JEDNODUŠE KOMPLIKOVANĚ (Einfach kompliziert)

Thomas Bernhard

Překlad: Zuzana Augustová
Žánr: monodrama
Obsazení: 1 muž a dítě

       Hra Jednoduše komplikovaně má tři poměrně krátká dějství odehrávající se v reálném čase ve zpustlém pokoji starého herce /podle údaje v jeho textu mu má být osmdesát dva let/.ON vede vlastně jeden dlouhý monolog, přerušený jen ve druhé scéně vstupem malé Kateřiny, která nosí starému herci mléko, jež On pokaždé po jejím odchodu vylije. Kateřina se pak po zbytek druhé scény stává adresátem, či spíše svědkem hercova monologu, do nějž pouze čtyřikrát vstoupí jedním, dvěma slovy. Jinak odpovídá na přímé otázky jen pohybem hlavy.
ON přitlouká na začátku první scény opěradlo k židli a v průběhu první scény pak znovu a znovu zatlouká tentýž hřebík. Kromě toho si zapíše do bloku: "Koupit jed na myši" a lístek pověsí na hřebík na zeď. Pak vylívá nočník, zatlouká další hřebík do zdi, aby na něj pověsil portrét Schopenhauera, dívá se do zrcadla a zkouší, zda je opěradlo k židli dobře přibité.
Ve druhé scéně vyndá z bedny divadelní korunu /dostal ji jako někdejší představitel Krále Leara od divadla k oslavě svých sedmdesátých narozenin/, nasadí si ji a nechá si ji na hlavě téměř po celou druhou scénu, chvílemi si korunu k hlavě silně tiskne, na závěr druhé scény ji chce vyzkoušet Kateřině, vzápětí ji však strhne Kateřině z hlavy a mrští jí na druhý konec pokoje. Na konci druhé scény, po odchodu Kateřiny, vylije mléko.
Ve třetí scéně napíše na list papíru slovo: "Stařec" a pověsí papír opět na hřebík. Potom poslouchá u dveří, otevře noviny a po chvíli je odloží, dívá se na ulici, stáhne roletu, natahuje hodiny, vyndává z lednice střídavě salám a sýr, nakonec zvolí sýr, a potom jí u stolu chléb se sýrem a v závěru třetí scény naslouchá okamžik vlastnímu hlasu z magnetofonového pásku.

       To je výčet téměř všech akcí této Bernhardovy postavy v průběhu celé hry. Jak patrno, hra není postavena na vnějším dění. Není ale ani psychologickým portrétem zestárlého muže, herce. Obsah textu hercova monologu je tvořen opakováním zdánlivých banalit a útržků vzpomínek, stále se vracejících leitmotivů. Pohyb a gesta pak opakují stále tytéž všední úkony a zároveň jsou výrazem životních obsesí. Ale zvláštní muzikální kompozice textu, tak typická pro Bernhardovy divadelní hry, tvoří z těchto prvků jakousi formální partituru, na jejímž půdorysu postava konstituuje svou existenci.
Je zřejmé, že postava opakuje každodenní rituál, jímž utváří a strukturuje své žití a s jehož pomocí nese i svou lidskou důstojnost.V něm zpřítomňuje - narážkami, zmínkami, leitmotivy - celý svůj život, život, který takto - se vší nedostatečností, se všemi posedlostmi i nenávistmi - včleňuje do onoho "formálního" řádu své existence, který si sama vytváří.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.