MRKEV V ŘITI A KŘIK (2012-2025)
Martin Macháček
Žánr: monolog
Obsazení: variabilní
Depresi z historických paralel k současnosti se autor rozhodl přebít radikální hravostí už v roce 2012. Za absurdně krátkou dobu v paměti sesbíral nejbizarnější nápady a sepsal poctu brakovému stejně jako prvotřídnímu sci-fi, komiksu i dadaismu. Oslněný upřímnou podivností filmu Divnej týpek (v originále Gentlemen Broncos; 2009, režie: Jared Hess, scénář: Jerusha Hess), výpravností Svaté hory (1973, režie a scénář: Alejandro Jodorowsky), prameny z grafických románů a balastem namíchal textovou limodádu a bez většího důvodu “to” pojmenoval Mrkev v řiti a Křik. Rozhodl se ji přečíst za živého hudebního doprovodu komponisty a multiinstrumentalisty Tomáše Bayera.
Z útvaru nejasného záměru i formy, který měl být původně jednorázovým, nezávazným vtípkem pro přátele bez výraznějších ambicí, se vyklubal nečekaně neopakovatelný opakovaný celek. Přes na první pohled primitivní formu, dílem šťastných náhod i neuvěřitelných okolností se Mrkev prohnala po vybraných tuzemských festivalech či žánrově přesahových akcích (namátkově Salon mladých Zlín 2012, Dream Factory Ostrava 2013, Regiony Hradec Králové 2013, Young for Young Most 2017, The Most poetry 2025).
Opakování katalyzovalo svévolnou evoluci skutečného smyslu a snad něčeho jako téma (a to mimo ikonický tyrkysový chemlonový kožíšek, emblém celé performance). Sci-fisté často vykreslují kolabující civilizace, které domrhaly přírodní zdroje, a proto utíkají na obrovských korábech k nadějným horizontům ve snaze o záchranu zbytku jejich kultury nebo holé existence. Naopak dadaisté se jednoznačným gestem od jakékoli kultury distancovali. Zavrhli institucemi příliš svázané umění a bezprecedentní brutalitu první světové války, která zbavila slova smyslu. Mrkev v řiti a Křik je kombinací obou přístupů, odrazem přílišné ušlechtilosti na ploše jednoho blábolu, nejzběsilejším útěkem před banalitou zla, bezbřehým azylem v alternativní realitě, zároveň oslavou radosti z jazykové rozvolněnosti, obrovskou příležitostí pro jakékoliv uchopení. Tryskající záplava slov ohledává možnosti únosnosti autentického sdílení pocitů (tedy toho, čemu hlavní postava říká: „bordel v hlavě“), hranici mezi prožíváním skutečnosti s jeho tvůrčí reprezentací.
Text je průběžně inovovaným zápisem jedné textocentrické performance v průběhu 13 let, která stárne, stejně jako mládne se svým autorem.
* Případná realizace musí obsahovat naživo mixované videoprojekce a sounddesign, které prošly kreativním procesem, neboť to může dát práci i těm, kteří o ní v éře AI mohou rychle přicházet.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.