KAI : ABE

Barbora Hančilová

Obsazení: 2 muži, 1 žena

KAI: Chtěl bych jen říct, že nevím, jestli mám manio-depresivní poruchu, jak říká doktor, nevím, jestli za moje chování může posttraumatický šok ze smrti rodičů. Myslím si, že to, co jsem udělal bylo to nejhorší, co jsem udělat mohl. Myslím, že se nikdy nezbavím výčitek svědomí. Jediné, co vím je, že když jsem tam stál, říkal jsem si jenom, že on si ji získal jen proto, že je to umělec, zatímco já ani nedokončil školu, abych se o něj postaral a umění nechápu. Strašně jsem mu záviděl. Chtěl jsem jenom, aby nebyl. Fí je polovina pí. To bych teď rád slyšel.

Dva bratři. Jeden zabije druhého. Ale kdo je ve skutečnosti vrah a kdo je oběť? Prastarý příběh z dnešního úhlu pohledu… nebo spíše z několika úhlů pohledů…aneb Vždy se někdo dívá…

Text vznikl v rámci dramatické soutěže vypsané Švandovým divadlem.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.