NIKDO ZA NIC NEMŮŽE (2025)

Tomáš Loužný

Žánr: tragikomedie
Obsazení: 5 mužů, 7 žen (částečně variabilní) 

… kdybych se ale zajímala, o svět, tak jsem v prdeli, ale já se nezajímám, já ani nevim, co ty slova znamenaj, já je ani neřekla, protože takový věci tady u nás neexistujou, tady ne, a kdybys o nich mluvil, tak taky nebudeš existovat a tak o nich nemluvim, neuvažuju, neznám je. A to je život a život je fajn, no ne, a to stačí, to je celá moje moudrost jako...

Tragikomedie o nespravedlnosti světa

Ve hře Nikdo za nic nemůže se prolínají dvě dějové linky: Luxusní premiéra v historickém divadle a cesta letecké pumy, jejíž cíl je právě toto divadlo. V průběhu děje se oba světy propojují a začíná být jasné, že jsou si navzájem souzeny. 

V divadle, kdesi na východě, očekávají hosté slavnou premiéru, na kterou byli pozváni. Není ale jasné, kdo jim tajemnou zlatou pozvánku zaslal. Čas ubíhá a představení stále nezačíná. Hosté se snaží divadlo opustit, ale zjišťují, že to není možné. Jsou nuceni setrvat a jejich konverzace začínají prozrazovat, že jsou různými způsoby propojeni s jakousi právě probíhající válkou. Jejich vazby na vzdálené násilí nejsou nutně kriminální povahy, ale odhalují, jak daleko mimo válečný konflikt může vina sahat: pojišťovačka nevědomky spolufinancuje ozbrojený konflikt, mluvčí velké společnosti odmítá sankce, švadlena šije pro vojáky, aniž by zjišťovala na jaké straně stojí, a francouzskému účetnímu nezáleží na tom, odkud jeho firma nakupuje materiál. Vině se nevyhne ani členka olympijského výboru a fyzioterapeut, kteří jsou plně přesvědčeni, že je jejich práce apolitická. 

Mezitím sledujeme cestu letecké bomby. Poznáváme ji díky jejím částím – hliníkovému prášku, výbušnině nebo stíhačce, která čeká na svůj nebezpečný náklad – všechny tyto věci přemýšlejí nad svým údělem a určením. Jejich meditace nad nezvratností osudu je doprovázena zážitky a myšlenkami řidiče kamiónu, který smrtelný náklad veze na místo určení. 

Nikdo za nic nemůže je hra o zodpovědnosti a nevědomé spoluvině. Bomba se blíží k cíli, zatímco jsou divadelní návštěvníci uvězněni ve svém popírání vlastní role v celé věci. Většina z nich není schopná se postavit situaci čelem. Jak přesně vše dopadne si nejsou jistí ani herci, kteří stále čekají na začátek představení v šatně. 

Text vznikl v rámci Studia nového dramatu v Národním divadle Praha.

  Text v elektronické podobě je k dispozici DILIA.