Přestupný rok zachycuje tragickou událost masové střelby inspirovanou skutečným neštěstím, které se odehrálo v roce 2015 v Uherském Brodě. Děj filmu je situován do nenápadného jihomoravského maloměsta, kde je takový akt zla a násilí nemyslitelný, dokud se nestane.

Čím může snímek diváky oslovit? Na jaké postavy se zaměřuje? Jak odráží realitu? A jak obtížné je pro mladé filmaře získat dostatek prostředků pro celovečerní film? Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v našem rozhovoru!

Co říkáte na to, že byl váš projekt oceněn vůbec prvním audiovizuálním grantem DILIA?

Jan: Je to vynikající, vůbec jsme to nečekali. Dokonce jsem z toho začal na pódiu koktat, ale Vojta mě zastoupil jakožto lepší řečník z nás dvou. (smích) Skvělé pocity.

Vojtěch: Máme radost za podporu a za vyjádření toho, že náš projekt má smysl a že v něm máme pokračovat.

V jaké fázi nyní váš projekt je?

Jan: V této chvíli je ve fázi hlášení se na mnoho developmentových fondů a grantů.

Vojtěch: A právě teď nastává ta fáze, kdy začínáme psát jeho první verzi.

Čím si myslíte, že může snímek diváky oslovit?

Vojtěch: Doufám, že diváky osloví zejména intenzivním prožitkem. Nejdůležitější pro nás je, aby si divák s postavami prožil jejich příběh, aby poznal alespoň z pozice diváka, jaké to je zažít podobné trauma, jak je těžké se s ním vyrovnat a jak důležité je takovým tragédiím předcházet.

Můžete tedy blíže přiblížit, jakou událostí je snímek inspirován?

Jan: Tragédií, která se stala v roce 2015 v Uherském Brodě. V restauraci Družba tu došlo k první masové střelbě v historii České republiky. Nicméně nejde o rekonstrukci. Z této tragické události spíše vycházíme a inspirujeme se jí. Naším cílem není popis skutečných událostí či osob.

Vojtěch: Příběh našeho snímku se odehrává na fiktivním maloměstě. Pro nás je důležité zachytit právě tu první zkušenost. Že se tady do té doby nikdy nic podobného nestalo a že se jednalo o mimořádnou událost.  

Kdy jste si řekli, že se touto událostí inspirujete pro svůj filmový debut?

Jan: Vojta přišel s tím, že ho tato událost oslovila, již mnoho let dozadu v prvním ročníku na FAMU. Rozuměli jsme si v tom, byla to věc, která za nás rezonovala. Nedokázali jsme si představit, že bychom byli v kůži někoho, kdo něco takového prožil. A nemyslím tím jen lidi, kteří byli přímo v restauraci, ale také ty, jež událost ovlivnila vzdáleně. Co bychom v takové situaci dělali? A jak bychom se s našimi prožitky vypořádali?

Vojtěch: 21. prosinec 2023 nám hrozivým způsobem ukázal, že žijeme v násilném světě, kde takovéto tragédie již nejsou jakýmisi příběhy ze zámoří. Jsou realitou. Nelze před nimi zavírat oči a předstírat, že se nestaly. Proto věřím více než kdy dříve, že je nesmírně důležité o takovýchto traumatech zodpovědně a citlivě mluvit, protože teprve tehdy je můžeme překonat a poučit se z nich.

Proč jste pro svůj snímek zvolili právě název Přestupný rok?

Vojtěch: Střelba se v našem filmu stane 29. února, tedy v den přestupného roku, což pro nás symbolizuje výjimečnost takovéto tragédie, která se ovšem jednou za čas (4 roky) vrací. Masová střelba maloměsto promění – sice se za tu dobu vrátí do běžného provozu, jizvy jsou v něm stále ale patrné. Zlo vnímáme tak, že nelze popřít jeho existenci, ale že mu lze čelit.

Jan: Příběh se odehrává ve vybraných momentech v období mezi 29. únorem v den střelby a 29. únorem čtyři roky poté, tedy opět během přestupného roku.

Z jakého důvodu jste se rozhodli u snímku použít tyto dvě časové vrstvy?

