ŠEPOTY A VÝKŘIKY (Viskningar och rop, 1972)
Ingmar Bergman
Překlad: Zbyněk Černík
Žánr: drama (filmová povídka)
Obsazení: 4 ženy
Matku jsem milovala, protože byla tak hebká, krásná a živoucí. Protože byla tak – nevím, jak to nazvat – protože byla tak přítomná. Ale uměla být i chladná a odmítavá. Když jsem ji prosila o trochu něhy, začala být lhostejná a uhoněná nebo hravě krutá. Přesto mi jí bylo líto a teď, když jsem už starší, daleko lépe ji chápu. Hrozně ráda bych se s ní zase setkala a pověděla jí, že jsem pochopila její otrávenost, netrpělivost, paniku i to, že se odmítala vzdát.
Neutěšený, meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. Děj se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné sestry přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou setrou strávili poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná, která ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku.
Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu.
Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (Sven Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise (Prix de la C.ST.T ) na MFF v Cannes 1973.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.