První tři festivalové dny byly věnovány profesionálům, o víkendu se pak brány otevřely také široké veřejnosti. Jako čestný host se letos představily Filipíny. Výzdoba jejich pavilonu byla velice minimalistická – v prostoru bylo umístěno několik kulatých či oválných vzdušných dřevěných konstrukcí s bílými stříškami, které sloužily jako pódia, výstavky nebo k odpočinku s knihou v ruce. Svou roztroušeností připomínaly malé ostrůvky, a odrážely tak klíčovou povahu Filipín jakožto státu složeného z 7 641 ostrovů, na nichž se mluví 135 jazyky.
Konstrukce zároveň tvarem a použitými materiály napodobovaly tradiční filipínská obydlí a při pohledu na jejich lehká plachtoví se nešlo ubránit ani představě vzducholodi, která korespondovala s mottem čestného hosta „The imagination peoples the air” (Představivost zalidňuje vzduch).
Architektonická střídmost pavilonu byla vyvážena bohatým programem, široce rozkročeným napříč historií i uměleckými žánry. Úběžníkem se stala postava národního hrdiny Josého Rizala – básníka, prozaika a jednoho z vůdců filipínského hnutí za nezávislost. Prezentace kultury byla však daleka národního patosu, naopak se v rámci debat či čtení odvážně otevírala bolestivá témata filipínské společnosti, ať už šlo o dědictví dvojího kolonialismu (ze strany Španělska a Spojených států), postavení žen, nedávné vojenské konflikty či komplikovanou politickou situaci v zemi a autoritářské tendence čelních představitelů.
V kontextu knižního veletrhu bylo velice zajímavé také reflektování slabé pozice psaného slova (a z toho vyplývající malé množství publikovaných knih a nižší úroveň čtenářství), a to na úkor silné tradice orální kultury.
Kromě literárních pořadů se tak značná pozornost zaměřovala na žánry, v nichž hraje ústřední roli mluvené slovo – od bohaté filipínské dokumentární tvorby či takzvaného „storytellingu” až po představení největší světové ligy v battle rapu FlipTop. V rámci cyklu Poezie za svobodu, spravedlnost a mír došlo také k symbolickému propojení dvou utlačovaných národů, kdy básnířky Marjorie Evasco a Maria Rilkë Arguelles četly báseň If I Must Die nedávno zabitého palestinského spisovatele Refaata Alareera v překladu do osmi filipínských jazyků.
Naproti přes rozlehlé atrium zatím probíhal čilý ruch na stánku České republiky, která se chystá na hostování v příštím roce. Z českých literátů se mezinárodnímu publiku představili Martin Vopěnka, Bianca Bellová, Petr Hruška, Viktorie Hanišová či Michal Ajvaz.
Důležitou událostí pro ČR bylo také předávání německé ceny za dětskou literaturu Deutscher Jugendliteraturpreis, na níž byli letos nominováni Ondřej Buddeus a Jindřich Janíček za svou knihu Kolo (něm. Fahr Rad). Díky tomu se dostala do popředí bohatá tradice československé ilustrace a dětské ilustrované knihy, která má obecně na Frankfurtském veletrhu velmi silné zastoupení.
Přemostění mezi současným a budoucím hostem přinesla debata o česko-filipínských literárních vztazích a v samém závěru veletrhu pak slavnostní ceremonie předání GastRolle s úryvkem z knihy Bohumila Hrabala Příliš hlučná samota.
Frankfurtský veletrh je oslavou literatury, ale také nejvýznamnější světovou událostí knižního průmyslu. Ve víru nesčetných schůzek, obchodních jednání a povšechného hemžení a ruchu přinesl filipínský pavilon vítanou příležitost ke ztišení, začtení a koncentraci a vzdušná a nápaditá scénografie umožnila myšlenkám a představivosti vzlétnout do oblak.
Věříme, že se České republice povede příští rok na tuto důstojnou prezentaci národní kultury úspěšně navázat. O podobě ani programu našeho hostování zatím není příliš známo, už teď však víme, že jednou z hlavních hvězd bude světově uznávaná spisovatelka a členka DILIA Radka Denemarková. Heslo „Česko: země na pobřeží” navíc slibuje dost odvahy a tvůrčí imaginace.
Hlavnímu organizátorovi hostování Moravské zemské knihovně držíme palce a jako DILIA budeme příští rok u toho!