Cena Evalda Schorma
za původní hru, dramatizaci či překlad
Uzávěrka nominací: 31.března 2012!
Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP a FPF za původní hru, dramatizaci či překlad.
Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu).
Nominována mohou být tato díla:
-
původní hra
-
překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)
-
dramatizace
Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.
Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena v písemné formě buď na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9 nebo e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2012.
Evald Schorm (15. prosince 1931 - 14. prosince 1988):
„Každý je v tom sám. V tom zmáhání dvou nepřátel. Sebe a skutečnosti.“
Evald Schorm od šedesátých let dvacátého století
výrazně ovlivnil divadlo i film jako představitel československé nové
filmové vlny (Každý den odvahu, 1964, Návrat ztraceného syna, 1966, Farářův
konec, 1968, Den sedmý, osmá noc, 1969). Po roce 1971 režim Schormovi
práci u filmu z politických důvodů znemožnil, vrátit se mohl po sedmnácti
letech filmem Vlastně se nic nestalo (1988). Krátký život mu
byl vyměřen. Okusovaný z jedné strany zákazy a z druhé nemocí (Černý mnich v
roce 1983 byl patrně posledním představením, které dělal v
plné síle). Svůj život mohl žít mezi
lety 1956 až 1969, v sedmdesátých letech vyčerpává
obrovský potenciál sil. Až do roku
1983, kdy propuká nemoc.
Naštěstí se už od roku 1966 věnoval režii divadelní a
divadla se mu stala útočištěm, kde získal věhlas vynikajícího tvůrce
činoherního, operního i multimediálního: v Činoherním klubu, Studiu
Ypsilon, Státním divadle v Brně, Činoherním studiu, Semaforu,
Národním divadle a především v Divadle Na zábradlí, kde se zaměřoval na zásadní
otázky podstaty lidského bytí a zdůrazňoval, že „není důležitá jenom pravda
sama, ale i cesta k pravdě“ jako například v dramatizaci
Dostojevského Bratrů Karamazových (1979). Od roku 1967 (Revue
z bedny) spolupracoval i s Laternou magikou: režíroval Kouzelný
cirkus (1977), Sněhovou královnu(1979), Noční zkoušku (1981), Černého
mnicha (1983) i Odyssea (1987).
Pro Schormovu divadelní tvorbu bylo podstatné jediné:
už žádná společenská kritika,
ale psychologické, téměř meditativní zvnitřnění. Sonda,
maximální lidskost i s propastmi a pochybami.
Lidskost ve své obnažené absurditě. Člověk je dobrý i
špatný. Člověk není ani dobrý, ani špatný. Schorm ukazoval, že
„v nejistotě je snad jediné východisko“. Ze
samoty člověk nesmí utíkat, „člověk je vždycky sám a musí o tom
vědět“.
(