Jako zpěvačka a herečka působila v pražské Laterně Magice i divadle Paravan a studovala také dramaturgii na FAMU. V roce 1969 však spolu se svým manželem Josefem Škvoreckým opustili svou rodnou vlast a rozhodli se zůstat v exilu. V kanadském Montrealu o tři roky později založili exilové nakladatelství '68 Publishers, v němž vydávali zejména české knihy, které nemohly vycházet v komunistickém Československu.

Díky nim se tak do oběhu dostaly nejen knihy Josefa Škvoreckého Tankový prapor, Prima sezóna, Zbabělci nebo Konec nylonového věku, ale také Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery, Miláček Arnošta Lustiga nebo Dvorky Jaroslava Hutky. Za svou práci obdrželi Zdena a Josef Škvorečtí v roce 1990 Řád Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě. Stalo se tak 12 let poté, co je komunistický režim zbavil československého občanství.

Zdena Salivarová odstartovala svou literární dráhu sbírkou tří povídek Pánská jízda, kterou vydala v roce 1968. Následovaly knihy Honzlová a Nebe, peklo, ráj, za kterou získala v roce 1976 Cenu Egona Hostovského za nejlepší českou beletrii psanou v exilu. V roce 1994 vydala román Hnůj země pojednávající o českých emigrantech, kteří uprchli do Kanady po sovětské invazi do Československa, a vycházející z vlastních zkušeností a zkušeností jejích přátel.

DILIA Zdenu Salivarovou zastupovala jako autorku i jako dědičku autorských práv k dílům jejího manžela Josefa Škvoreckého..

Čest její památce.