Více o filmu FRANZ si můžete přečíst TADY.

Jaký nový pohled na Franze Kafku film odkryl a co Vás samotného překvapilo? Jaký jste měl cíl při psaní scénáře?

Pro mě osobně nešlo o návrat k něčemu, co dobře znám. Kafku jsem měl zmapovaného jen naprosto povrchově. Bylo to tedy mé první intenzivní setkání. Skvělá polská režisérka Agnieszka Holland mě požádala, abych jí napsal text o Franzi Kafkovi. Já! Má první reakce byla, že je jistě mnoho lepších scenáristů, kteří mají ke Kafkovi svou mentalitou a vzděláním blíže. Ale to jsem narazil hned na počátku. Paní režisérka vysvětlila, že divák bude ve stejné pozici jako já. Tedy v nejistotě. Tím mi vyrazila další argumenty a já se pustil do jedné z nejobtížnějších cest ke scénáři, jaké jsem doposud podstoupil.

Máte po celém tvůrčím procesu pocit, že jste Kafku nově pochopil, a jsou nějaké Kafkovy postoje/činy, které jste naopak doteď nepochopil?

Kafku nelze nově pochopit, lze ho jen po svém vyložit. Alespoň, co se jeho díla týče. Je natolik mnohoznačné a vrstevnaté, že je na vás, kam se jeho myšlenkami necháte postrčit. Myslím, že v tomto jsem neposunul světo­vou literaturu o mnoho dál, ale s radostí jsem objevoval paralely v pocitech a názorech na tvorbu a život, na konečnost, na snahy dobrat se vel­kých pravd, které jsou nám na tomto světě škodolibě odepřeny. Čím více jsem se o Franzovi dovídal, tím více pro mě byl člověkem se vším lidským. A snad jen díky tomu jsem byl schopen text dopsat.

Jakým tématem si myslíte, že by se Franz Kafka zabýval v soudobé Praze?

Myslím, že kdyby žil Kafka dnes, více než o Praze by přemýšlel o světě, ze kterého se stal jeho pomyslný „zámek“, ovládaný a manipulovaný titěr­nou minoritou světa. Bezpochyby by byl fascinován umělou inteligencí, která nás celkem spolehlivě vede ke zkáze. Je dílem člověka, ale člověk už ji prý nemůže změnit ani zastavit.

Myslíte si, že při tvorbě využíváte víc to, co jste se naučil na FAMU, nebo naopak právě to, co jste získal praxí?

Bude to asi tak trochu kombinace. I když čím déle ze školy, tím méně zna­lostí a větší snaha to zamaskovat.

Co byste doporučil začínajícím scenáristům? Co byste změ­nil, pokud byste mohl, na své cestě za scenáristikou?

Nerad bych někoho uvrhl do trudomyslnosti. Mám ale neodbytný pocit, že to dnes není nejlepší volba zaměstnání. Sám jsem nesmírně vděčný, že jsem tuhle práci mohl dělat a dělám. Zároveň s jistotou cítím, že do pár let za nás budou ve většině případů psát stroje. Jestli ale přeci mám vydat jednu motivační větu, pak by zněla: „Pište, dokud máte o čem!“

Jste velmi pracovitý, setkal jste se někdy vůbec s tvůrčím blokem nebo ztrátou inspirace?

S něčím takovým se autor setkává velmi často. Takřka denně se dosta­nete do míst, odkud si tak úplně nevíte rady. Mně osobně pomáhá psát dál. Příběh, je‑li dobrý, najde cestu ven sám. Někdy méně snahy přináší větší benefit.

Diskutujete s blízkými nad problematikou, kterou právě zpracováváte? Necháte se ovlivnit jejich názorem?

Myslím, že když začínám pracovat na nové látce, pravidelně se stávám obtížným domácím hmyzem toužícím infikovat všechny svým problé­mem. Nemají to se mnou lehké. A s Franzem to neměli dvakrát lehké. Ale když se mi podaří nadchnout je vyprávěním, je to pro mě ujištění, že pří­běh je silný a jestli nebude bavit, pokazil jsem ho během procesu psaní.

Jsou nějaká díla, která jste začal, ale nikdy nedopsal? Proč? Láká Vás se k nim někdy vrátit?

Spíš bych řekl, že mám pár nápadů, které se nehnuly z místa. Scénář se většinou pohybuje pomyslnými skoky, kde dlouhé měsíce mlčení střídá (v lepším případě) fáze panické hektičnosti. Tím, jak text kopíruje drama­tické fáze financování.

Jaká témata Vás nyní nejvíc přitahují zpracovat?

Těch témat je nepochybně víc. Dokud k nim ale nemáte klíč v podobě pří­běhu, nemá smysl o nich mluvit, protože pak nejste víc než jen další žva­nil. Snažím se mít oči a uši nastražené a zároveň nezapomínat, co mě nau­čili ti, o kterých jsem už měl možnost vyprávět.

Rozhovor vedla Erika Svobodová