Vojtěch: Přestupný rok se soustředí na osudy obyčejných lidí na jihomoravském maloměstě, kteří nejsou po takovéto události už nikdy stejní. Právě jejich život „před“ a „po“ zrcadlí struktura, která je ohraničena dvěma dny po sobě jdoucích přestupných roků. Je pro mě nesmírně důležité tento příběh odvyprávět subjektivně a autenticky pouze v pár pečlivě vybraných momentech, jelikož intenzivně a téměř v reálném čase zobrazená traumatická zkušenost a následné časové elipsy, které tyto momenty oddělují, podle mě nejlépe vyjádří trauma, které nelze ani na ploše kupříkladu seriálu věrohodně zobrazit.

Právě vynecháním času si diváci na základě porovnání postav před touto dobou a po ní sami mohou domyslet a představit, jak se hrdinové s traumatem vyrovnávají a jaké dopady na ně toto neštěstí skutečně stále má. Nejlepším možným vypravěčským klíčem pro takto komplikovanou událost pro nás zpodobňuje paralelní montáž, která tuto tragédii dokáže nejlépe zobrazit ve své intenzitě, nepředvídatelnosti a komplexnosti.

Máte v úmyslu sledovat příběhy šesti hlavních postav. Mezi nimi jsou zasahující policisté, hosté v restauraci i manželka střelce. Na základě čeho jste tyto postavy vybírali? A proč mezi nimi chybí střelec?

Vojtěch: Od prvopočátku chceme o podobné fiktivní tragédii vyprávět z perspektivy lidí, kteří jsou obvykle v realitě upozaděni nebo přímo zastíněni samotnou tragickou událostí či útočníkem. Tento film má za cíl udělat pravý opak, tedy masovou střelbu a střelce upozadit, jak jen to bude možné, a tyto postavy a jejich osobní příběhy vytáhnout do popředí. Jsme přesvědčeni, že by tito lidé neměli být ve stínu nelidského konání jednoho šílence, ale měli by být vyslyšeni jako první, jelikož jejich zkušenost představuje první krůčky vedoucí k pomalému uzdravení se z tohoto traumatu.

Ve výběru postav nelze přehlédnout paralelu se skutečným případem v Uherském Brodě - dva zasahující policisté čekající na posily, host restaurace uvězněný na toaletě, psychicky nemocná manželka střelce. Mají postavy předobraz v realitě? Bavili jste se například se skutečnými svědky této události? 

Vojtěch: Ano, když se uherskobrodské neštěstí stalo, tak jsem o něm načítal všechny dostupné informace, a právě tyto perspektivy mě zaujaly a inspirovaly mě k tomuto námětu.

Jan: Je ovšem důležité zopakovat, že jde pouze o inspiraci a ne přímo rekonstrukci této tragédie. Proto jsme se tyto konkrétní osoby doposud nesnažili kontaktovat.

Vojtěch: Známe ale bohužel svědky a přeživší ze střelby na Filozofické fakultě, se kterými jsme o jejich zkušenosti mluvili. Sám jsem v době tragédie byl ve škole na FAMU, která je pár set metrů od Filozofické fakulty, a se spolužáky jsem nevěděl, co se děje – v té době se šířilo několik poplašných zpráv například o vícero střelcích, v jednu chvíli byly i dveře školy zamčené a budovu jsme nemohli opustit. Byl to opravdu nepříjemný zážitek, a to nelze nikterak přirovnat k tomu, co se stalo přímo na Filozofické fakultě.

Přestupný rok bude vaším celovečerním debutem.

Jan: Ano, snímek připravujeme jako náš celovečerní debut. Krátkometrážní verzi, která zpracovává příběhovou linku prvních zasahujících policistů ve zkrácené podobě, už Vojta natočil jako svůj absolventský film na FAMU.

Vojtěch: Tento snímek se jmenuje První hlídka, máme jej už dokončený a právě ho přihlašujeme na festivaly.

Ve snímku chcete reflektovat prožitá traumata. Už probíhala nějakým způsobem rešerše? Z čeho chcete vycházet? Plánujete například konzultace se svědky podobných událostí/psychology/jinými odborníky?

