Kajzar, Helmut (Polsko)
Narodil se 18. 8. 1941 v Bielsku-Białé. Pocházel ze smíšené polsko-německé rodiny. Jeho otec Jan Kajzar byl před válkou správcem statku, po válce agronomem na státním statku. Matka se za svobodna jmenovala Paulina Kulischová.
Do základní školy chodil v Grodźcu, v r. 1959 absolvoval gymnázium v Bielsku-Białé. Poté studoval filozofii a polonistiku na Jagellonské univerzitě v Krakově. Za studií debutoval jako herec v inscenaci Sofoklova Krále Oidipa ve studentském divadle Teatr 38. V r. 1965 byl přijat na Státní vysokou divadelní školu (Państwowa Wyższa Szkoła Teatralna) ve Varšavě. Jeho diplomovou prací byla inscenace her Boleslav Smělý (Bolesław Śmiały) Stanisława Wyspiańského a Směšný stařeček (Śmieszny staruszek) Tadeusze Różewicze v divadle Teatr Współczesny (Současné divadlo) ve Wrocławi v r. 1969. Scénografem této inscenace byl Józef Szajna.
V r. 1972 se stal členem Svazu polských spisovatelů (Związek Literatów Polskich). Byl režisérem divadla Teatr Współczesny ve Wrocławi, kde inscenoval hry T. Różewicze, a Divadla polského rozhlasu (Teatr Polskiego Radia). Kromě toho byl i pedagogem Státní vysoké filmové, televizní a divadelní školy (Państwowa Wyższa Szkoła Filmowa, Telewizyjna i Teatralna) v Łodži a jako lektor působil i na filmových školách v Berlíně (tehdejší NDR) a ve Stockholmu.
V zahraničí inscenoval hry polských autorů T. Różewicze Akt przerwany (Přerušený akt) – Göttingen 1972, Stara pani wysiaduje (Stará paní vystupuje) – Tübingen 1974 a Směšný stařeček (Śmieszny staruszek) – Londýn 1975 a dále hru Sławomira Mrożka Policja (Policajti) – Tübingen 1975. V r. 1973 se zúčastnil mezinárodních divadelních dílen v Scheersbergu a Tübingen (SRN) a v Gränna (Švédsko), kde inscenoval hru Witolda Gombrowicze Ślub (Svatba), opět Różewicze (Stará paní vystupuje) a vlastní hru Wypadek i zdarzenie (Nehoda a událost) – přepracování vlastní hry xxx (Trzemi krzyżykami) – Třemi křížky.
Byl manželem herečky Jolanty Lothe. Zemřel 21. srpna 1982. Je pohřben na evangelickém hřbitově v Těšíně (Cieszyn).
Divadelní hry
Paternoster – publikováno v časopise Dialog 1969, první uvedení Teatr
Współczesny Wrocław 1970 (režie Jerzy Jarocki)
Rycerz Andrzej (Rytíř Andrzej) – publ. v Dialogu 1970, první uvedení Teatr
Studio Warszawa 1974
Gwiazda (Hvězda) – monodrama, publ. v Dialogu 1971, první uvedení Teatr
Stefana Żeromskiego Kielce 1980, přeloženo do češtiny 1982
x x x - čti Trzemi krzyżykami (Třemi křížky) – napsáno 1972, publ. v Dialogu
1973, první uvedení Teatr Studentów i Młodzieży Pracującej (Divadlo
studentů a pracující mládeže ETAM 2) Kraków 1975
Koniec pół świni (Konec polosvině) – rozhlasová hra, publ. v Dialogu 1974,
první divadelní provedení Teatr Dramatyczny (Činoherní divadlo)
Wałbrzych 1978
Ciąg dalszy (Další díl) – publ.v časopise Nowy Wyraz 1976, přeloženo do
němčiny 1981
Samoobrona (Magiczny manifest) – Sebeobrana (Magický manifest), publ.
v Dialogu 1976, první uvedení pod názvem Teatr metacodzienny
samoobrona Teatr Współczesny Wrocław 1981, přeloženo do němčiny
1982
Villa dei misteri – publ. v Dialogu 1977, první uvedení Teatr Współczesny
Wrocław 1979
Musikkrater - monodrama, publ. v Dialogu 1979, první uvedení Teatr
Muzyczny Gdynia 1981
Obora (Chlív) – první uvedení Teatr Mały Warzawa 1980
Włosy błazna (Šaškovy vlasy) – publ. v Dialogu 1980
Król Dawid (Král David) – nedokončeno, z rukopisu jej zredigoval Andrzej
Falkiewicz a publikoval jej ve svazku Helmut Kajzar: Sztuki Teatralne
1972-1982, Warszawa 1983, hra o holocaustu (Kajzarův rod měl
v pradávnu i židovské kořeny), první uvedení Transformthester
v tehdejším západním Berlíně 1986
Wyspy Galapagos (Ostrovy Galapagos) – publ. v Dialogu 1981, první
uvedení Teatr Polski Poznań, Scena W Malarni 1982
Aktorka (Herečka), uváděno později i pod názvem Akt-orka, první uvedení
Teatr Powszechny Warszawa – Mała Scena 1985.
Kromě toho je autorem povídky Bez końca (Nedokončená) a básnických próz
shrnutých pod názvem Epitafia (Epitafy): Pani Nosek – Paní Nosková, Jerzy –
Jiří, Zdjęcie – Fotografie, Profesor, Pani Anna a Pastor Jan Lasota) a četných divadelních esejů a recenzí. Svému pojetí divadla dal název Teatr metacodzienności – Divadlo metavšednosti.
