uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku tento :                     DODATEK K LICENČNÍ SMLOUVĚ č. 70/03-13/si ze dne 27.8.2003                      i.            Odst. 6. původní smlouvy se upravuje následovně: Česká televize se zavazuje uhradit poplatky dle odst. 1., DPH dle platných a účinných předpisů a bankovní výlohy nejpozději do 14 dnů po obdržení písemného vyúčtování.                    ii.            Ostatní ustanovení původní smlouvy zůstávají nedotčena.        

    Ochrana autorských děl, dejme tomu v začátku 20.století, se vyznačovala jednoduchostí z toho důvodu, že bylo poměrně zjistitelné, jak a v jakém množství je autorské dílo užíváno. Vydal-li nakladatel Karlovi Čapkovi knihu, bylo jasné v kolika výtiscích vyšla, že se prodává a maximálně půjčuje ve veřejných knihovnách. Natočil-li Martin Frič film, bylo poměrně nákladné vyrobit několik málo kopií filmu, které poté kolovaly po kinech a nic víc. Autoři obecně byli slušně honorováni i proto, že výdělky nakladatelů či výrobců filmu v sobě koneckonců sumarizovaly veškeré příjmy z užití děl těchto autorů. Průlom nastal v druhé polovině 20.století, kdy se poprvé objevily technologie, jež rozšířily druhy užití děl i mimo dosavadní nakladatele či výrobce, pokud zůstaneme jen u literatury a filmu. Objevila se televize a první kopírky. Na konci 20.století a na začátku 21.století nové technologie již zcela rozmetaly původní uspořádání a užívání autorských děl na padrtˇ. Chcete si okopírovat dílo slovesné nebo jeho část? Žádný problém. Můžete na kopírce, scannerem doma na počítač a ještě ho pošlete elektronickou sítí dál. Líbí se vám nějaký film? Stočíte si ho z televize na kazetu nebo si ho najdete na pirátských portálech a vypálíte na nosič. A na skoro nekonečnou řadu kopírování navazuje i neméně početná skupina užití. Ve výtahu v luxusním hotelu vás otravuje hudba, v restauraci křičí rádio, které přebíjí puštěná televize, na zájezdu do Chorvatska sledujete v autobuse poutavý film, v letadle si můžete vybrat hudbu nebo sledovat film, domů vám zavedou kabelovou televizi nebo si namontujete satelit…………A za všechno platíte. Ne ale autorům, nýbrž výrobcům kopírek či scannerů, počítačů, cestovním kancelářím, leteckým společnostem, kabelovým televizím, výrobcům satelitů a v neposlední řadě i hotelům, když se chcete ubytovat a také jet výtahem.
    Jelikož je právo vědou empirickou a nikoli exaktní, svým způsobem kopíruje to, co se v realitě odehrává. Proto též autorské právo reaguje na shora uvedený mišmaš užívání autorských děl a vytváří poměrně složité konstrukce, které na jedné straně mají ochránit práva autorů včetně jejich odměn, na druhé straně umožňují nejrůznějším subjektům za splnění určitých podmínek užívání autorských děl. V současnosti je totiž iluzorní, že by ten, kdo si v soukromí nahrává „Pupendo“ na videokazetu, vyjednával se všemi autory tohoto filmu o licenční smlouvě. Stejně tak je iluzorní, že by veškerá užití děl a svých „výrobků“ mapoval a zpoplatňoval producent filmu či nakladatel. Jelikož se však dle mého soudu správně vychází z toho, že vlastnictví nehmotných statků se musí chránit stejně jako vlastnictví hmotných, by? je to daleko složitější, měl by platit zprostředkovaně každý, kdo autorské dílo užívá vyjma těch případů, kdy společnost má tak eminentní zájem na