Drama Panorama poskytuje platformu pro setkávání lidí z oboru, výměnu zkušeností, názorů, inspiraci a kreativní spolupráci. Tematicky zaměřuje svůj program na podporu divadelního překladu, který považuje za interaktivní proces, zkoumá nové metody a podporuje vznik sítě překladatelů, dramatiků, dramaturgů, režisérů a divadel. Pořádá workshopy a diskuze s odborníky, otevírá nová témata a otázky. Na činnost organizace, její úspěchy a vize do příštích let jsem se zeptala Barbory Schnelle, jedné ze zakladatelek projektu.
V centru pozornosti vašeho projektu Drama Panorama, který jste s Antje Oegel založily před necelými dvěma lety v Berlíně, stojí překladatel a překlad divadelního textu. Proč? Máte pocit, že se překladu nedostává dostatečné pozornosti?
Na jedné přednášce pro překladatele jsme si s Antje uvědomily, že divadelní překlad hraje stále roli Popelky - z literárních pozic je hodnocen velmi jednostranně bez zohlednění zkušenosti z praktického divadla a teatrologie a teorie divadla ho do svých analýz také příliš nezahrnují, protože je to přece literatura, a živé divadlo a jeho tvůrci si často neuvědomují, jakou interpretační a významotvornou roli překladatel má. Samozřejmě všichni vědí, že se stále novými překlady klasiků jako je Shakespeare nebo antické hry mění a často aktualizuje i podoba textu, ale u historických her zájem o překlad dramatu často končí. Se skutečně fundovanou kritikou divadelního překladu se také setkáváme zřídka. Přitom překlad divadelní hry podléhá často jiným zákonitostem než překlad literární. Již jiří Levý, jehož Umění překladu je i v zahraničí stále jedním ze základních děl překladatelské teoretické literatury, zavádí pojem mluvnosti. Svou roli ale hraje také gestický i mimický potenciál jazyka, jeho emotivnost, zvukomalebnost, temporytmus. Překladatel divadelní hry nevytváří produkt, který pak v podobě textu komunikuje pouze se čtenářem, jeho dílo implikuje řadu dalších procesů a předurčuje práci režiséra, herce, kostýmového výtvarníka, scénografa, prostě všech dalších divadelních profesí, které se podílejí na vzniku inscenace. Paradoxem v praxi ale je, že překladatel pracuje často v izolaci a při své práci komunikuje zejména se svým počítačem.
Co vás vedlo k založení projektu a v čem se vaše aktivity liší od programu podobných organizací?
Hlavní motivací k založení projektu bylo osvobodit práci divadelního překladatele z prostoru čtyř stěn jeho pracovny a vytvořit platformu, která by umožňovala setkávání překladatelů nad určitým tematicky zaměřeným problémem a hlavně iniciovat začlenění práce překladatele do praktického divadelního provozu. Náš projekt zve divadelní překladatele, autory a praktické divadelníky, aby společně uvažovali o způsobu inscenování her zejména současné dramatiky. Při vzájemných setkáních se vedle informativně-vzdělávací práce vytváří prostor pro pochopení přístupu k divadlu různých divadelních profesí a pohled na vlastní práci „z druhé strany“. Náš projekt také klade důraz na kontinuitu platformy a otevřenost vůči začínajícím překladatelům, kteří se často nemají možnost zúčastnit workshopů vyžadujících již rozsáhlé zkušenosti v oboru a několik publikovaných překladů (což je v případě překladu divadelních her další z problémů). Jedním z dílčích cílů je např. umožnit začínajícím překladatelům kontakt s již zkušenými kolegy a na základě mentoringu se dále vzdělávat v oboru překládání. Uvedu jeden příklad: Tento rok spolupracoval projekt Drama Panorama s festivalem současné americké dramatiky „Voices of change“, který se uskutečnil v Bielefeldu a v Berlíně. Tři mladí překladatelé přeložili pro festival tři hry mladých amerických dramatiků za asistence již renomovaného překladatele z angličtiny, tyto hry pak byly předvedeny v rámci festivalu v podobě tzv. dílenských inscenací (Werkstattinszenierung). Překladatelé měli možnost konzultovat text s autory, účastnit se divadelních zkoušek a svůj překlad dotvářet ve spolupráci s inscenátory. O své zkušenosti se pak podělili s ostatními zájemci a účastníky našeho projektu v rámci Drama-Panorama-Café, což je jeden z formátů projektu, kulatý stůl, kde se s pozvanými hosty diskutuje na určité téma. Zajímavé byly třeba reakce režisérů, kteří se na tomto festivalu rekrutovali z řad čerstvých absolventů divadelních škol – mnozí si poprvé uvědomili, že by i divadelní překladatel mohl být jejich partnerem při hledání inscenačního uchopení hry. Jinak v Německu existují zejména dva důležité programy pro divadelní překladatele – a sice v rámci festivalů Mülheimer Theatertage a Biennale ve Wiesbadenu (dříve Bonnské Biennale). Na jejich organizaci se podílí německá sekce Mezinárodního divadelního ústavu (ITI), s nímž také spolupracujeme a plánujeme společné projekty do budoucna. Drama Panorama nestojí v konkurenci těchto aktivit, které jsou pro překladatelskou obec velkým přínosem. Naší devizou je kontinuální práce a vytváření dalších aktivit projektu ve spolupráci s jeho účastníky. Naše témata se z velké části opírají o přání a programové vize našich účastníků. Ačkoliv se akce projektu Drama Panorama konaly zatím pouze v Berlíně, je složení našich účastníků v tomto multikulturním městě naprosto mezinárodní.
