
neděle, 10 červenec 2005 02:00
BROUČCI aneb ZE ŽIVOTA SVATOJÁNKŮ
Nová dramatizace knihy, která se dočkala víc než osmdesáti knižních vydání a mnoha adaptací pro divadlo, film i televizi. Příběhy ze života rodiny broučků jsou obrazem harmonie a láskyplných vzájemných vztahů uprostřed přírody. Vzrušení a napětí vyvolává Broučkovo setkání se Žlunou, o rozruch se postarají rozpustilí Verunkové. Ve střídání ročních dob sledujeme příhody Broučka a Berušky od jejich dětství až do dospělosti.
Peškovu dramatizaci obohatil pěknými písňovými texty Jaroslav Wykrent. Notový materiál zprostředkuje DILIA.
Peškovu dramatizaci obohatil pěknými písňovými texty Jaroslav Wykrent. Notový materiál zprostředkuje DILIA.
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
středa, 22 červen 2005 02:00
ČLOVĚK PRO KAŽDÉ POČASÍ
Úsměvné i nelítostné drama o životaschopnosti slabých a nesmrtelnosti silných.
Jindřich VIII., panovník, který se zapsal do dějin svým šestiženstvím, převratnou reformou církve, již provedl proto, aby se mohl rozvést, bezpočtem svých popravených odpůrců a řadou dalších člověčích i státnických výstředností, je nesmírně atraktivní postavou pro drama i literaturu. I anglického dramatika Bolta inspirovalo napjaté ovzduší jeho dvora, jako hlavní postavu však nezvolil samotného panovníka, ale jednoho z největších světových filosofů, lorda kancléře Thomase Mora, který se pro svůj pevný otevřený nesouhlas se založením anglikánské církve stal jednou z obětí Jindřichových represí. Přesto je Boltova hra plná humoru a lásky k životu. Thomas More v ní není suchým intelektuálem či bigotním katolíkem, ale inteligentní a přemýšlivou bytostí z masa a kostí, žije plnokrevným životem obklopen milující rodinou a jeho vynucená smrt nepůsobí jako akt mučednictví, ale jako výraz nejvyšší osobní svobody. Hra je zalidněna řadou dalších historických postav – Jindřich VIII., vévoda z Norfolku, Thomas Cromwell…, jimiž představuje galerii lidských charakterů a rozdílných přístupů k mocensko-etickým sporům, jejichž podstata se od 16. století dodnes nijak zvláš? nezměnila.
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
úterý, 23 srpen 2005 02:00
ŘÍMSKÉ NOCI
Příběh třicetiletého přátelství mezi americkým dramatikem Tennessee Williamsem a italskou herečkou Annou Magnani. Hra začíná koncem čtyřicátých let minulého století, kdy se Williams během svého pobytu v Římě konečně setká s herečkou, pro niž touží psát. Prakticky ihned najdou porozumění jeden pro druhého a tak v období, které následuje, předkládá autor divákům životní peripetie obou umělců: jejich úspěchy i pády, jejich vztahy k přátelům i milenců, a to vše zarámováno do padesátých a šedesátých let 20. století.
Hra pětatřicetiletého amerického dramatika italského původu měla premiéru v roce 2002 na off-Broadway, kde se setkala s velkým úspěchem. Autor totiž na základě historických pramenů napsal skutečně poutavý a současně dojemný příběh dvou na jedné straně slavných, na druhé straně velmi osamělých lidí. V roce 2004 se dočkala premiéry v Londýně a brzy ji uvidí i diváci v Moskvě a Praze.
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
čtvrtek, 25 srpen 2005 02:00
SOUKROMÉ ŽIVOTY
Divadelní hra Private Lives patří k nejúspěšnějším komediím Noëla Cowarda, je stálicí na českých i světových jevištích (naposledy získala inscenace této hry, ve které hlavní dvojici hráli Alan Rickman a Lindsay Duncan, prestižní cenu Tony Awards za rok 2002). Zápletka je velmi jednoduchá: dvojice bývalých manželů Elyot a Amanda z vyšší společnosti se po letech znovu setkává v drahém francouzském hotelu, kam oba přijeli trávit líbánky se svými novými (a mladšími) partnery. Následuje to, co by oba bývalé manžele ani ve snu nenapadlo: opět se do sebe zamilují. Napětí mezi čtveřicí roste. Nakonec před svými novými partnery Sybilou a Victorem utečou do Amandina bytu v Paříži. Oba dva spolu však nepřestanou bojovat - hra je plná úžasných dialogů, které mnozí kritici přirovnávají ke slavným hádkám Benedica Beatrice ze Shakespearova Mnoho povyku pro nic.
