ČLOVĚK Z PŘEDMĚSTÍ

Jan Jurek

Žánr: monodrama
Obsazení: 1 muž

Monodrama o muži okolo třiceti let, který se právě nastěhoval do nového bytu. V úzkém kontaktu s publikem řeší krom jiného dilema svých tužeb na jedné straně a povinností na straně druhé. Dalo by se říct, že daná postava je outsider tak trochu z vlastní vůle. Muž jménem Pavel Majer žije na pokraji životního standardu osamocen ve svém bytě s nízkým stropem, a tak říkajíc přemítá o životě. O tom svém a vlastně i o lidském životě jako takovém. Není to z jeho strany ale erudované filozofování. Spíše je to prostořeké, upřímné a do jisté míry otevřené „povídání,“ odhalující určitou nekonformitu protagonisty. Ta se projevuje bezprostředně v jeho názorovém inventáři na svět, na lidi, vlastně na kde co o čem je zrovna řeč. Také jeho náladovost, kdy má divák chvíli před očima veselého lehkomyslného chlapíka a v dalším momentě trudnomyslného melancholika, nebo taky žoviálního řečníka versus mlčenlivého smutného kluka, i to vypovídá krom jiného o protagonistově obtížně identifikovatelném naturelu. Jeho pohled na okolní svět není proto docela všední a stejně tak jeho vlastní role v něm je svým způsobem nečitelná. Snaží se sice hrát se všemi onu hru, být součástí jím zmiňované pracovní tržnice, ale činí tak jen pod tlakem okolností. Potřebuje peníze na byt, na stravu, ty peníze, které sice nemiluje, ale měl by jich rád dost na to, aby nemusel někde každodenně otročit. Pocity marnosti a zhnusení z toho pinožení jej pak tu a tam vedou i ke vzpomínání na lidi, které někdy potkal, na vlastní dětství, na drobné detaily ze svého života. Je to někdy asociativní sled událostí, v jejichž světle pak získáváme i celistvější představu o tom, proč je onen muž takový jaký je a jak obtížně člověk jeho ražení může hledat své místo v dnešní civilizované společnosti.

"Texty Jana Jurka mají dobré tempo, mají postavy, které mohou být pro herce inspirací a nabízejí možnosti prohlubování a rozehrávání (to nebývá samozřejmé), příběhy jsou srozumitelné a často se (podobně jako zobrazovaná témata) vztahují k tomu, co žijeme každý den, po čem se ptáme a s čím se potýkáme. Mají svůj rukopis a svou vlastní poetiku." (Martina Kinská, dramaturgyně Švandova divadla)

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.