bezplatném užití autorských děl, že použije tzv.institut bezúplatné zákonné licence (citace, katalogy, zpravodajství, školy, veřejné knihovny, atd.). Autorské odměny platí tedy i ten, kdo konzumuje autorské dílo v soukromí tak, že platí za videokazety, ze kterých by měl jít i poplatek autorům či platí kabelovým televizím, které by měly též odvádět autorské poplatky. Naopak ten, kdo dílo užívá, tedy zprostředkovává ho veřejnosti, jež ho konzumuje, neplatí již autorům sumárně, ale přímo a to prostřednictvím jejich sdružení, tedy kolektivně. Tak kabelové televize uhrazují autorské odměny, které vyinkasovaly od domácností či dovozci kazet platí autorské odměny z prodejů kazet. Problém pochopitelně spočívá v tom, kdo že je ta veřejnost a jak ji definovat. Inu není to zas tak složité. Je to každý mimo domácnosti, chcete-li rodinu či osoby společně žijící v domácnosti, či osoby spřátelené s rodinou. Pokud by tomu tak nebylo, celá konstrukce shora uvedená by neměla kloudného smyslu, jelikož mezi domácností a laicky pojímanou veřejností ( kupř.diskotéka, koncert nebo jiná větší sešlost) by existovala pořádná skulina. A právě do této mezery patří hotely a jejich pokoje vybavené rozhlasovými a televizními přijímači.
    Ti, kteří mají platit autorské odměny se pochopitelně brání. Jejich nejčastějším argumentem je to, že autor již dostal zaplaceno tehdy, když licencoval výrobce či nakladatele, který dílo vydal či vyrobil, tedy v rámci své činnosti zpřístupnil veřejnosti. Odpověď je jednoduchá. Autor licencuje pouze druh užití, který je předmětem činnosti výrobce či nakladatele, kupříkladu vysílání, nikoli jiné druhy užití. Proč by to dělal a proč by to výrobce či nakladatel platil, když nemůže inkasovat jiné uživatele, protože je prostě nezná nebo je objektivně nemůže dohledat. Tam, kde to možné je, licenci nakoupí ( kupř. producent filmu oprávnění pro kina a televizi), tam kde to možné není, nenakoupí a ani nemůže ( kupř. kopírovací zařízení, videokazety). Vedle tohoto faktu stojí ještě jeden, zcela prostinký. Kdo může tušit při zrodu autorského dílo, jak toto bude v budoucnu hojně užíváno? Myslím si, že nikdo.
    Proti silným komerčním klakám tak stojí v současné době v ČR tři občanská sdružení autorů, výkonných umělců a výrobců (ano, i těch se odměny týkají, jelikož se na jejich úkor obohacují jiní uživatelé), která autorské odměny inkasují. Je to velký nepoměr sil, tak jako v zahraničí a proto tato sdružení autorů chrání stát a to především zákonem, který musí být tak průhledný a jasný, aby tato sdružení měla vůbec proti komerčním subjektům šanci.
    Český stát autory v poslední době vskutku mnoho nechrání. Snaží se tak z celého systému autorského práva vyjmout vybavené hotelové pokoje. A již se ozývají první oprávněné reakce od ostatních, kteří jsou dále povinni platit. Proč zrovna oni a ne my?! Inu, protože hotely to s našimi zákonodárci umějí.
    Zúčastnil jsem se nesčetných jednání v poslanecké sněmovně a to především ve výborech, ale i v poslaneckých klubech. Obecným problémem poslanců je to, že problematice autorského práva nerozumí a mají pocit, že když jednou dostane autor zaplaceno, jsou jeho nároky již navždy vypořádány. Je také smutné, že poslanci vždy zastupují zájmy volebního okrsku, kde byli zvoleni a právě hotely jsou jednou z hybných sil toho kterého regionu.