Do základní školy chodil v Grodźcu, v r. 1959 absolvoval gymnázium v Bielsku-Białé. Poté studoval filozofii a polonistiku na Jagellonské univerzitě v Krakově. Za studií debutoval jako herec v inscenaci Sofoklova Krále Oidipa ve studentském divadle Teatr 38. V r. 1965 byl přijat na Státní vysokou divadelní školu (Państwowa Wyższa Szkoła Teatralna) ve Varšavě. Jeho diplomovou prací byla inscenace her Boleslav Smělý (Bolesław Śmiały) Stanisława Wyspiańského a Směšný stařeček (Śmieszny staruszek) Tadeusze Różewicze v divadle Teatr Współczesny (Současné divadlo) ve Wrocławi v r. 1969. Scénografem této inscenace byl Józef Szajna.
V r. 1972 se stal členem Svazu polských spisovatelů (Związek Literatów Polskich). Byl režisérem divadla Teatr Współczesny ve Wrocławi, kde inscenoval hry T. Różewicze, a Divadla polského rozhlasu (Teatr Polskiego Radia). Kromě toho byl i pedagogem Státní vysoké filmové, televizní a divadelní školy (Państwowa Wyższa Szkoła Filmowa, Telewizyjna i Teatralna) v Łodži a jako lektor působil i na filmových školách v Berlíně (tehdejší NDR) a ve Stockholmu.
V zahraničí inscenoval hry polských autorů T. Różewicze Akt przerwany (Přerušený akt) – Göttingen 1972, Stara pani wysiaduje (Stará paní vystupuje) – Tübingen 1974 a Směšný stařeček (Śmieszny staruszek) – Londýn 1975 a dále hru Sławomira Mrożka Policja (Policajti) – Tübingen 1975. V r. 1973 se zúčastnil mezinárodních divadelních dílen v Scheersbergu a Tübingen (SRN) a v Gränna (Švédsko), kde inscenoval hru Witolda Gombrowicze Ślub (Svatba), opět Różewicze (Stará paní vystupuje) a vlastní hru Wypadek i zdarzenie (Nehoda a událost) – přepracování vlastní hry xxx (Trzemi krzyżykami) – Třemi křížky.
Byl manželem herečky Jolanty Lothe. Zemřel 21. srpna 1982. Je pohřben na evangelickém hřbitově v Těšíně (Cieszyn).
Divadelní hry
Paternoster – publikováno v časopise Dialog 1969, první uvedení Teatr
Współczesny Wrocław 1970 (režie Jerzy Jarocki)
Rycerz Andrzej (Rytíř Andrzej) – publ. v Dialogu 1970, první uvedení Teatr
Studio Warszawa 1974
Gwiazda (Hvězda) – monodrama, publ. v Dialogu 1971, první uvedení Teatr
Stefana Żeromskiego Kielce 1980, přeloženo do češtiny 1982
x x x - čti Trzemi krzyżykami (Třemi křížky) – napsáno 1972, publ. v Dialogu
1973, první uvedení Teatr Studentów i Młodzieży Pracującej (Divadlo
studentů a pracující mládeže ETAM 2) Kraków 1975
Koniec pół świni (Konec polosvině) – rozhlasová hra, publ. v Dialogu 1974,
první divadelní provedení Teatr Dramatyczny (Činoherní divadlo)
Wałbrzych 1978
Ciąg dalszy (Další díl) – publ.v časopise Nowy Wyraz 1976, přeloženo do
němčiny 1981
Samoobrona (Magiczny manifest) – Sebeobrana (Magický manifest), publ.
v Dialogu 1976, první uvedení pod názvem Teatr metacodzienny
samoobrona Teatr Współczesny Wrocław 1981, přeloženo do němčiny
1982
Villa dei misteri – publ. v Dialogu 1977, první uvedení Teatr Współczesny
Wrocław 1979
Musikkrater - monodrama, publ. v Dialogu 1979, první uvedení Teatr
Muzyczny Gdynia 1981
Obora (Chlív) – první uvedení Teatr Mały Warzawa 1980
Włosy błazna (Šaškovy vlasy) – publ. v Dialogu 1980
Król Dawid (Král David) – nedokončeno, z rukopisu jej zredigoval Andrzej
Falkiewicz a publikoval jej ve svazku Helmut Kajzar: Sztuki Teatralne
1972-1982, Warszawa 1983, hra o holocaustu (Kajzarův rod měl
v pradávnu i židovské kořeny), první uvedení Transformthester
v tehdejším západním Berlíně 1986
Wyspy Galapagos (Ostrovy Galapagos) – publ. v Dialogu 1981, první
uvedení Teatr Polski Poznań, Scena W Malarni 1982
Aktorka (Herečka), uváděno později i pod názvem Akt-orka, první uvedení
Teatr Powszechny Warszawa – Mała Scena 1985.
Kromě toho je autorem povídky Bez końca (Nedokončená) a básnických próz
shrnutých pod názvem Epitafia (Epitafy): Pani Nosek – Paní Nosková, Jerzy –
Jiří, Zdjęcie – Fotografie, Profesor, Pani Anna a Pastor Jan Lasota) a četných divadelních esejů a recenzí. Svému pojetí divadla dal název Teatr metacodzienności – Divadlo metavšednosti.