Jan: Ano, vycházíme z dostupných literárních i dokumentárních zdrojů, na toto téma je jich celá řada. V plánu jsou další rešerše a přímá komunikace s odborníky – traumatology, psychology – a dalšími svědky podobných událostí. Během natáčení První hlídky jsme intenzivně konzultovali spoustu verzí scénáře s profesionály od policie, ať už policejními instruktory či přímo policisty, měli jsme i profesionálního konzultanta na place, který hlídal věrohodnost policejní práce a zásahu. 

Vojtěch: Tento postup odborníka na place se nám velmi osvědčil a rádi bychom v něm pokračovali i v celovečerním filmu, a to jak v případě profesionálů ze záchranných složek, tak i psychologů.

Pokud by šlo vše podle vašich představ, kdy bychom se mohli dočkat premiéry snímku?

Vojtěch: To je opravdu předčasné říci, jsme na začátku tvorby scénáře, a tak cesta k hotovému filmu je ještě dlouhá. Jediné, v co teď doufáme je, aby film vůbec vznikl.

Jak je pro mladé filmaře obtížné získat dostatek finančních prostředků pro celovečerní film?

Jan: Bohužel nesmírně. Ta konkurence je opravdu velká, což poznáte ještě před sháněním financí na natáčení. Musíte mít trochu štěstí, aby se vám vůbec podařilo nějak zafinancovat psaní scénáře. Ty počty mladých filmařů na grantech na literární i komplexní vývoj rok od roku stoupají. Je pak i trochu paradox, že pro grant na práci nad scénářem je vlastně potřeba co možná nejpromyšlenější treatment a další materiály, což už je za mě minimálně polovina úsilí stejně odpracovaná do šuplíku.

Jak velký význam má podle vás grant DILIA pro mladé autory? Co by mohlo ještě více podpořit začínající tvůrce v ČR?

Jan: Pokud bych měl mluvit za sebe, tak obrovský. Já jakožto scenárista si ho vážím extrémně, jakýkoli další grant pro začínající tvůrce, kteří vychází ze školy a chtějí si natočit vlastní projekt, je obrovsky cenný. Každý film nebo scénář navíc, který třeba díky jednomu grantu vznikne, může udělat v životě jeho tvůrce ten rozdílový krok navíc, který ho popostrčí k nějaké té kariéře u filmu.

Vojtěch: Souhlasím s Honzou. Pro Přestupný rok jsou to první peníze, ale také podpora toho, že by projekt měl vzniknout. Doufáme, že tento grant je zlomem pro to, že projekt skutečně vznikne.

Jaké je rozdělení vašich rolí?

​​Jan: Oba jsme spoluautoři scénáře a píšeme jej spolu. Vojta má v podstatě trojroli, kromě zmíněného spoluautora je to i režisér a producent. Už na začátku psaní jsme si ale jasně řekli, že produkční věci spolu řešit nebudeme a náš dialog je opravdu čistě tvůrčí a zaměřený na psaní. Vždycky je dobré spolupracovat na scénáři s režisérem, který vás svým přemýšlením trochu odtrhne od slov, vět a listů papíru a nahodí vám vizuální obraz, díky němuž pak ve scénáři můžete říct víc než pěti stránkovou scénou. Navíc už jsme na sebe za ty roky na FAMU naladění, pracovali jsme spolu na několika filmech, navzájem si nahazujeme scénář, když se ten druhý zasekne nebo pár dní nemá čas a podobně.  

Co chystáte po dokončení tohoto projektu? Máte už v hlavě nějaké další náměty?

Jan: Tak nápadů už během školy poletovalo hodně. Já mám po škole dva nerealizované celovečerní scénáře, nicméně teď se už dlouhé měsíce soustředíme čistě na Přestupný rok, plus jsme vlastně předtím ještě pracovali na krátké verzi – První hlídce, která se točila v květnu 2024. Ve fázi první verze scénáře a náročného zafinancovávání na budoucnost po Přestupném roku momentálně nemáme ani moc prostor myslet. Ale předpokládám, že pokud se během psaní nesežereme navzájem, tak se profesně určitě asi ještě potkáme.

Vojtěch: Já v to pevně věřím, protože nápadu je spousta!