    Co však znamená novela autorského zákona pro autory zastupované DILIA? Především ztrátu podstatné části inkasa z kolektivní správy. V roce 2003 inkasovala DILIA z hotelových pokojů 12,273.118,-Kč, v roce 2004 dokonce 18,194.916,-Kč. Doufáme, že se nám podaří získat tento druh odměn ještě za měsíc leden 2005, možná za únor 2005, podle toho, kdy novela autorského zákona vstoupí v platnost a účinnost (tj. datem jejího vydání ve Sbírce zákonů).
    Novela autorského zákona však neobsahuje jenom zproštění povinnosti hotelů platit autorské odměny. V jejích dalších ustanoveních se podstatně ztěžuje výběr autorských odměn a to především v oblasti tzv. “veřejných produkcí“, které zpoplatňuje OSA a Intergram. DILIA má ve svém rejstříku ohledně veřejných produkcí živé provozování děl dramatických, kde jde však o velká práva, jež vykonává agenturně, takže ji tato změna nezasáhne. Horší už je pro DILIA nové ustanovení o tom, k čemu všemu musí kolektivní správce přihlédnout, když uzavírá smlouvu, jež obsahuje autorské odměny. Zde se poslanci, kteří navrhli novelu AZ,  vskutku řídili českým pořekadlem „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, tedy v jazyce právním- dostali do novely AZ řešení, které se ukáže být v praxi neproveditelné. Kolektivní správce má totiž dle novely AZ přihlédnout při stanovení výši odměny k tomu, zda k užití předmětu ochrany dochází při výkonu podnikání nebo jiné hospodářské činnosti, k přímému či nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu, který uživatel získá z užití či v souvislosti s užitím předmětu ochrany , k charakteru a specifikům místa nebo regionu, ve kterém dochází k užití předmětu ochrany a k účelu, způsobu,  rozsahu a okolnostem užití předmětu ochrany. Tato nová kritéria jsou „smrtonosná“ především pro veřejné produkce, ale jistě se dotknou takových segmentů, jako je sjednávání odměn u kabelových televizí.
    V neposlední řadě ztěžuje výběr odměn v kolektivní správě i nové ustanovení, které říká, že pokud uživatel předmětu ochrany uzavírá smlouvu nejméně se třemi kolektivními správci, je uživatel nebo sdružení uživatelů oprávněno požadovat, aby příslušní kolektivní správci pověřili společného zástupce, který uzavře s uživatelem smlouvu jejich jménem.
    Domnívám se, že naštěstí shora uvedené se nevztahuje na smlouvy, které již byly uzavřeny  (tedy například na kabelové televize), Ty jsou již uzavřeny se všemi kabelovými televizemi, působícími v ČR.
    Jak z této bryndy ven? Pokusit se získat soudní rozhodnutí, že v případě užívání společných antén a rozvodem televizního signálu kabelem hotely do hotelových pokojů dochází k přenosu rozhlasového a televizního vysílání podle § 22 autorského zákona. Pokusit se prostřednictvím procesních mechanismů dostat celou novelu AZ před Ústavní soud ČR. Zažalovat u soudu dosavadní provozování rozhlasového a televizního vysílání s odkazem na „Směrnici o informační společnosti EU“, která jako výron komunitárního práva EU má dle Ústavy ČR přednost před vnitrostátní úpravou, pokud se s ní dostane do konfliktu. Působit na vládu a parlament ČR prostřednictvím rezolucí GESAC a pochopitelně též prostřednictvím Evropské komise, atd.atd. Prvního února se sejde komise odborníků, již svolala DILIA a projedná, které kroky by byly nejefektivnější a nejrychlejší.