Pravidelná setkání Drama-Panorama-Café na různá témata si kladou za cíl propojovat překladatele divadelních her s dalšími subjekty od autora až po aktéry vzniku inscenace. Proč je to tak důležité?
Divadlo je přece, řečeno s Ivem Osolsoběm, „komunikace komunikací o komunikaci“. Bez vzájemné komunikace se to tedy neobejde a vedle autora je podle nás do tohoto komunikačního řetězce nutné zapojit i překladatele. Drama Panorama chce divadelníky i společnost senzibilizovat a upozornit na významotvornou roli překladu právě v oblasti divadla. Překladatel má pro nás ideálně spolupracovat s tvůrci inscenace a dostat možnost verifikovat svou práci v procesu vzniku inscenace a kreativně ji dotvářet např. spolu s režisérem.
Ty i Antje máte k divadlu blízko. Obě jste vystudovaly divadelní vědu a obě dvě překládáte divadelní hry. S jakými problémy se při překladu potýkáte vy osobně?
Začnu trochu obecně – když jsme s Antje koncipovaly Drama Panorama a hledaly fundraisingové možnosti jeho financování, zjistily jsme, že překladatelé, a tím spíše překladatelé divadelních her, nepatří téměř do žádné kolonky evropského zglajchšaltovaného systému podpory kulturních projektů. Měly jsme štěstí, že se nás nakonec ujala nadace Roberta Bosche, která má řadu programů pro překladatele. Ta nám poskytla finanční zázemí pro zahájení projektu. Díky úspěšnému startu si nás všimla Evropská východo-západní akademie pro umění a média, jejíž součástí jsme se staly v tomto roce. Tato nezisková organizace, která iniciuje projekty v oblasti kulturního setkávání východní a západní Evropy, je pro nás důležitým partnerem, díky němuž můžeme pracovat na kontinuálním rozvoji projektu a jeho dalším otevření vůči novým aktivitám. Jako překladatelka bych si přála větší otevřenost divadla vůči současným hrám. Překladatelé divadelních her jsou často znalci dramatiky země jazyka, z něhož překládají. Jejich znalostí je nutno využít při sestavování dramaturgických plánů. Je to samozřejmě také výzva pro divadelní agentury zapojit překladatele do systému nabízení nových her.
Překlad může vznikat samostatně, bez vědomí inscenačního záměru, nebo přímo ve spolupráci s divadlem na míru konkrétní inscenace, takříkajíc hercům na tělo. Kterou variantu považuješ za smysluplnější a proč? Která z nich je častější v Německu?
Hlavní myšlenkou projektu je právě spolupráce překladatele s živým divadlem, jeho zapojení do tvůrčího procesu vzniku inscenace. V současném divadle s jeho provozními podmínkami je to samozřejmě často obtížné, v Německu stejně jako v Česku. Když jsem viděla na jevišti Divadla Komedie jeden ze svých prvních překladů, Kláru S. od Elfriede Jelinek, pochopila jsem, kde všude měl být text jinak. V kontaktu s hereckým projevem se najednou objevily kvality textu, na které jsem před tím nepřišla. Drama Panorama je vlastně také výzvou divadlu považovat překladatele za partnera a interpretačního spolutvůrce.
Máte za sebou již několik úspěšných mezinárodních projektů. Který z nich zaznamenal největší ohlas divadelní veřejnosti?
