JOHANKA

Lenka Lagronová

Obsazení: 6 mužů, 1 žena, různé (spíše mužské hlasy)

Jedná se o parafrázi příběhu o Johance z Arku. Celá hra se odehrává v gotickém sále jakéhosi hradu, kde se shromáždilo šest mužů: Král Francie, který sám pochybuje o své legitimitě (Nejsem král! Jsem tady pro všechny něco jako král… Něco jako…"), jeho pragmatický rádce Trémoille ("To nějak domluvíme… Všechno se dá nějak domluvit. Všechno."), mladý, bojácný a blouznivý šlechtic Robert ("Říše velkých chánů… To všechno prý je. A žije se tam. To nikdo ani neví jak."), králův bratr Vévoda Alencon ("Vy jste ji neviděli bojovat…ten strach a odvaha…bolest, krev…strach a znovu…valí se to dál…nadchnout!… Já ji totiž miluju!…Já ji miluju!"), drsný vojevůdce La Hire ("Vona byla taková radost. Vona nikoho nezabila! To jim vadilo nejvíc.") a biskup ("Král nebes…takovejch už bylo! Tohle poslouchám celej život. Pořád někdo má něco s králem nebes".) Všech šest mužů v průběhu hry stále mluví a jí a postupně místnost zavaluje odpadky. Mezi ně několikrát přichází krásná a čistá Johanka, pokaždé v jiném údobí svého pohnutého života, na počátku, kdy je přesvědčí o tažení na Orléans, zraněná před korunovací v Remeši a na konci už slyšíme jen její hlas, jak vypovídá při procesu a odevzdává se hranici. V sále vidíme stále stejné muže, avšak to setkání všechny nějak poznamenalo, proměnilo.
   Hra přináší originální pohled na mnohokrát zpracovaný příběh. Každá z postav jakoby zpívala svůj vlastní hlas, který se střetává s Johančiným poselstvím, proměňuje se a skládá v mohutnou melodii. Jsme jakoby v zákulisí - z hlavního dramatu a děje se dozvídáme jen fragmenty, smysl příběhu se skládá jako mozaika. Přestože hra vypráví dávnou historii, jednotlivé lidské typy a pocity, lehce groteskní jednání a jazyk postav - to vše velmi nenásilně odkazuje k současnosti.

  Text je k dispozici v DILIA.