DOSTAVENÍČKO V BARU

Jan Jurek

Obsazení: 1 muž, 1 žena

Hlavní protagonisté se potkají v baru, kde je Tereza barmankou, zatímco Pavel je „náhodným“ návštěvníkem, mužem, který je vlivem řady okolností v pro něj nelehké situaci a neví si s ní sám rady. Potřebuje se v každodenním kolotoči zastavit, popovídat si i se něčeho napít ve víře, že mu to pomůže, ačkoliv ví, že to není řešení. Tereza jej zpočátku odmítá obsloužit, jelikož Pavel přijde před otevírací dobou. Pavel se tedy rozhodne si bar „pronajmout“ na celý den jen pro sebe za příslušnou částku, kterou si coby developer může dovolit. A do časového rámce jednoho dne je celý příběh zasazen.

Pavel se postupně svěřuje Tereze s věcmi, které by jinému neřekl a snad i vlivem alkoholu, kterého ale není moc, se uvolní a ztratí zábrany odhalit to, co ho trápí, čemu čelí, čím prochází. Tereza mu zpočátku jen „nastavuje ucho“ a tu a tam něco nezúčastněně prohodí, pak ale i ona získává k Pavlovi určité sympatie a do hovoru stále více aktivně vstupuje se svým pohledem na to či ono a nakonec i s vlastními osobními starostmi a zkušenostmi. Dílem tohoto se ti dva stále více sbližují, ale i za cenu konfrontace a střetů a kolizí, které vyplynou z odlišného pohledu na dílčí události a momentálního rozladění. To pak ale dokáže „utišit“ hudba z jukeboxu a společný tanec mezi barovým pultem a místy k sezení. A čím více to mezi nimi začne jiskřit emocemi, tím získává příběh na naléhavosti. Nakonec zjistíme, že ti dva mají společného více, než by se na první pohled zdálo. Jakoby je cosi, co se nedá pojmenovat, přímo spojovalo, společný osud dvou lidí, kteří nejsou zcela spokojení s tím, jak žijí, jakou mají práci a kde se ve své životní etapě nacházejí. Mezi slovy pak hledají společně východisko, naději … něco co by je pozvedlo a dodalo sílu k tomu se o něco pro ně smysluplného snažit. Přicházejí společně i na to, že jsou to často maličkosti, které mohou činit život krásným nebo alespoň snesitelnějším nebo jindy hezkým, jen je třeba mít vůči nim otevřené oči a hlavně srdce, abychom to hezké kolem, co se nabízí zadarmo a nic to nestojí, přijímali. Abychom z toho či onoho dokázali mít radost.

Příběh je koncipován jako poetické existenciální drama s prvky comedy i pro odlehčení dílčích dramatických situací a že i na vážnější aspekty lidského bytí se lze dívat humornější optikou, díky níž se pak daří to a ono lépe zvládnout.

Hra je primárně vhodná pro malou studiovou scénu. Je nenáročná na scénografii a výpravu, nároky ovšem klade na herecké výkony obou protagonistů, kteří zde dostávají velký prostor k vlastní invenci, rozehrávání dílčích situací a všeho co se od nich odvíjí.

"Texty Jana Jurka mají dobré tempo, mají postavy, které mohou být pro herce inspirací a nabízejí možnosti prohlubování a rozehrávání (to nebývá samozřejmé), příběhy jsou srozumitelné a často se (podobně jako zobrazovaná témata) vztahují k tomu, co žijeme každý den, po čem se ptáme a s čím se potýkáme. Dostaveníčko v baru je křehká a citlivá hra, dovedu si ji představit jako vhodnou třeba pro studiovou scénu. Texty mají svůj rukopis a svou vlastní poetiku." (Martina Kinská, dramaturgyně Švandova divadla)

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.