První české surrealisticko – naturalistické drama. Je určeno jen pro velký a bohatý soubor. Ředitelství divadla také musí mít velmi dobré kontakty na nějakou místní, dobře prosperující firmu, která se zabývá výrobou masných výrobků. Na řeznictví. Ve hře vystupuje více než 20 postav. Staří, mladí, ženy muži. Malý orchestr. A taktéž živé prase, které musí být každý večer na jevišti poraženo. Autor si doposud láme hlavu nad tím, jak širokému publiku vysvětlit, co je to „cípant“. Možná, že je to tím, že to sám neví. Výhodou dramatu je naopak to, že uspokojí jak anarchisty, tak státní úředníky. Jedni budou myslet, že to dopadlo špatně a druzí, že to dopadlo dobře. Radovat se tedy mohou obě skupiny obyvatelstva. Hlavní postava, Alois Beer, je skutečná postava, která žila v polovině 19. století ve východních Čechách. Byl to lidový mudrlant a měl zkreslenou představu o sobě i o světě…

Pepa si v své beznadějné izolaci, v tristní lidské situaci mele svou, ačkoliv ví, že na to není nikdo zvědavý. Je to bývalý herec. Asi známý. Možná i slavný. A proto doposud umí nazpaměť všelijaké verše různých autorů. Jeho kutloch je někde v zadním traktu nějakého přepychového secesního činžáku. Tam se také mihne studentka, která ví moc dobře, kým Pepa byl. Požádá ho, aby ji připravil na Konzervatoř. Pepa je konfrontován nejenom s mládím studentky, ale i s bývalým kolegou Mirkem, který na rozdíl od něj byl schopen jednat v životě konformně. Nedá se kategoricky prohlásit, zda jde o komedii, tragedii či tragikomedii. Je to obraz. Sekvence z našeho současného života. Dobrá příležitost pro herecké kreace.

Bláznivá fraška s prvky komedie dell arte. Odehrává se v Kardašově Řečici. Je to ovšem jen chabá záminka autorova ukotvit děj v realitě, v současnosti. Postavy, ač s různými reálnými vlastnostmi, jsou snové figury, mátohy, které se potulují prostorem. Například pan Krása, který je po přestávce již mrtev, hraje klidně dál. Vinkulace na převodovku, o kterou hrdinové celou dobu zápolí, se v reálném světě momentálně ani nevyskytuje. Ale co my víme?

V malé sudetské vesnici jménem Nebeská Rybná hoří tisíce svíček. Je totiž dušičková noc, noc, kdy mrtví ožívají a minulost se vrací. Tři zdejší dobrovolné hasičky právě uhasily menší požár, který zřejmě způsobila jedna z hořících svíček. Karla je místní, dcera bývalého člena pohraniční stráže, Anna a Marie sem přišly za prací na celnici. Každopádně jsou tu, v malé zapadlé vesnici, kde mimo nich zůstali jen staří lidé, nejsou tu žádní mladí muži, jen tyto tři osamělé dívky, nespokojené se svým životem. Najednou se u závory hraničního přechodu objeví tajemná mladá žena, cizinka Eva, zřejmě Němka. Stojí u zvláštního starého autobusu, který nikdo neslyšel přijíždět a chce přejet hranice. Dívky jsou překvapené, ale pustí ji dál. Ptají se, koho nebo co veze a ona jim odpoví: Dnes večer přece vezu vás! A začíná samotný kabaret - Eva se proměňuje v kabaretiéra, který nás přenese v čase a proveze historií. Čekají nás celkem tři zastavení: válka, rok 1968 a pád berlínské zdi. Bez pasu, bez ladu, bez jízdního řádu. Odvahu, Meine Damen und Herren. Vítejte na palubě naší mezinárodní linky, od národu k národu, od letopočtu k letopočtu… Připoutejte se nebo vás připoutá někdo jiný! Je tu snad někdo, kdo nemá odvahu pohlédnout do očí vlastní minulosti?
Mladá česká dramatička Barbora Vaculová napsala text ve spolupráci s pražským Divadlem LETÍ v rámci divadelního projektu Goethe Institutu s názvem After the Fall – Evropa po roce 1989. Cílem mezinárodního divadelního projektu After the Fall je připomenout dvacetileté výročí pádu berlínské zdi a důsledky tohoto převratu pro Německo a Evropu vůbec. Goethe-Instituty v 15 zemích oslovily divadla a dramatiky, a získaly tak 19 autorů, kteří píší divadelní hry reflektující společensko-politické změny ve své vlasti, a 17 divadelních subjektů, které vzniklé hry uvedou. Zástupcem České republiky v tomto mezinárodním projektu je právě Zazděná / Mauerschau. Do projektu se dále zapojila taková divadla, jako například Royal Court Theatre v Londýně, Tetr Stary v Krakově, Abbey Theatre v Dublinu nebo Národní divadlo v Bruselu. Hra Zazděná/Mauerschau je k dispozici v české, německé a českoněmecké verzi, hudbu k ní složil Aleš Březina a světovou premiéru má v září 2009 v Divadle LETÍ.

