LOVE U KRAJINA (2024)

Aneta Zemánková

Obsazení: 2 muži, 2 ženy (variabilní)

Divadelní hra Love U Krajina není příběhem. Je dlouhým teskným výkřikem. Křičím, protože jsem byla čtyři roky na vojenské škole. Běhala se zbraní po lese v maskáčích, hrála si na vojáka se slepými náboji a někde uvnitř se bála. Jaké by to bylo doopravdy?

Nevěřila jsem, že někdy prožiju situaci, kdy země kousek od té naší bude cílem útoku. Cítím se provinile, že nejsem dost nápomocná, nejsem dost silná, jsem smutná hodně a jsem smutná málo. Nemám to komu říct, protože se stydím. Modlím se a nic se nemění. Utíkám do své hlavy. V bezcílných rozhovorech sama se sebou prožívám podivný druh utěšování. Jsem blázen? Říkají mi, že jsem přecitlivělá. Možná, a možná taky necítím dost.

Chtěla jsem v představách utíkat do ideálního světa, kde lidé netrpí. Nedokážu si představit, jak by měl vypadat. Příliš utopická myšlenka. Nenávist lidí na sebe navzájem mi bere víru v cokoli. Kam jsme se jako společnost posunuli, když nedokážeme přestat válčit. Na jedné straně léčíme choroby a prodlužujeme věk dožití, na druhé na sebe shazujeme rakety a vraždíme.

Hra je mou osobní zpovědí. Vracím se ve vzpomínkách na první den, kdy jsem se o konfliktu dozvěděla až k současné době, ve které jsem se snažila najít způsob, jak si přestat vyčítat vlastní pocity, jak se přestat každodenně bát a zda se dá žít stejně jako dřív. Otázkou však zůstává, zda je na vině jen blízký konflikt nebo i mé osamění a dospělost…

Aneta Zemánková

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.