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
čtvrtek, 25 srpen 2005 02:00
URVI TO!
Satirická komedie známého australského dramatika roztáčí vír vášní - ctižádosti, chamtivosti, bezohlednosti - který vzniká kolem dražby uměleckých děl. Podaří se atraktivní mladé ženě vyšroubovat cenu obrazu od slavného malíře na dva miliony? Co všechno musí v psychologickém souboji se svými klienty překousnout? Jakým choutkám musí vyhovět, aby dosáhla vysněného cíle stát se známou obchodnicí s uměním? Vydrží její manželství tuto hazardní hru? Odhalení citové bídy bohatých snobů vrcholí v šokujících fraškovitých scénách, ve kterých je jim všechno dovoleno, ale žádné štěstí jim to nepřináší. David Williamson zkušeně namíchává přesný poměr mezi groteskní nadsázkou a psychologickou hloubkou, mistrovsky stupňuje napětí a přes řadu skandálních odhalení dospěje k š?astnému konci.
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
sobota, 20 srpen 2005 02:00
NÁDYCH
Hra Nádych je retrodrama, které má svou tragickou i komediální rovinu. Snaží se propojit snové i hravé dialogy s nostalgickým smutkem a přitom vyprávět příběh o smrti, stárnutí, umění a životě, ve kterém je všechno „vlastně minulostí“.
Stařičká a už mírně vyšinutá židovská spisovatelka Elsa Lasker přichází do meziválečné Prahy na pozvání maloměš?áckých obdivovatelů umění Koreckých. Ti tvrdí, že v jejich domě tato slavná básnířka strávila jako dítě jedny prázdniny. Excentrická Elsa si zpočátku vůbec na takový zážitek nevzpomíná, když se však sblíží s překladatelem Ernestem, vědomě se rozhodne zůstat v Praze do smrti. Čím tvrdohlavěji zůstává, tím víc rozkládá vztahy svého okolí. V posledním snovém obraze je Praha přímořským střediskem, v němž mladá Elsa a její vytoužený milenec Ernest čekají na vojenskou vzducholoď, která má pohřbít jejich svět, to co naplnili i nenávratně zmeškali.
Diana Kacarová (1977) píše filmové scénáře a hry pro rozhlas. V roce 2003 získala její hra Rok hada na festivalu v Bojnicích cenu za rozhlasový debut . Hru uvedl i Český rozhlas Vltava. Její divadelní debut Nádych byl jedním z finálových her soutěže Dráma 2004.
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
úterý, 06 září 2005 02:00
MOLIERE
Drama z roku 1930 je součástí autorovy „molieriany“, která pokračovala životopisným románem o Molierovi Život pana Moliera a byla zakončena několika autorovými překlady Molierových her pro Moskevské umělecké divadlo. Moliere byl uveden na této scéně roku 1936, ale po několika reprízách byl stažen z repertoáru a jméno autora se ocitlo na černé listině. Bulgakov si zvolil poslední úsek Molierova života, kdy slavný komediograf prožívá svou poslední hořkou lásku k mladičké Armandě, okouší slávu i její rub, bojuje o Tartuffa a ztrácí královu přízeň. Drama končí Molierovou smrtí. Po prostudování historických pramenů autor nalezl shodu mezi Molierovým a svým zápasem s despotickou mocí. Podle vlastních slov nenapsal historickou hru, ale romantické drama, kde se nevyžaduje historická přesnost - v jeho dramatu Moliere umírá přímo na scéně. Jde o nejčastěji uváděnou Bulgakovovu hru.
Oznamujeme divadlům a inscenátorům Bulgakovových dramat, že překlady Aleny Morávkové jsou autorizovány dědici autorských práv M. Bulgakova!
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
úterý, 06 září 2005 02:00
JAK JSEM SNĚDL PSA
Vypravěč - mladý 30–40-letý muž v námořnické uniformě, kterým je autor sám, postupně zasvěcuje a vtahuje diváky do proudu svých postřehů, pocitů, pozorování i pochybností, spjatých s jeho životní zkušeností: s tříletou vojenskou službou u ruské námořní flotily v Tichém oceánu.
Než Vypravěč pojmenuje své téma, sympaticky provokuje zájem posluchačů úvahami o příčině potřeby vůbec něco vyprávět, jejíž pravý důvod nezná, avšak ví, že ačkoli ten, o kterém bude řeč, je on sám, je teď po své zkušenosti vlastně už někým jiným.
