PŘEVOZNÍKŮV MALÝ BRATR (Le Petit frére du rameur, 2003)

Kossi Efoui

Překlad: Michal Lázňovský
Žánr: činohra
Obsazení: 2 mladí muži, 1 mladá žena

    Jeden z afrických autorů, kteří v 90. létech pozměnili geografii frankofonní dramatiky, Kossi Efui ve hře Převozníkův malý bratr, která má téměř podobu rituálního planktu nad mrtvou dívkou, otevírá jednu z palčivých otázek současného světa: otázku integrace afrických imigrantů do evropské, nebo spíš evroamerické civilizace. Situace dramatu ale není zcela konkretizována a může se v podstatě týkat každého člověka přicházejícího ze země postižené nějakou válkou, diktaturou či totalitou. Každá ze tří postav hry vidí a žije tento problém trochu jinak. První z nich, Maguy, byla nic netušící a bohužel i nechápající přítelkyní Kari, dívky, která spáchala sebevraždu skokem z okna a jejíž tělo teď, uprostřed noci, kdy se hra odehrává, má být nelegálně, ale ve jménu jakéhosi ‚vlastenectví‘ převezeno do země jejích předků. Tam má být podle ‚nepsaných zákonů‘ pohřbeno, ačkoli Kari sama už se narodila ‚tady‘ – v neupřesněné zemi, kam se přistěhovali její rodiče. Druhou postavou hry je Maguin přítel Marcus, který z rodné africké země utekl před válkou a ‚tady‘ touží točit filmy. Je ale stále pronásledován obrazy války, takže nevíme, jestli to, co neustále líčí jako „svůj film“, je skutečně chystaný film, nebo spíš jen skutečnost, která se mu neustále promítá před očima… A konečně třetí postavou hry je ‚Kid‘, který se pod vlivem Maguy a její úporné snahy pochopit, co se vlastně stalo, rozhodne trochu anarchistickým gestem postavit proti těm, kteří s imigranty a jejich traumaty kupčí. Všechny tři postavy jsou tak či onak konfrontovány s nepřítomným ‚Převozníkem‘ (jeho symbolem je jen okno, pravidelně svítící do noci), tím manipulátorem, který zneužívá tradice, pověr, citů, bolesti, chudoby a nevědomosti, prostě všech viditelných i neviditelných pout imigrantů k Zemi předků. On je ztělesněním toho neviditelného zla, kterého je třeba se zbavit... On se snaží odvést Karinu mrtvolu do země předků‘, ačkoli, jak říká Maguy, ona se narodila Tady a její země byla Tady.     

 

Hra nemá klasický příběh, je to vlastně ono „poslední jednání dramatu“, rituální setkání, ve kterém jde o to, dešifrovat smysl událostí a pochopit smysl konkrétního lidského života, který byl zmarněn ve jménu „vyšších cílů“.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.