané radovánky u bazénu však vyústí v tragédii a slavná umělkyně končí v bezvědomí a zmrzačená v nemocnici. Její „přátelé“ využijí neštěstí pro svou další uměleckou tvorbu, natáčí její zohavené tělo a již se vidí, jak vystavují v nejprestižnějších galeriích. Mají se cítit provinile? Vždyť ona sama postavila svou kariéru na výtvarných objektech využívajících „krev, obvazy a kondomy“ jejich společného kamaráda, který zemřel na AIDS.
    Ravenhillova krátká hra je psána ve formě monologu, což umožňuje nejrůznější varianty inscenování. V prvním nastudování hry skupinou Frantic Assembly v Lyric Hammersmith Theatre v Londýně na podzim roku 2006 účinkovali dva herci a dvě herečky.

Josef a Marie mají na zahradě fotbalové hřiště. Marie by chtěla spíš stromy nebo zeleninu. Josef seká trávu na hřišti. Sedmnáct let. Furt dokola. Tráva musí mít správnou výšku. Chlapi hrajou. Čeká je důležitej zápas. Bedřich má depresi. Opouští ho žena. Furt dokola. Beáta chodí do supermarketu. Zouvá si boty a chodí bosá mezi regály. Marie se ráda prochází po trávě. Jenže na hřišti je tráva ostrá, jak to Josef každej den seká. Františkovi je čtrnáct. Jednoho dne si oblékne maminčiny bílé šaty. Každej má jedno tajemství, o které by se rád podělil. Každej někoho opouští, aby se mohl vracet.

já lidi miluju - lidi umí čarovat - když chtějí - umí věci - jaký si neumíš představit - lidi to je estetika - estetika hřiště - divák a hráč - fotbal to je hlediště a jeviště - marie - lidi mě bolí a nemůžu bez nich bejt - nejde o fotbal - jde furt jen o lidi - to ti je tak krásný - jen oni to nevidí

Hra získala za rok 2006 Cenu Evalda Schorma, kterou každoročně udílí agentura DILIA talentovaným autorům z řad studentů divadelních škol. V režii Lukáše Trpišovského ji vysílal český rozhlas v hlavních rolích s Josefem Poláškem, Danou Batulkovou a Zdenou Hadrbolcovou.

Agónie Extáze je trojicí aktovek mexické autorky Sabiny Berman. Postavy v jednotlivých aktovkách mohou být hrány jednou ženou a jedním mužem, ale také vždy jiným párem.
    Text osciluje mezi tématy rodu, identity a sexuality tóny humornými, hravými i absurdními. Tři v jednu hru sjednocené jednoaktovky Suplicio del placer (Agónie extáze)sdílejí několik společných rysů – zaostření na milostný vztah muže a ženy, El a Ella (On a Ona)a třetí, nepřítomnou, postavu, jejíž hrozba či vnější vliv je neustále zpřítomňován odkazy na její osobu; nepostradatelná přítomnost předmětu, na který poukazuje titul jednotlivých her – Knírek, hodinky značky „Cartier“ a Pistoli; a nakonec kombinace témat související s rodovým postavením a představováním rodových rolí, tedy „rolí v rolích“. Jak se zdá název hry Agónie extáze v sobě nese dichotomii, která je integrální součástí postupně se vyčerpávající bojovné hry mezi pohlavími.

Krátká hra Švédský stůl nese podtitul – tragédie o třech chodech. Tento thriller je vybudován na dramatické situaci, že postavy – Rytíř z Vekova, Špička rumová či vaječněkoňaková, Uzený losos – budou jednou, respektive poměrně brzy, snězeny. Stylizace postav do jednotlivých pochoutek rautového stolu je inspirována loutkovým divadlem, by? se Drábek dovolává inspirace filmové a přirovnává Rytíře k samurajovi, neohroženému bojovníkovi. Představa rytíře s mečem = jednohubky s párátkem je z loutkového divadla. Postavy mluví patetickým jazykem. Groteskní situace je vyvolána již samotným umístěním jednohubkových Gulliverů do říše obrů – kritiků a celebrit kulturního světa apod. Nebo naopak degradací jepičího života jednohubek, ve kterém Rytíř prožije románek se Špičkou, ale jehož základním životním smyslem je projít zažívacím traktem obra.   Švédský stůl je má verze příběhu nesmrtelné lásky. Hrdě se hlásím k tomu, že mému Romeovi a Julii odpadává z těl těsto, petržel a čokoládová poleva. D.D.