   Profesor, doktor a docent Karel K., prostě intelektuál na té nejvyšší úrovni, se právě dozvídá zprávu, že jeho dcera Maruška hodlá večer představit rodině svého nastávajícího. Karlova žena Zita manžela zapřísahá, aby se k němu nechoval stejně jako ke všem předešlým, protože od Marušky pak opět uteče. Karel je však odhodlán si nového partnera své dcery řádně vychutnat. Všechny partnery své dcery považuje za „NEXT-EX“, příští bývalé. V dohodnutou dobu přichází Marcel, který je překvapen, že Maruška ještě není doma. Přesto je však podroben zákeřnému vědomostnímu testu, jímž jej Karel pokouší. K velkému Karlovu překvapení se Marcel ukáže být nesmírně zajímavým mladíkem s vědomostmi, které v mnohém Karlovy předčí. Zaskočený Karel se pak pochlubí svou knihou, avšak setká se pouze se zdrcující kritikou svého nejnovějšího vědeckého díla. Ješitný Karel hodlá udělat s partnerem své dcery rázný proces, od vyhazovu Marcela zachrání Maruščin příchod. K velkému překvapení pana profesora, „ředitele Zeměkoule“, se z Marcela vyklube jen Maruščin spolužák, který jí přišel naprogramovat laptop. Po ukončení práce Marcel odchází a Maruška rodičům vysvětlí, že její nastávající teprve přijede. Ten se také vzápětí dostaví, avšak namísto mladíka vtrhne do domácnosti zralý muž, snad ještě starší, než Karel, ovšem nesmírně bohatý a navíc příslušník starého šlechtického rodu. Zaskočení rodiče by se s novými nápadníkem své dcery ještě jakž takž smířili, ale do bytu vtrhne Maruščina babička s úmyslem překazit zásnuby své vnučky za každou cenu. Po sérii komických situací se navíc do bytu vrací Marcel pro zapomenuté doklady a celá komedie vyvrcholí překvapivým rozuzlením.
   Polský filmový režisér, producent a dramatik Juliusz Machulski se u nás proslavil svými filmy Sexmise, Vabank I, Vabank II, Deja-vu a dalšími. Jeho zatím posledním filmem je titul „Kolik váží trojský kůň“. Julisz Machulski je také zakladatelem filmového studia ZEBRA. Jeho divadelní tvorba však byla zatím českými tvůrci neprávem opomíjena. Překlad komedie NEXT-EX je prvním pokusem nabídnout českým dramaturgům titul, který by mohl české diváky zaujmout.

Hra o ztrátách a křehkosti jistot.
Anežka utrpí úraz na lyžích a ocitá se v kómatu v nemocnici. Kde byl v tu chvíli její přítel? Jak to, že si na sjezdovce nevšiml, že zmizela? Ve sněhu krvácející ji našel Johan a přivolal pomoc. Ve snaze pomoci neznámé v bezvědomí jí u postele vypráví o svém životě. A Anežčin přítel? Ten se prostě na sjezdovce zamiloval do jiné ženy. Pociťuje krutou povinnost sdělit tu skutečnost Anežce, která se ve svém stavu nemůže bránit. A co jejich společná budoucnost, o které ji po tři roky ujišťoval? Už nic neplatí. Lehce surreálný svět Anežčiny zkroušené mysli, která později z kómatu procitá, vyvolává tragikomické scény – Anežčin přítel se svou novou láskou nepřestávají vášnivě obcovat na scéně, přičemž vedou dialogy s nešťastnou Anežkou upoutanou k lůžku. Posléze se zde zpřítomňuje chór všech jejích bývalých milenců, snad aby se pokusila zjistit, kde udělala chybu. Nebo za všechno může freudovský vztah k otci? Zná odpověď Buddha? Pomůže násilný sex s Doktorem? Chór milenců rapuje verše o pravdě bývalých vztahů a stváří velkolepou rytmickou hudbu. Anežce, která byla nikoli svou vinou připravena o vztah, na který se spoléhala, je dáno dirigovat alespoň tento poetický chór – svou milostnou minulost. Jak krásně muži recitují! A jak omamně jim šustí strniště vousů!
Je to moc bláznivé? Ale kdo se nezbláznil, když ho zradil jeho nejbližší?