Zkrátka, držme si palce.

Na konci srpna z divadelního oddělení odešla Martina Schlegelová, která se po čtyři roky starala o zahraniční agentáž, zejména o anglicky a německy hovořící země. Na její místo nastoupila nová posila, Lucie Kolouchová, která se bude věnovat agentáži anglicky píšících autorů a o německou oblast se postará Martina Černá, která v DILIA jako agentka zejména pro francouzskou a španělskou oblast pracuje již od ledna. Kontakty na obě staronové agentky jsou cerna@dilia.cz a kolouchova@dilia.cz.

    V současnosti je pozlacená bronzová soška udílena v sedmnácti různých kategoriích – od nejlepšího herce, herečky, přes nejlepšího francouzského autora, režiséra, scénografa, až k ocenění za nejlepší inscenace ve vybraných žánrech (hudební divadlo, divadlo jednoho herce, komediální produkce).
    Hlasování oslovených odborníků probíhá dvoukolově – z prvního skrutinia vzejdou v každé kategorii nominace (přesný počet nominací pro jednotlivé kategorie se mění – zpravidla se jedná o 3 – 5). Mezi nominacemi se poté rozhoduje o držitelích cen. Ceny jsou udělovány v létě kalendářního roku za období minulé sezóny s aktuálním označením roku – ceny roku 2005 jsou uděleny v roce 2005, oceněna ale může být i inscenace premiérovaná na počátku sezóny 2004/2005.
    Oceněny mohou být pouze inscenace francouzské, tj. ty, které byly uvedeny na francouzském území (a ve francouzštině), národnost tvůrců nehraje roli. Pokud se inscenace udrží na repertoáru i do dalšího roku, je opět zařazena do soutěže a může se znovu ucházet o ceny. Pokud již v některé z kategorií oceněna byla, je z této kategorie vyňata, ale v ostatních kategoriích může být oceněna i v roce dalším.  V následujícím přehledu jsou uvedení všichni dosavadní laureáti Molièrovy ceny v kategoriích Nejlepší autor a Nejlepší inscenace. V seznamech jsou navíc označeni autoři a texty, které má DILIA k dispozici.

Nejlepší autor

2006 Stéphan W 2005 * Wajdi Mouawad 2004 * Denise Bonal  2003 * Victor Haïm  2002 * Jean-Michel Ribes  2001 * Daniel Besse  2000 Dario Fo  1999 * Jean-Claude Grumberg  1998 Isabelle Candelier, Loïc Houdré, Patrick Ligardes, Denis Podalydès, Michel Vuillermoz  1997 Arnaud Bédouet  1996 Gilles Segal  1995 * Yasmina Reza  1994 * Eric-Emanuel Schmitt  1993 * René de Obaldia  1992 * Agnès Jaoui, Jean-Pierre Bacri  1991 * Jean-Claude Grumberg  1990 * Jean-Noël Fenwick  1989 * François Billetdoux  1988 * Loleh Bellon  1987 * Yasmina Reza 

* jsou označeni francouzští autoři, jejichž hry má DILIA k dispozici (a? už v originále či českých překladech)

Nejlepší inscenace

  2006 La Symphonie du hanneton (James Thierrée; Théâtre du Rond-Point) 2005 **Dis à ma fille que je pars en voyage / Řekni dceři, že odjíždím
(Denise Chalem; Théâtre du Rond-Point) 2004 ** Comme en 14! (Dany Laurent; Théâtre 13/Pépinière Opéra) 2003 Un petit jeu sans conséquence (Marc Fayet; Théâtre La Bruyère) 2002 Bent (Martin Sherman; Théâtre de l'Œuvre) 2001 ** Les Directeurs / Ředitelé (Daniel Besse; Théâtre de poche Montparnasse) 2000 Tambours sur la digue / Bubny na hrázi (Hélène Cixous; Théâtre du Soleil) 1999 Copenhague / Kodaň (Michael Frayn; Théâtre Montparnasse)

Nejlepší inscenace (komedie)

2006 ** Moi aussi, je suis Catherine Deneuve (Pierre Notte; Pépinière Opéra) 2005 ** Le Roi se meurt / Král umírá (Eugene Ionesco; Théâtre Hébertot) 2004 ** L’Hiver sous la table / Zima pod stolem (Roland Topor; Théâtre de l’Atelier) 2003 Un petit jeu sans conséquence (Marc Fayet; Théâtre La Bruyère) 2002 ** Théâtre sans animaux / Divadlo bez zvířat (J.-M. Ribes; Théâtre Tristan Bernard) 2001 Ladies Night (S. Sinclair, A. McCarten; Théâtre Rive Gauche) 2000 Mort accidentelle d'un Anarchiste (Dario Fo; Théâtre La Bruyère) 1999 Après la Pluie (Sergi Belbel; Théâtre de Poche)

