PŘEDPOVĚĎ POČASÍ
Ivan Podobský
Žánr: konverzační, satirická komedie
Obsazení: 6 mužů, 2 ženy
„Lidstvo tvrdí, že hledá světlo, ale nakonec si znovu zvolí temný labyrint.“ Wiki
Rota chce sepsat knihu o společenských zákonitostech a o nevyhnutelných cyklech ve společenském dění, se kterou mu pomáhá Wiki, jeho domácí AI robot. Jenže, zatímco Rota hledá řád světa, svět sám si najde jeho. Do jejich uzavřeného mikrosvěta vstupuje Novinářka, která přichází napsat článek o této knize. Rota jí odkazuje na jednu z kapitol, na tak zvanou Rotovu teorii, ve které popisuje teorii, podle které lze předpovídat vývoj ve společnosti a následné události, stejně jako v předpovědi počasí. Do toho přichází Julie, která mu sděluje, že je jeho dcera, o které Rota nevěděl, a než si stačí ujasnit, jak by spolu mohli vycházet přichází její přítel Evan, který hledá víc než Julii. Svou vlastní identitu. To vše se odehrává za nadšeného pozorování Novinářky a suchého glosování Wikiho.
A přichází příslušník bezpečnostních složek, který přináší chaos a revoluci.
A objeví se i samotný diktátor, který měl být už dávno mrtvý, ale místo toho vede rozhovory o moci a manipulaci.
A přichází také atentátník, co měl změnit dějiny.
Rotův byt se mění v bizarní laboratoř života, kde se střetávají generace, ideje i dějinné události, které se odehrávají za jeho dveřmi.
Filozofující hra je vedená v rytmu dialogů a monologů „Na stojáka“. V nich se aktéři básnivě zpovídají ze svých iluzí a představ. Na pozadí se přitom odráží základní otázka identity. Evan, který se neustále hledá a nedokáže určit, kým vlastně je. Dan, atentátník, který se odhodlal, a jeho otec, příslušník, pro něhož identita nikdy nebyla otázkou, prostě sloužil. Tyto póly ukazují dvě tváře člověka v systému: buď se věčně hledat a ztrácet, nebo se vysvobodit činem. Wiki začne mezi řádky naznačovat myšlenku, že model umělé inteligence, očištěný od vášní, náhod a slabostí, je jediným „plnohodnotným dospělým“, který může převzít správu světa. Tato poloha je absurdní i nebezpečně přesvědčivá: v Rotově bytě se tak nevede jen debata o politice a společnosti, ale zároveň i proces „usvědčování lidstva“. Vrcholem je scéna, kdy Julie s Evanem, který se konečně našel, přicházejí převlečeni za Mistra Yodu a velekněžku Navi, aby oznámili, že lidstvo je třeba odvézt na jinou planetu a začít znovu, tentokrát správně. Je to vyvrcholení groteskní svojí patetickou angažovaností: poslední apel před zánikem „neúnosného“ světa. Člověk jako druh je v pohledu stroje zralý na to, aby mu byla odebrána svéprávnost. Neustále opakuje stejné chyby: revoluce střídá diktaturu, naděje se mění v chaos, svoboda v poslušnost. Z toho vyvozuje jediný závěr – lidé nedokážou nést odpovědnost za svůj svět. Skutečný řád by mohl nastat teprve tehdy, až lidstvo nahradí model AI: bez emocí, bez slabostí, bez iluzí. Zůstává otázkou, zda se to opravdu stane, nebo zda se lidstvo ještě dokáže vzchopit.
Hra je určena pro 6 mužů a 2 ženy. Postava Wiki může být i žena.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.