Co říkáte na to, že jste se stal držitelem grantu na vývoj filmového debutu?

Obrovský úžas. Je to pro mě velká pocta, jelikož se jedná o výsledek rozhodování lidí, kterých si hluboce vážím. Chtěl bych tímto poděkovat agentuře DILIA, hodnotitelům (Ivan Hubač, Jiří Strach a Karel Smyczek) i mým přátelům a rodině. Snad to pomůže i v budoucnosti samotného filmu Sraz rodáků.

V jaké fázi nyní váš projekt je?

Nyní mám treatment, prezentaci a rozepsaný samotný scénář k filmu. Nezbývá tedy nic jiného, než dopsat scénář a ponořit se do oslovování producentů. Tak snad hodnotitele nezklamu, najdu nějakou produkci a výsledek bude stát za to.

Jaké kroky budou následovat?

Jak už jsem zmiňoval, tak nyní budu pokračovat v psaní scénáře. A následně bych chtěl oslovit producenty či televize, které by měly zájem podílet se na filmu. To je další velká a náročná výzva. Takže uvidíme, jak to dopadne…

Čím myslíte, že může váš snímek diváky oslovit? Co je cílová skupina?

Myslím si, že cílovou skupinou jsou diváci, kteří mají rádi chytré, černé komedie a filmy, jako jsou Hoří, má panenko, Slavnosti sněženek apod. Ale zároveň se nechci přirovnávat k těmto velikánům zlatých šedesátých. Sraz rodáků je černá tragikomedie odehrávající se v krkonošské vesničce, kde vyvěrají na povrch desítky let staré křivdy. To nabízí řadu tragických i komických momentů na pozadí drsných horských podmínek. 

Věřím, že na své si přijdou jak zástupci nejmladší generace, tak jejich rodiče a prarodiče. Obecně je ale složité škatulkovat cílové skupiny. Spíš doufám, že film osloví milovníky humoru a chytré diváky, kteří se chtějí zasmát i zamyslet. A snad v tom i najít něco navíc.

Co vás inspirovalo při námětu Srazu rodáků? Vycházel jste z osobní zkušenosti?

Prvotním impulsem byl samotný sraz rodáků po 30 letech v mé rodné vsi Dolní Kalné. První myšlenku na film mi vnukla jedna má kamarádka, která byla na srazu a když to viděla, tak mi řekla: “Viktore, tohle by byl skvělej biják.” Chvíli jsem o tom přemýšlel a nakonec usoudil, že měla pravdu, a dal se do shánění poznámek. 

Film ve mně nějakou dobu zrál, psal jsem si úryvky dialogů a črty příběhů, které jsem zažil či zaslechl v obecní hospůdce, během zasedání zastupitelů na úřadě nebo během víkendových fotbalových zápasů apod. To všechno nakonec vyústilo v jakousi “krkonošskou” variaci na Romea a Julii, ale s bramboráky, dobrovolnými hasiči a rozhádanými vesničany. Samozřejmě opepřenou o vlastní zážitky i čistou fikci z podkrkonošské vísky. Mám stovky zápisků… 

Děj se odehrává během jednoho víkendu. Jak se vám podaří vtěsnat celý příběh do dvou dnů?

To ještě uvidíme. Úkol to rozhodně není jednoduchý, ale věřím, že to bude fungovat. Už jsem několik krátkých filmů a námětů s podobným půdorysem, kdy se příběh odehrává během pár dnů či hodin, napsal. Celkově mě baví filmy, které mají jasně a krátce ohraničený časový sled událostí. Tento malý prostor mi je blízký a myslím si, že stačí. Není vždy potřeba vyprávět filmy, které trvají několik měsíců či let. Ostatně i během dvou dnů se může odehrávat velký příběh měnící desítky let starou historii jedné vesnice a dvou rodinných klanů.

Máte už představu, koho byste ve snímku rád viděl v hlavních rolích? Nebo je to předčasné?

Nějakou představu mám, ale zatím bych o tom takhle na veřejnosti nechtěl mluvit. Snad ale mohu říct, že jsem si myslel i na velikána českého filmu Jiřího Bartošku. To ale už bohužel nepůjde…

Sraz rodáků bude vaším celovečerním debutem. Nějaké snímky už ale máte za sebou. Můžete přiblížit?

Doufejme, že se mi to podaří natočit. Nicméně já jsem vystudoval původně scenáristiku na FAMO v Písku, a proto mám za sebou hlavně řadu scénářů. S mojí spolužačkou Barborou Kočičkovou jsme pro ČT natočili dokument Báječní muži na dvou kolech (2024) o zlaté éře československého motosportu a výtečných motorkářích Františku Šťastném a Gustavu Havlovi. Scenáristicky jsem se také podílel na seriálu Bratři a sestry (2025) pro TV Nova.

Z mých studentských filmů bych “vypíchl” například biblickým příběhem inspirované drama Kain a Abel (2020, r. Radim Grzybek), sektářský thriller Vzhůru do ráje (2022, r. Radim Grzybek) nebo folklorní romanci ze Slovácka Boží muka (2020, r. Ondřej Veverka). Kromě toho se věnuji i režii. Spolu s mým kamarádem, kameramanem a režisérem Pavlem Sýkorou jsme natočili krátkou etudu Mému budoucímu já (2022) a historickou konverzačku Krajan (2023), jenž byl minulý rok oceněn studentským Oscarem.

Jak je obtížné pro mladé filmaře získat dostatek finančních prostředků pro celovečerní snímek?

Neuvěřitelně. Je to opravdu náročné, vysilující a mnohdy i frustrující. Moc lidí vám nevěří a logicky vám nechtějí svěřit desítky milionů, protože nevědí, jak finální snímek skončí. Je to vlastně pochopitelné, ale přál bych si, aby to bylo pro mladé tvůrce jednodušší. Máme energii a chuť točit, ale cesta na plac a k první klapce je zdlouhavá a ne všichni to vydrží. 

Jaký význam má grant DILIA pro mladé autory?

Obrovský! Je skvělé, že tento grantu funguje, protože podobných grantů cílících na mladé scenáristy moc není. Vlastně kromě Filmové nadace a Státního fondu audiovize tady nic podobného nemáme. A to je velká škoda. Kde má totiž autor vzít čas a být alespoň částečně zabezpečen, aby se mohl věnovat psaní scénáře? A nejde pouze o odměnu. Velký význam má i samotné ocenění, protože o něm rozhodují naši starší kolegové, kterých si velmi vážím a ke kterým vzhlížím. Vždyť na filmy pánů Hubače, Stracha i Smyczka se koukám dodnes…