Jako dítě prožil tři a půl roku v terezínském židovském ghettu, za komunistického režimu musel téměř dvacet let publikovat jen v samizdatu. Přestože jeho texty zaznamenaly v 60. letech velkou oblibu, během normalizace se ocitl na seznamu zakázaných tvůrců a nesměl oficiálně publikovat. Na IV. Sjezdu Svazu československých spisovatelů totiž patřil k těm, kteří odmítli kontrolu komunistické strany nad kulturou a kritizovali cenzuru. Přesto patřil vedle Milana Kundery a Bohumila Hrabala ve světě k nejznámějším českým autorům.   

Od podzimu 1969 přednášel šest měsíců jako hostující profesor na michiganské univerzitě v Ann Arboru českou literaturu. Emigrovat však nechtěl, jelikož věřil, že může ve své rodné zemi něco změnit. Po návratu byl vyloučen z organizací, nesměl publikovat a jeho díla byla vyřazena z knihoven. Krátkodobě pracoval v různých zaměstnáních – jako sanitář, posílkář nebo zeměměřičský figurant. Většinu času byl však spisovatelem z povolání.

Klíma byl prozaik, publicista, esejista, autor divadelních her i knížek pro děti. Blízké mu byly především menší útvary – povídka, črta, reportáž nebo novela. V době, kdy nemohl oficiálně publikovat, vycházela jeho díla v českých překladech v zahraničí nebo doma v samizdatových edicích. Ivan Klíma patří k nejpřekládanějším českým autorům.

Čest jeho památce!