HRÁČI (Spieler, 1999)

Torsten Buchsteiner

Překlad: Martina Černá
Žánr: činohra
Obsazení: 3 muži, 2 ženy

Motto: „Když světu, který se považuje za důležitý, upřeme jeho důležitost, když náš smích nenalézá ozvěnu, zůstává nám jen jedno jediné: chápat svět jako celek a učinit ho předmětem naší hry; učinit ho svou hračkou."
Milan Kundera: Nesmrtelnost

Buchsteinerova hra není žádnou „gogolovštinou", spíše připomíná v českých divadelních krajích dobře známý Zápisník J. C. Carrièra. Lehké francouzské pletky jsou však přebity německou expresivitou, a tak postavy, které si hrají na kočku a myš, postupně spějí až v jakási cynická a zvrhlá monstra. Všechny jejich hry pramenící z nudy a blahobytu se dějí ve zdánlivě neškodných kulisách luxusních interiérů. Advokát Edward a makléř Jan soutěží o to, kdo svede více svých klientek. Jan za tímto účelem dokonce vlastní atraktivní byt, do nějž na nízký nájem láká potencionální zájemkyně-nájemkyně. Podobně jako ve zmíněném Zápisníku jsou všechny lovecké úspěchy podrobně dokumentovány ve složitých dotaznících, jejichž vyplňováním a četbou se oba přátelé baví. Malířka a sochařka Marie se zprvu zdá být jen další řadovou Janovou obětí, ovšem její svůdce netuší, že společně s novinářkou Annou pracuje na osobním projektu sledování „násilí na ženách". Jejich investigativní přístup je však poněkud přehnaný, protože situace samy záměrně vyvolávají, jejich peripetiemi se navzájem trumfují a navíc je pomocí moderních technologií zaznamenávají, což jim slouží i - jemně řečeno - k nátlaku na zúčastněné osoby. Zatímco Edward v jednom klubu nevědomky svádí Marii, Jan zjišťuje, že se do ní zamiloval. Příběh se dále zaplétá, když na Edwardův stůl přijde úkol obhajovat Marii v soudním řízení za fyzické napadení její sokyně v bitce o jednoho z milenců. Ztrápený Jan řeší své překvapivě probuzené city tím, že zostří pravidla hry. Napříště chce přinést důkaz, že ženské oběti byly poníženy natolik, až „vydají sten zvířete před porážkou". Ve hře v kostky vyhrává Edward pro další lov Marii. Zatím se podnikavá Anna vydá pod záminkou zájmu o byt za Janem. V divoké pitce, kdy ji Jan odhalí, ji skutečně získá, ovšem zoufalý výkřik zaznamenaný v mikrofonu patří jemu. Anna jako profesionální hráčka obratem odhodí masku a všemu se vysměje a nadále mění své osobní téma – začne se věnovat problematice zneužívání dětí. Mariin proces končí prohrou, ale nic není ztraceno: podstrčený diktafon nahraje Edwardovy neslušné návrhy, čímž kauza nabírá nové obrátky. Závěrečné bilancování vyzní do ztracena: všichni čtyři aktéři smutných her pokračují dále ve svém osamělém životě.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.