První rok existence projektu se odehrával v sále pro zhruba šedesát lidí v malém nezávislém divadle berlínského Prenzlauer Bergu Ballhaus Ost. Bylo pro nás důležité umístit projekt do divadla, udělat z něj součást divadelního provozu. Tento malý sál se nám vždycky podařilo zaplnit. Ve švech ale praskal, když se naším hostem stala polská spisovatelka Dorota Masłowska, kterou jsme pozvali spolu s jejím německým překladatelem Olafem Kühlem, abychom s nimi diskutovali o způsobu divadelně vhodné transformace slovních hříček a jiných textových schválností do odlišného kulturního kontextu. K naší misi patří také uvádění nových divadelních her a tak se v rámci tohoto večera odehrálo v podobě scénického čtení také první jevištní uvedení německého překladu druhé hry Masłowské Między nami dobrze jest (Mezi náma dobrý). Masłowska je právě na cestě stát se hvězdou současného divadla v mezinárodním kontextu, její účast samozřejmě napomohla popularizaci našeho projektu v řadách širší veřejnosti. Také další pořady si ale našly své zájemce: našimi hosty byli např. slovenský dramatik a překladatel Roman Olekšák, se kterým jsme diskutovali nad jeho překlady her Mariuse von Mayenburga, jeden večer byl zase věnován setkání s dramaturgy, vedle německé dramaturgyně Christine Richter-Nilsson přijeli také Małgorzata Semil, jedna z nejdůležitějších dramaturgyň současného polského divadla, a William Drew, dramaturg Royal Court Theatre, divadla, které organizuje speciální program pro mladé autory. Letos se projekt zčásti přesunul do renomovaného divadla Hebbel am Ufer (HAU). Tam jsme při naší první akci, pódiové diskuzi s divadelními agenty, docela dobře zaplnili mnohem větší sál pro zhruba 120 lidí. V době mistrovství světa ve fotbale jsme to považovali za velký úspěch.
V názvu již zmíněné pódiové diskuze, která se konala na konci června v Berlíně, stála otázka, zda a do jaké míry ovlivňují agentury dramaturgii divadel. Našla jsi během diskuze na tuto otázku odpověď?
Divadelní agentury hrají v celosvětovém kontextu čím dál větší roli na cestě divadelní hry ke konkrétnímu divadlu. Otázka naší pódiové diskuze, totiž „Nahradí brzy divadelní agentury dramaturgii?“ byla myšlena samozřejmě provokativně. Jsou to však agenti, kteří dávají konečné svolení k produkci té či oné hry na konkrétním divadle. Jedním z jejich úkolů je svést dohromady tvůrce, kteří se navzájem doplňují. Tím se aktivně podílejí na dramaturgii divadel. Také jejich cenová politika je jedním z faktorů, která tu či onu hru předurčí pro určité jeviště.
A jak je to s překladateli? Mají vliv na skladbu zahraničních titulů v repertoáru divadel ve své zemi?
Samozřejmě. Jsou to přece oni, kdo přivádějí na české scény nové zahraniční hry. A nejsou to jen hry ověřené několika úspěšnými zahraničními produkcemi, po kterých by divadla tak jako tak sáhla.
Jedním z diskutovaných témat je i titulkování divadelních představení. Jde o specifický druh překladu a jeho odbornost bývá podceňována. V čem spočívají největší úskalí titulkování? Na co je třeba dbát a čeho se vyvarovat?
Základní otázkou zůstává, jakým způsobem nejlépe zprostředkovat zážitek z cizojazyčné inscenace divákovi, který jazyku inscenace nerozumí. Dnešní mobilita zahraničních divadelních produkcí je díky existenci četných festivalů obdivuhodná a tak je nutné tento fenomén začít reflektovat i teoreticky. Překladatel by měl být schopen určit nejvhodnější způsob zprostředkování textově-významotvorné roviny inscenace. To se může dít na základě titulků, synchronního překladu nebo pouze poskytnutí synopse divákovi před představením. V ideálním případě by měl překladatel dobře znát inscenaci, aby věděl, kde může text krátit (titulky by nikdy neměly být doslovným překladem), kde naopak doplnit vysvětlení, aby divák pochopil i kulturní či politický kontext vyřčeného apod. Právě tomuto tématu se hodláme věnovat na začátku příštího roku v našem programovém bloku nazvaném „Titulkování mezi uměním a pragmatismem“, kde představíme přední znalce tohoto oboru v mezinárodním kontextu.
Jako Češka žijící v Berlíně máš jedinečnou možnost porovnat práci divadel, dramaturgů, režisérů a překladatelů v obou zemích. Fungují oba systémy podobně? Jaké rozdíly jsou nejmarkantnější?