Nejlepší inscenace (repertoárová divadla)

2006 La Symphonie du hanneton (James Thierrée; Théâtre du Rond-Point) 2005 Le dernier Caravansérail / Poslední karavanaserail (Théâtre du Soleil) 2004 ** Comme en 14! (Dany Laurent; Théâtre 13/Pépinière Opéra) 2003 Phèdre / Faidra (Jean Racine; TNA) 2002 Bent (Martin Sherman; Théâtre de l'Œuvre) 2001 Une Bête sur la Lune (Simon Abkarian; Théâtre de l'Œuvre) 2000 Le Révizor / Revizor (N. V. Gogol; Comédie Française) 1999 ** L'Atelier / Krejčovský salon (J.-C. Grumberg; Théâtre Hebertot)

** jsou označeny francouzské texty, které má DILIA k dispozici (a? už v originále či českých překladech); většinou v elektronické podobě.

Pro časté žádosti divadel o získání licencí muzikálu P. L. Traverse - MARY POPPINS - upozorňujeme, že zahraniční agentura i nadále (již od r. 1992) neposkytuje práva na provozování tohoto muzikálu.

Pro uživatele: informujeme vás o novinkách zasíláme texty z naší nabídky - elektronicky zdarma doprodáváme texty vydané DILIA získáváme pro vás nepřeložené texty ze zahraničí zprostředkováváme překlady zahraničních her zjiš?ujeme podmínky na základě dramaturgických plánů zajišťujeme licence od zahraničních i tuzemských autorů výhradně zajišťujeme licence z agentur sdružených v CISAC zajišťujeme licence pro zájezdy, hostování a festivaly Pro autory: aktivně nabízíme vaše díla v Čechách i v zahraničí nabízíme překladatelům horké novinky podporujeme vznik nových děl překládáme úspěšné české hry a nabízíme je do zahraničí sjednáváme pro vás nejvýhodnější podmínky poskytujeme konzultace a chráníme vaše díla

Narodil se 27. února 1923 v Červeném Kostelci, studoval kompozici na Pražské konzervatoři ve třídě Emila Hlobila a na AMU u prof. Jaroslava Řídkého. Současně vystudoval hudební vědu na Filosofické fakultě university Karlovy.

V letech 1953-72 působil jako hudební dramaturg, režisér a redaktor Českého rozhlasu. Po roce 1972 se věnoval výhradně komponování. Jeho tvorba spadá především do oblasti symfonické, koncertantní a komorní hudby. Řadu skladeb věnoval své ženě cembalistce Zuzaně Růžičkové. Psal i skladby vokální, z jevištních děl jmenujme balety Dva světy podle pohádkových příběhů L. Carrolla Alenka v říši divů a Outsider provozovaný v Národním divadle v Praze.

Viktor Kalabis významně ovlivnil český hudební život, byl spoluzakladatel Mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga, v letech 1991 až 2003 byl předsedou Nadace Bohuslava Martinů.

Upozorňujeme obchodní partnery, že došlo k rozšíření názvu naší agentury na: DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura. Uvádějte tedy prosím celé znění názvu nejenom v úředním styku, ale jak je uvedeno v bodě 5.3. licenční smlouvy i ve všech divadelních programech (tj. „Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9.“).

DILIA přijme do mediálního oddělení pracovnici/pracovníka na plný úvazek pro zpracovávání agendy se zahraničními agenturami ohledně audiovizuálních děl. Požadujeme:
- dobrou znalost AJ, příp. FJ, NJ
- flexibilitu

Nástup ihned.

Pro bližší informace prosím kontaktujte vedoucí oddělení paní Jiřinu Koudelákovou, koudelakova@dilia.cz nebo na tel.: 266199816.