Tragikomický příběh neš?astníků bloudících atraktivní džunglí hypermarketového světa. Anna – "recitátorka" reklam v obchodním domě. Karin – neúspěšná herečka. Ian – manažer. Eva – prostitutka. Petr – bývalý estébák. Všichni se jednoho dne potkají v hypermarketu. Někteří tu pracují, někteří nakupují, někteří provokují... Některým možná dokonce změnil hypermarket život. Zatímco Karin dál dabuje nekonečné stupidní telenovely, z Evy se stává skutečná filmová hvězda a Petr řeší svůj hlad po fízlování vlastní videoslužbou. A všichni jsou tak trochu smutnými klauny, kteří se jen zběsile snaží naplnit scénář lidských příběhů. Současné sociální drama o traumatech dnešní doby ve vyzývavě postmoderním hávu. Ian: "Hypermarket je vzrušující místo. Vyvolává pocit neomezených možností. Jdete si koupit žvýkačky a odcházíte s mikrovlnkou. Lidi se vrátí z nákupů a doma si napětí vybíjejí sexem. Třiatřicet procent početí je způsobeno návštěvou hypermarketů."

Je po válce, ale nenávist, vraždění a pomsta zůstává. Hořkost nám zatemnila mozek a my střílíme a střílíme... slovy... náboji... do srdce... do těla. Pomsta nás ovládá staletí a i teď, kdy je zapotřebí, aby si země a lidé odpočali, zaplakali a otřepali se z hrůz, kdy je potřeba si podat ruce a obejmout se, jsme schopni v sobě najít špetku síly a všechno všem oplatit.
    Miroslav Bambušek osobitým a citlivým způsobem zobrazuje trhlinu naší poválečné doby. Čechové se, zmožení a unavení z hrůz válečné doby, ale stále plní zloby, která byla silnější než cokoliv jiného, se stejnou krutostí mstili německému lidu. Muži, ženy, děti a vše, co mělo německou národnost, vše se střílelo a jako odpad házelo na jednu hromadu. Oko za oko, zub za zub? Ano, jedině tohle pravidlo zůstává a taky pach, pach, který se usadil do mraků, pach strachu a krve.
    Děj nás seznamuje se třemi postavami, Josefem Ottem, Josefem Kitlem a Annou Löwenbeinovou. Všechny tři spojuje konec války, všechny tři spojuje strach. Anna je Němka, která se jednoho večera dovolá Josefovi a přemlouvá ho, aby zachránil její maminku, která byla odvezena do tábora a čeká na smrt. Josef, který je poznamenán hrůzou koncentračního tábora, kde byl jeho tatínek zastřelen a jeho maminka si posléze vzala život, nejprve pomoci Anně odmítá. Jak se hovor vyostřuje, postupně se do Anny zamilovává. Josef Otte, který pracuje u nádražní revoluční gardy, patří přesně k těm, kterým vystřílet zásobník do německé ženy přináší přinejmenším pocit zúčtování. Jsi Němec? Chcípni. Krátká hra Miroslava Bambuška, držitele Ceny Alfréda Radoka, vystihuje poválečnou náladu nejen v České Republice, ale v celém světě.

Čtyřicetiletá přitažlivá malířka Sofie se na večírku seznámí s padesátiletým úspěšným podnikatelem Filipem. Okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra a rozvine se vztah, který oběma přinese štěstí a naplnění, v které už nedoufali. Jejich téměř ideální soužití pozorujeme ve sledu vtipných scén (např. když si „zařizují“ novou lednici). Krize přichází teprve v okamžiku, kdy Sofie otěhotní. Filip je totiž nadšený představou, že by se neočekávaně ještě mohl stát otcem, kdežto Sofie si připadá na mateřství stará a nechce se kvůli dítěti vzdát své kariéry a umění, kterému vše obětovala. Ostrý spor je přivede až k psychologovi, jenž se jim snaží pomoci. Jejich vztah je však přesto na pokraji zániku. A pak přijde osudné ráno, kdy má Sofie odejet do nemocnice na potrat...     Komorní drama se v USA setkalo se značným zájmem publika. Přináší skvělé herecké příležitosti pro muže a ženu středního věku.