POUTNÍK (Der Wanderer, 1999)

Elfriede Jelinek

Překlad: Zuzana Augustová
Žánr: monodrama
Obsazení: 1 muž

          Dramolet nazvaný podle Schubertovy písně. Jedná se o jakýsi dodatek ke hře Hra o sportu - Sportštyk, respektive k jejímu závěrečnému monologu, ve kterém se autorka, sama vtělená do postavy Elfi Elektry, vyrovnává se vztahem k duševně nemocnému otci, k jeho chorobě, umírání a smrti.  

          Dramolet Poutník je intimním monologickým textem, který pojednává totéž období a téma, jen z opačného pólu, s opačnou perspektivou. Jediným mluvčím textu je právě postava autorčina otce. Ve svém monologu reflektuje poslední období svého života, či spíše ne-žití, v napůl nedostavěném rodinném domku, který majitelé předělali na starobinec. „Péče" o větší množství starých a bezmocných lidí jim totiž měla finančně umožnit dům dostavět. Sem autorčina dominantní matka nemocného otce umístila. (Tentýž motiv známe z autobiografického románu E. Jelinek Pianistka.) A autorka se ústy postav, které nesou autobiografické rysy (Autorka, Žena, Elfi Elektra ve Sportštyku), obviňuje, že „odsunutí" a tím nepřímo „smrti" otce nezabránila. V otcově monologu v dramoletu Poutník se však ozývají pouze vzpomínky na ženu, něžně přezdívanou Loneli (matka autorky se jmenovala Ilona, jedná se tedy zřejmě o skutečnou zdrobnělinu jejího jména), na vlastní život a osud, důstojnost, které nenávratně ztratil, stejně jako přítomnost vlastní ženy. I putování, které dříve miloval, je teď už jen imaginární, ať už se jedná o hrdinovu pomyslnou pouť vnějším světem, který si musí v představách přiblížit do svého nového obydlí, anebo o putování vlastním vnitřním mizejícím světem, či o prostupování obou. Zároveň je text paradoxní zpovědí rozpadajícího se vědomí, které vlastní rozpad či proměnu reflektuje. Výpověď je prosta jakýchkoli zahořklých tónů, ovšem nikoli ironie, sebeironie a sarkasmu. Do individuálního osudu, respektive jeho ztráty, navíc pronikají obecnější motivy: úvahy o prolínání rolí obětí a pachatelů v současném světě, odkazy na nacistickou minulost, která se takřka v každém díle stává předmětem autorčina zájmu, se mísí s motivy z otcova v jistém smyslu netypického osudu za 2. světové války, ve srovnání s ostatním židovským obyvatelstvem. Otcův život i umírání tak v tomto asociativním, lyrickém textu získávají obecnější platnost. 

Scénické čtení dramoletu Poutník se konalo 22. 10. 2014 ve Východočeském divadle Pardubice (Malá scéna ve dvoře Pardubice) v rámci cyklu INprojekty (Malé inscenační projekty světových novinek).   

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.