   Pan Matěj Brouček usne v hospodě Na Vikárce a ve snu se ocitne mezi Indiány kmene Čapačů. Kmen Čapačů ukrývá polovinu vzácného receptu na rychlokvašky, který mu má zajistit bohatství. Podle indiánské legendy druhou půlku receptu přinese muž zvaný Lítl-bítl (Malý Brouk, Brouček). Ten skutečně přinese onu polovinu receptu, který vzal uklízečce, pani Plavcové, na Vikárce. Podle legendy dostane Lítl-bítl nejkrásnější dívku kmene. Náčelník Čapačů, inženýr Čučuna, mu dá za ženu svou dceru Nšo-či. Tato skutečnost se však nelíbí její přítelkyni Sko-či a rovněž Olčovi Trhanovi, který je do Nšo-či zamilován. Sko-či o svatební noci vymění Broučkovi recept. Po pozření rychlokvašky podle tohoto receptu umírá náčelník Čapačů. Indiáni zatknou pana hostinského a uklízečku z Vikárky, kteří rovněž usilují o polovinu receptu. Nšo-či zapudí Lítla-bítla a ten má být otráven rychlokvaškou, kterou mu podá uklízečka z Vikárky. V závěru hry se pan Brouček probudí a pozná, že to vše byl jen sen.
   Tato hra je parodií na Indiánky. Vystupují v ní skutečné i zkomolené postavy z děl Karla Maye jako: Vinetou, Olča Trhan, Nšo-či, inženýr Čučuna, Čapači a další.

„Život je sen – férie pro děti inspirována Andersenem“ vznikla na popud třineckého literárně-dramatického oboru, se kterým dramatička spolupracuje (dříve jako žákyně, dnes coby rezidentní autorka) od svých dvanácti let. Jak se neustále potvrzuje, „dětská hra“ je žánrem žádaným a autorů zabývajících se psaním pro děti je jako šafránu. Férie Život je sen nabízí téma pro děti ve věku od 12 do 14 let. Text skrze svou otevřenou strukturu umožňuje dětem hledání vlastních otázek a niterných motivů, které se zrcadlí v krajině snů inspirovaných pohádkami Hanse Christiana Andersena. Jak vypadá jedna hodina v životě dvanácti dětí, když se do třídy nedostaví vyučující a ony se mohou nerušeně zasnít? Jaké vzpomínky, příběhy, touhy i strachy provázejí Ošklivé káčátko, Gerdu, Kaje, Vojáčka, Baletku a další?

- Ahoj Kominíčku. Vykřičník. Potřebuju trošku štěstí. Mám špatný den. - Jak se jmenuješ. Otazník. - Říkej mi Malá mořská vílo. Plácám se na suchu. Ach jo. Vykřičník - Ahoj vílo. Nechceš radši skočit zpátky do vln. Otazník. Trojitý smajlík. - Hele, odprejskni. Vykřičník. - Co tak zhurta, Kominíčku. Otazník. Máš ucpaný komín nebo co. Otazník. - Co se alespoň představit. Tři tečky.
- Tady Děvčátko. Hledám kamaráda, co si u mě koupí sirky.

Literárně-dramatický obor ZUŠ v Třinci pod vedením paní Marcely Kovaříkové získal za představení „Život je sen“ přímý postup na celostátní přehlídku dětských souborů Dětská scéna 2009 do Trutnova, kde si vysloužil uznání a nadšené ohlasy především z řad mladých a dětských diváků.

Pohádka o království , kde ve sklepení zámku vytéká pramen živé vody, které když se někdo napije, zapomene na všechny své starosti a je rázem veselý a šťastný. V království vládne hodný a laskavý král a trocha vody ze šťastného pramene se najde pro každého, kdo ji jen trochu potřebuje. Všichni jsou tu spokojení a šťastní až do chvíle, kdy se tu objeví zlá hraběnka Hrabivka, která se rozhodne získat celé království pro sebe. Aby toho dosáhla spojí se dokonce i s čertem a s jeho pomocí a pomocí kouzelné hůlky začaruje každého, kdo se jí postaví do cesty. Najde se někdo kdo zachrání království? Vrátí se do království štěstí, nebo zvítězí zlo a lakota?

Královna při porodu dcerušky umírá, otec dceru pojmenuje Sněhurka, protože padá právě první sníh. Později se znovu ožení s krásnou, ale zlou královnou – čarodějnicí. Ta krále otráví a stane se vládkyní jeho země. Když Sněhurka dospěje, královna se ptá kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Zrcadlo odpoví, že Sněhurka. Královna nařídí myslivci, aby Sněhurku odvedl do lesa a tam ji zabil. Myslivec však Sněhurku nechá jít a ta se dostane k sedmi trpaslíkům, kteří se jí ujmou. Královna pomocí kouzelného zrcadla zjistí, že Sněhurka žije a vydá se za ní v přestrojení za starou babu. Zabije Sněhurku otráveným prstenem, který jí navlékne na prst. Trpaslíci ale neobvyklý prsten objeví, Sněhurce ho vezmou a ta ožije. Zanedlouho se totéž opakuje s otráveným květem, který vetkne baba Sněhurce do vlasů. Po třetí královna otráví jablko, Sněhurka do něho kousne a zemře. Trpaslíci nenajdou nic, čím by mohla být Sněhurka usmrcena a začnou jí chystat pohřeb.
Náhle přijede princ, mrtvou Sněhurku políbí a ta ožije. V té chvíli se královna - čarodějnice promění ve vránu. Sněhurka s princem budou vládnout ve dvou říších a ani na trpaslíky nezapomenou.