STARÝ ŽID BLONĎATÁ (Le Vieux Juif Blonde, 2006)

Amanda Sthers

Překlad: Sarah Biderman
Žánr: monodrama
Obsazení: 1 žena

Chodím pomalu, abych si nezlomil krček stehenní kosti.

Nemám lehké stáří, ale pořád je lepší než mé mládí.

Dnes se mladí hlásí do Erasmu, my jezdili do Osvětimi.

A předtím, než mě deportovali, jsem musel jíst, co uvařila

moje matka. Nebylo to o nic lepší.

Ale bylo to připravované s láskou.

Smějete se?

Čemu?

I já tam mohl zůstat.

Nebylo to moje rozhodnutí, že jsem se ocitl tady.

Tenhle pokoj se mi zdá divný. I tohle tělo, co mám teď

propůjčené, je bizarní.

Jestli vidíte pěknou mladou dívku, pak vůbec nechápete, kdo

jsem. To proto, že jsem se tolik smál... Smál jsem se, protože

jsem měl chuť plakat. Tak moc se mi chtělo plakat, až jsem se

nakonec proměnil.

Působivý monolog o identitě a paměti je silné znepokojující dílo.

Dvacetiletá Sophie, pocházející z katolické buržoazní rodiny, tvrdí, že je Joseph Rosenblath, starý Žid, který přežil Osvětim a je uvězněn v jejím těle. Ze zmatení a bolesti se rodí hořký humor, jímž Joseph komentuje paměť, identitu, gender i vlastní židovství. 

Nádherný poetický text, zpěv, tanec. Emocemi je prodchnuta každá replika, až do více či méně freudovského rozuzlení tohoto podivného příběhu...

Jedinečná příležitost pro talentovanou herečku i citlivou režii.

Hra byla na doporučení Élie Wiesela zařazena do studijního programu na Harvardově univerzitě.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.