Hájíček, Jiří

 

Jiří Hájíček

Výsostný spisovatel jihočeského venkova je držitelem dvou ocenění Magnesia Litera, za romány Selský baroko (v roce 2006) a Rybí krev (v roce 2013). Patří k nejvýraznějším současným českým prozaikům. Narodil se 11. září 1967 v Českých Budějovicích, krajinu svého dětství i nedávnou místní historii reflektuje ve svých povídkách i románech. Publikuje v nakladatelství Host.

Jiří Hájíček začínal jako básník už v osmdesátých letech v pořadech recitátora a propagátora poezie Mirka Kováříka Zelené peří. První prózu vydal v roce 1998, šlo o sbírku povídek Snídaně na refýži. Už tady se částečně profiloval jako kronikář života na české vesnici. Vlastní je mu mísení osobní i objektivní historie, mezilidských, rodinných a mezigeneračních vztahů v kontextu poválečného i současného českého venkova, skici lidské duše i krajiny. V roce 2001 vyšla Hájíčkovi novela Zloději zelených koní, próza pojednávající o ryze jihočeském fenoménu nelegální těžby vltavínů. O rok později pak první román Dobrodruzi hlavního proudu, který vypráví o přelomové době, v níž se bortil socialismus a budoval kapitalismus. V roce 2004 následovala sbírka povídek Dřevěný nůž, ve které se autor opět vrací na jihočeský venkov a malé město.

Přelomový byl pro Hájíčka i jeho čtenáře román Selský baroko, který vyšel v roce 2005. Jeho středobodem je problém kolektivizace vesnice v 50. letech 20. století, kdy se po válce chopili moci komunisté a začali zabavovat majetek. Ze soukromých sedláků a dříčů se přes noc stali nepřátelé režimu a z jejich polí, luk a lesů majetek spravovaný jednotnými zemědělskými družstvy. Lidé, kteří po generace lpěli na své půdě, pak mnoho let museli přihlížet jejímu znásilňování. Sedláci z obce Tomašice skončili po udání ve vězení a stopa viny a pomsty je dodnes horká – vydává se po ní hlavní hrdina románu, genealog Pavel Straňanský. A zavede ho až do současnosti. Až sedm let po úspěchu Selskýho baroka vydal Hájíček další velký jihočeský román nazvaný Rybí krev. I tady jde o vzpomínky na necitlivé zásahy do krajiny a obyčejného lidského života, tentokrát se příběh z přelomu 80. a 90. let točí kolem stavby jaderné elektrárny Temelín, které muselo ustoupit i několik vesnic. Jejich vysídlení zpřetrhalo stará pouta i kořeny. Hlavní hrdinka románu Hana se pokouší po patnácti letech, které prožila v cizině, najít své tehdejší známé, přátele i rodinu. V roce 2014 Hájíček doplnil svoji povídkovou sérii o výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, složený ze tří dosud nepublikovaných textů a z vybraných próz z předchozích povídkových knih a z textů publikovaných v časopisech a různých antologiích. V roce 2016 Hájíček završil svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“, do které patří Selský baroko a Rybí krev, románem Dešťová hůl, který byl následně v tradiční literární anketě zvolen Knihou roku Lidových novin. Příběh je zasazen opět do jižních Čech a tématizuje především význam půdy ve venkovském životě, v minulosti i dnes. V roce 2019 vyšla Hájíčkova bibliofilie Muž na pokraji vzplanutí obsahující trojverší ve stylu haiku. Dosud nejnovější román Plachetnice na vinětách vyšel na začátku června 2020. Hlavní postavou je tentokrát opět žena, sedmačtyřicetiletá docentka literatury, která se z Prahy vrací do krajiny svého dětství, na jihočeský venkov a do Českého Krumlova.

Za romány Selský baroko i za Rybí krev Hájíček získal nejprestižnější české literární ocenění Magnesia litera, v případě prvního titulu v kategorii Próza roku, podruhé za Knihu roku. Jiří Hájiček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Jeho knihy vyšly v angličtině, němčině, italštině, maďarštině, chorvatštině, makedonštině, běloruštině, polštině a bulharštině. V září 2016 měl premiéru celovečerní film natočený podle jeho knihy Zloději zelených koní. Od roku 2019 má Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích na repertoáru adaptaci jeho románu Rybí krev a od roku 2021 divadelní adaptaci Selskýho baroka, oboje z pera Marie Špalové.


Synopse

RYBÍ KREV

SELSKÝ BAROKO