Pinter, Harold (GB)

 

Harold Pinter se narodil v londýnské čtvrti Hackney (East End) v židovské rodině dámského krejčího. V roce 1948 získal stipendium na studia herectví na Royal Academy of Dramatic Art. Studia však přerušil a věnoval se herectví a psaní. Ve studiích pak pokračoval na Central School of Speech and Drama.
    V letech 1951-53 byl v Irsku členem herecké Společnosti Anewa McMastera; v té době hrál řadu důležitých rolí, mj. titulního Hamleta a Jaga v Othellovi. V letech 1952-56 vznikl jeho autobiografický román Trpaslíci (The Dwarfs), který byl však publikován až v roce 1990. Po návratu do Anglie se stává hercem ve Společnosti Donalda Wolfita, opět hraje nejrůznější role od Shakespeara až po detektivky (vystupuje pod uměleckým jménem David Baron) a stále intenzivně píše (verše, krátké prózy, monology, skeče). Naváže celoživotní přátelství s dramatikem a scénáristou Ronaldem Harwoodem (pozdějším autorem slavného Garderobiéra /předobrazem postavy Sira v této hře byl zřejmě právě Donald Wolfit/ a držitelem Oscara za scénář k Polanského Pianistovi). Seznámí se s tvorbou Samuela Becketta, je ohromen jeho Čekáním na Godota.
    Jeho první hra Pokoj (The Room) byla inscenována v roce 1957. Rychle za sebou pak následovaly hry, které dnes patří k mezníkům moderního (nejen anglického a nejen absurdního) divadla. Slavné tituly, vzniklé v letech 1957-1965, se dodnes hrají na jevištích celého světa: Narozeniny, Mechanický číšník, Správce, Celou noc venku, Trpaslíci (podle vlastního zatím nepublikovaného románu), Přehlídka, Milenec, Čajový dýchánek , Návrat domů a další. Pinter v nich zjevně navazuje na Becketta a absurdní divadlo (ale také na Ionesca a Geneta či na Franze Kafku, jehož velmi obdivuje), zároveň však jeho postupy rozvíjí a vnáší do něj vlastní originální prvky.
    Jeho tzv. komedie hrozby (comedies of menace) jsou vystavěny na modelových situacích, v nichž dominuje uzavřený prostor a vetřelec, přinášející násilí a zkázu ze světa venku, jemuž není možno uniknout. Prostor uvnitř, plný bezduchého tlachání, ne-dialogů, mlčení, strachu, pocitů viny, výčitek a nenaplněné touhy, je tak vždy násilně narušen něčím často nepojmenovatelným zvenčí, co není možno zastavit, zničit nebo ovládnout.
    Jeho další hry naznačují nové směry: jsou poetičtější, ale stále stejně pesimistické, autor se také více zabývá mezilidskými a milostnými vztahy. Mezi nejznámější hry, vzniklé od konce 60. let, patří Krajina, Ticho, Staré časy, Země nikoho, Zrada, Jiná místa, Party Time nebo …a v prach se obrátíš.
    Pinter napsal doposud 33 her (některé z nich jsou původně televizní či rozhlasové) a získal za ně řadu britských i amerických ocenění (např. Tony Award 1967, Cena Kruhu newyorských divadelních kritiků 1967 a 1980, Shakespearova cena 1970, Cena Britské divadelní asociace 1983 a 1985). V podstatě všechny nejdůležitější Pinterovy hry byly přeloženy do češtiny a hrály se na našich jevištích.
    Vedle dramat a zmíněného autobiografického románu je Pinter také básníkem a esejistou a v posledních letech se věnuje právě zejména poezii. Je hercem (občas se objevil i ve filmech), ale též významným divadelním režisérem a zejména velmi plodným a úspěšným filmovým scénáristou. Spolupracoval např. s režisérem Josephem Loseyem na filmech Sluha (The Servant, 1963; za scénář získal Stříbrného medvěda na festivalu v Berlíně), Nehoda (The Accident, 1967; oceněno Cenou poroty na festivalu v Cannes) a Posel (The Go-Between, 1971; film byl oceněn Zlatou palmou na festivalu v Cannes).
    V roce 1977 byl knižně publikován rozsáhlý scénář k nikdy nerealizovanému filmovému přepisu Proustova Hledání ztraceného času, který plánoval opět Losey. Pinter pak proslul právě jako skvělý adaptátor literárních děl: napsal např. scénář k přepisu Fowlesova románu Francouzova milenka (The French Lieutenant's Woman, 1981, rež. Karel Reisz), který mu vynesl nominaci na Oscara, z dalších: Příběh Služebnice (The Handmaid's Tale, 1990, rež. Volker Schlöndorff ) podle Margaret Atwoodové, Podivná pohostinnost (The Comfort of Strangers, 1990, rež. Paul Schrader) podle Iana McEwana (román u nás vyšel pod názvem Cizinci ve městě ) nebo Proces (The Trial, 1993, rež. David Jones) podle Franze Kafky

Přehled divadelních her

The Room (1957; Pokoj)
The Birthday Party (1957; Narozeniny)
The Dumb Waiter (1957; Mechanický číšník)
A Slight Ache (1958; Mírná bolest)
The Hothouse (1958; Pařeniště)
The Caretaker (1959; Správce)
A Night Out (1959; Celou noc venku)
Night School (1960; Večerní škola)
The Dwarfs (1960; Trpaslíci)
The Collection (1961; Přehlídka)
The Lover (1962; Milenec)
Tea Party (1964; Čajový dýchánek)
The Homecoming (1964; Návrat domů)
The Basement (1966; Suterén)
Landscape (1967; Krajina)
Silence (1968; Ticho)
Night (1969; Noc)
Old Times (1970; Staré časy)
Monologue (1972; Monolog)
No Man's Land (1974; Země nikoho)
Betrayal (1978; Zrada, č. 1992 – nevydáno)
Family Voices (1980; Rodinné hlasy)
Other Places (1982; Jiná místa)
A Kind of Alaska (1982; Jakoby na Aljašce)
Victoria Station (1982; Nádraží Victoria)
One for the Road (1984; Jedna na cestu)
Mountain Language (1988; Horáčtina)
The New World Order (1991; Nové uspořádání světa)
Party Time (1991; Party Time)
Moonlight (1993; Měsíční svit)
Ashes to Ashes (1996; …a v prach se obrátíš)
Celebration (1999; Oslava)
Remembrance of Things Past (2000; Vzpomínky na minulost)

Jiná díla (výběr) :
The Proust Screenplay: A la recherche du temps perdu (1977; Scénář podle Prousta)
Poems and Prose 1949-1977 (1978; Básně a prózy)
The Dwarfs: A Novel (1990; Trpaslíci, román)
Various Voices: Poetry, Prose, Politics, 1948-1998 (1998; Různé hlasy)
Collected Screenplays 1-3 (2000; Sebrané scénáře, 3 svazky)
The Disappeared and Other Poems (2002; Zmizelý a jiné básně)
Press Conference (2002; Tisková konference)
War: Eight Poems and One Speech (2003; Válka: Osm básní a přednáška)


Synopse

SPRÁVCE

NAROZENINY

NÁVRAT DOMŮ