BLÍŽÍ SE MARATÓN (2026)

Jan Jurek

Žánr: vztahové drama
Obsazení: 1 muž, 1 žena

Divadelní hra Blíží se maraton pojednává příběh Aleny a Libora, kteří se náhodou setkají při cvičení v posilovně. Slovo dá slovo a zdá se, že by si ti dva z nějakého záhadného důvodu mohli rozumět. Zatímco Libor je v posilovně po dlouhé době poprvé a trochu se vlastně vrací nejen cvičením do chlapeckých let, Alena chodí do posilovny pravidelně a je to na ní také vidět. Tělo má vysportované a celkově působí od začátku v posilovně jako ryba ve vodě. Zatímco Libor spíše jako někdo, kdo se zpočátku leká i „robotického“ posilovacího stroje. Nicméně se postupně s pomocí Aleny a pod jejím dohledem zapracuje. Působí na něj doslova motivačně. Nechce se před ní ztrapnit, a tak napne síly k tomu, aby působil při cvičení dostatečně „profesionálně.“ I když právě to mu hned nejde a přináší to sebou i komické situace. Jak se posléze sbližují, dělají si až urputně srandu z kdečeho, jen aby nebyli vystavení vzájemně něčemu, co by je mohlo zranit. Libor se rok a půl vzpamatovával z rozchodu, Alena má za sebou těžkou zkušenost s mužem, který jí leckdy i fláknul. Navíc v době těhotenství přišla o dítě a dříve se u ni objevila nemoc zvaná bulimie. Tím také vysvětluje, proč navštěvuje posilovnu, aby se mohla v klidu najíst a nezvracet a současně měnit tuk průběžně ve svalovou hmotu.

Libor vnímá k Aleně stále větší sympatie a i on u ní svou nesmělostí, jinakostí boduje. Výsledkem toho je posezení v kavárně, kde si toho na sebe řeknou ještě více. Je to takové klopýtání a do určité chvíle vyhýbání se něčemu, co pro ně je a bylo náročné. Chtějí žít přítomně, užít si ty momenty, kdy mohou být vedle sebe bez tíhy minulosti, která je v něčem stahuje. Proto si dělají legraci, cvičí, domluví si výjezd na kole a pak i společný maratonský běh.

Alena pozve Libora i na oběd a vyvine se to v něco, co je vcelku očekávané – k milostné hře. Prozradí pak na sebe věci, které jsou i více niterné. Odkrývají se ale velmi opatrně a postupně. Je to našlapování jako po tenkém ledě, chrání se a silou vůle si drží určitý nadhled. Aleně to jde lépe. Naopak u Libora pozorujeme více obav a sděluje, že je trochu „nezávislák“ a vztah jako takový pro něj někdy bývá náročná disciplína. Na moment se Aleně vzdaluje, ale stejně vzápětí zjistí, že to s ní zkusit chce. Minimálně tedy ten maratonský běh, jehož start je u tohoto jejich příběhu i finále.

Hra plyne pozvolna, leckdy navenek banálně, všedně, přesto v pozadí rezonuje něco, co by měl divák vnímat a sledovat se zaujetím, jak to celé dopadne. Příběh je odvíjen trochu ve vzletné, pohodové, místy vtipné a jindy zase více naléhavé narativní poloze. Mohli bychom ho nazvat s trochou nadsázky i milostným dramatem. Ovšem v relaci s dvěma lidmi, kteří se drží obrazně řečeno činek, aby je nebolelo srdce z toho, co nejen z jejich vztahu třeba vyplyne.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.