Proud dalšího líčení se v zásadě drží základních situací, jimiž si branec postupně prošel, organicky prokládaných reminiscencemi do dětství a odbočkami na téma „co při tom cítil a co ho napadalo“:
- 7 dní dlouhá cesta vlakem na místo určení ze stanice Tajga do Vladivostoku, během níž dychtivě naslouchal vyprávění ostříleného doprovodu o exotických plavbách a radám do nadcházejícího života - (“Hlavně se nedostat na Ruský ostrov.“)
- odvelení na Ruský ostrov :
Zde: proškolovací rituály (nejsugestivnější: každodenní ranní organizované močení 2000 branců do moře), odreagovávání emocí (zabití vzácných motýlů a následný pocit hanby), kladení otázek (Kdo konkrétně potřebuje to, co jsme na Ruském ostrově provozovali?), proci?ování rozporů (Vlast a země, kde ses narodil, jsou dvě různé věci), přemítání o spolubrancích (vztah Uzbeků, Ázérbájdžánců apod. k milované Rusi), záliba Rusů v potápění loďstva po bitvách, poslední rok a hostina z odchyceného psa.
- Vyhodnocování prožitků a překvapivé zjištění: „Když ponižování a buzerace dosahovaly vrcholu, nelitoval jsem sebe, bylo mi líto rodičů a lidí, kteří mě mají rádi…“
- Návrat domů, první probuzení: Co dál ? Domov už není, co býval: Mnozí, kdo si prošli vojnou u námořnictva, zůstanou uvnitř, v duši námořníky po celý život…
- Patos loučení s ruskou flotilou a s kamarády – a nechu? udržovat s nimi další kontakty, téma je uzavřeno. Potřeba pochopit, nějak se v tom všem vyznat…
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
úterý, 06 září 2005 02:00
VELEBNÍ
V blíže neurčené zapadlé vísce v Nové Anglii (na severovýchodě USA), se uvolnilo místo faráře. Administrativním omylem se stalo, že na tuto funkci přibudou hned dva uchazeči. O tom, kdo se stane zdejším farářem, rozhodne místní farní výbor, jemuž předsedá tajemná paní Simpsonová. V průběhu komického děje se též dovídáme o dalších, překvapivých událostech
odehrávajících se na místní faře, nevyjímaje komicky přebujelou filozofickou disputaci mezi dvěma hlavními postavami, intoleranci, feminismus, terorismus, korupci a sektářství.
Na příkladu komedie s napínavým dějem a brilantně napsanými dialogy, nám autor, dosud nepřekonaný polský satirik, předvádí svůj nemilosrdně kritický pohled na jednotlivce a na negativní, celosvětové jevy soudobé společnosti.
Světová premiéra hry Velební se konala v janovském divadle Teatro Stabile v Itálii v režii Jerzy Stuhra 28. 2. 2001, polská premiéra 23. 5. 2001 opět v režii Jerzy Stuhra v krakovském divadle Teatr Stary. Na krakovské scéně se dosud drží v repertoáru. Teatr Stary s touto inscenací pohostinsky vystupoval letos u nás na zlínském Mezinárodním divadelním festivalu
Setkání 2005 Stretnutie.
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v
úterý, 06 září 2005 02:00
DIE OPTIMISTEN
Poté, co se jim rozbije autobus, uvízne pestrá skupina evropských turistů v nepálském Lumbini, místě, kde se narodil Budha. Jedná se o zvláštní typ západních turistů, kteří podnikají tzv. vzdělávací dovolenou (momentálně míří na jakousi konferenci o pomoci zemím třetího světa, která se má konat v Indii). Při čekání na opravu se ubytují v luxusním hotelu, kde tráví čas vzájemnými hádkami a diskusemi a připravují text petice, který chtějí předat na konferenci. Velmi brzy však začnou mít „skutečné“ problémy: v hotelu se rozpoutá peklo, nejprve zmizí personál i s veškerými zásobami, poté je jeden z nich, vědec, nalezen mrtvý, zmizí řidič a nakonec objeví bedny plné zbraní, není možné se dostat z hotelu, venku řádí neznámí teroristé. Vyvrženi ze svých pohodlných „západních“ životů, čelí najednou nepochopitelným silám, násilí, tvrdé sociální realitě a zjišťují, jak moc se vlastně odcizili sami sobě.
Zveřejněno v
Synopse her
Označeno v