Podobností je řada. I v Německu funguje systém dominantního státem dotovaného divadla a relativně hůře financované nezávislé divadelní sféry. V Německu existuje velký trend režisérského divadla, neinscenují se texty, ale režisérské vize. Služebnost textu ustupuje ale i u nás do pozadí. Přesto je postavení překladatele divadelní hry v Německu nesrovnatelně jednodušší, jen málo překladatelů překládá bez konkrétní zakázky, jejich překlady vznikají na objednávku divadel nebo divadelních agentur, to u nás ještě tak běžné není.
Díky pozvání na jednu z vašich akcí jsem zjistila, že znalost české dramatiky je v Německu velice sporá. To ovšem neplatí naopak. Německá dramaturgie je u nás měřítkem kvality a inspiračním zdrojem. V čem je podle tebe problém? Existují nějaké možnosti, jak současný stav vylepšit?
V Německu je velká otevřenost divadla vůči novým hrám. Pořádají se různé soutěže a přehlídky nové dramatiky, divadla považují za samozřejmé zapojit aktuální dramatickou produkci do repertoáru. Takové prostředí může být samozřejmě líhní nových talentů a úspěch jmen jako Schimmelpfennig, von Mayenburg, Gieselmann nebo Hilling to potvrzuje. České prostředí je tradičně navázáno na německé, kulturně i ekonomicky, proto je logické, že se u nás němečtí dramatici hrají. S opačným efektem je to už horší – jména jako Havel, Kohout, z mladších uveďme alespoň Drábka nebo Zelenku jsou sice známá, ale soustavný zájem o české divadlo chybí. Představením české dramatiky v rámci projektu Drama Panorama chceme českou dramatiku lépe etablovat i na německých jevištích. Problém je ale i v domácím divadle – pro autora je důležité být nejprve kontinuálně přítomný v domácím prostředí, teprve na tomto základě se většinou staví jeho mezinárodní kariéra. České divadlo by mělo více pečovat o své autory – inspirací by mohl být třeba v Německu praktikovaný program dramatiků zaměstnaných po vzoru „artist in residence“ na konkrétních scénách, pro které vznikají jejich nové hry. Divadlo, které se kontinuálně zabývá poetikou jednoho dramatika, pak dokáže velmi vyhraněně reagovat na současnou společensky-politickou situaci. A to je přece jedním z jeho poslání, nastavovat zrcadlo společnosti.
Jaké další projekty chystáte a kterým směrem se v blízké budoucnosti hodláte ubírat? Plánujete např. akce konané v zahraničí? Konkrétně v ČR?
Hodláme pokračovat v prezentaci zahraniční dramatiky v Německu, v budoucnu budeme diskutovat s autory a jejich překladateli ze Srbska, Rumunska, ale také z České republiky. K dalším tématům patří již zmíněný fenomén titulkování na divadle, další tematický pořad chceme připravit na téma rasismu a současného divadla. Rádi bychom exportovali formát našeho projektu i do zahraničí, jeho podoba zatím ale nemá pevné kontury. Jedním z plánů je také výměnné čtení českých a německých dramatiků.
Jak se případní zájemci dozví o chystaných akcích? Mohou se nějak zapojit čeští dramatici, překladatelé, dramaturgové nebo režiséři do vašich projektů?
Náš projekt má otevřenou strukturu, rozvíjíme ho ve spolupráci s jeho účastníky a další iniciativu samozřejmě vítáme. Řada informací je na našich webových stránkách www.drama-panorama.com, které jsou v angličtině a v němčině. Právě pracujeme na dalším propojení našich účastníků na základě mailingu a sociálních sítí jako facebook. Zájemcům také posíláme newsletter. Díky mně jako Češce má projekt již teď jistý česko-slovenský akcent, ale doufám, že budeme moci zapojit do našich aktivit české divadelníky v mnohem větší míře. Na podzim plánujeme představit v Berlíně dílo českého dramatika Romana Sikory. Jeho hru Smrt talentovaného vepře jsem přeložila spolu s německou překladatelkou Kathrinou Janka do němčiny metodou kooperativního překladatelství. Toto metodické východisko a jeho výhody právě pro oblast divadla budeme s našimi účastníky diskutovat a spolu s autorem, jehož hra bude mít v Berlíně německou premiéru v podobě scénického čtení, hodláme podniknout krátký exkurs do současného českého divadla. Důležitým posláním našeho projektu je prezentovat v Německu současnou dramatickou produkci světového divadla. Pevně tedy věřím, že se brzy najde příležitost představit v rámci naší platformy i další současné české autory.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěšných projektů a dobrých nápadů!