Společně s manželkou Lubou přeložil mnoho desítek titulů převážně od amerických a anglických, ale i německých autorů. Za překladatelské dílo získali v roce 1997 společně Státní cenu.

Už v roce 1960 vyšel v jejich překladu Salingerův román Kdo chytá v žitě, o tři roky později Zelené pahorky africké Ernsta Hemingwaye, posléze překládali i Williama Faulknera. Do českého divadla přinesli v 60. letech Tramvaj do stanice Touha či Kočku na rozpálené střeše Tennessee Williamse nebo hru Kdo se bojí Virginie Wolfové Edwarda Albeeho.

Rudolf Pellar byl nejenom překladatel, ale také herec a zpěvák. Na repertoáru měl country i francouzské lidovky a šansony Brela, Brassense či Becauda s českými texty; zpíval i písně Karla Hašlera, kuplety z kabaretu Červená sedma a písně z Osvobozeného divadla. 

V následujícím desetiletí dostal zákaz vystupování vysílání, a začal tak vyučovat šansonový zpěv na konzervatoři v Praze. To byla také doba, kdy se manželé začali začal ještě intenzivněji věnovat překladatelství; některé z jejich prací však musely vyjít pod krycím jménem. Literatuře se dál věnovali i po listopadu a za tu dlouhou dobu do jejich portfolia postupně přibyli  Joseph Conrad, Stefan Zweig, John Updike a Philip Roth.
Od počátku 50. let účinkoval také ve filmu, hrál například ve snímcích Zaostřit, prosím! (1956) Opera ve vinici (1981) a Helimadoe (1993).  Uplatnil se i v rozhlasových hrách. Před dvěma lety mu vyšly paměti s titulem Nejdřív se musíte narodit...

http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=676365